Buřič a provokatér Trump

Komentář Alexandra Tomského

Ještě snad nikdy v dějinách nevyjadřovala americká i světová média tak velké zděšení a současně jejich konzervativní část i tak velkou naději z volby amerického prezidenta. Mnozí a nejen ti z tzv. liberálního tábora předpokládali, že Trump svou extrémní předvolební rétoriku při nástupu do úřadu diplomaticky omezí, ne-li opustí, a po vzoru svých předchůdců nabídne smír poraženým a slib být prezidentem všech, aby aspoň formálně překlenul hluboký rozkol společnosti způsobený volbami. Po svém tak učinil, ale jinak, než si představovali. Místo apelu na vágní (multikulturní) snášenlivost občanů, která nehledí na víru, pohlaví a rasu, vytáhl na světlo koncepci dávno liberály pohřbeného amerického „tavicího tyglíku“, jenž z přistěhovalců všech etnik vytvářel jeden národ na základě sdíleného území, společného jazyka a amerického patriotismu, politického náboženství, dnes i na vzpouře a hněvu vůči nenáviděnému establishmentu.

„Ať černí, hnědí, nebo bílí, proléváme stejnou rudou krev patriotismu, máme stejné slavné svobody a ctíme stejnou nádhernou vlajku. Když dítě z předměstí Detroitu nebo z povětrné pláně Nebrasky pohlédne na stejnou noční oblohu, v jejich dechu je stejný sen, stejný život od téhož všemocného Stvořitele… Jsme jeden národ… máme jedno srdce, jeden domov a jednu slavnou budoucnost.“

Během pouhých deseti dnů v prezidentské funkci Trump ještě vyostřil i tak už rozbouřenou mediální vřavu svými tweety a své kritiky rozzuřil do takové míry, že někteří ztráceli soudnost. Stihl podepsat několik dekretů (exekutivních příkazů), jedním zarazil dotace federálním státům, jež tolerují ilegály, druhým zakázal občanům sedmi muslimských států (Sýrie, Irák, Irán, Súdán, Somálsko, Libye, Jemen) na tři měsíce vstup do země, zřejmě nedopatřením bez ohledu na platné vízum nebo zelenou kartu. Internet se okamžitě zaplnil příběhy příbuzných, tranzitních turistů či cestujících služebně, kteří uvázli někde na letišti. Mnozí se chystají proti prezidentovi vznést žalobu. Imigrační zákon (1965) totiž nedovoluje diskriminaci podle původu.

„Slzy kanou po tvářích sochy Svobody. Naše nádherná, vítací tradice otevřené imigrace, která existuje od založení Ameriky, byla pošlapána,“hřímal v Senátu vůdce demokratů Chuck Schumer.

Výnosem dostavět hraniční zeď (plot) s Mexikem (dalších téměř tisíc kilometrů převážně pustinou), aby dokázal svým voličům, že sliby plní, vyhrotil konflikt se sousedy. Hlavně požadavkem, že stavbu za 12–15 miliard dolarů oni zaplatí, jinak je potrestá 20procentním clem na mexický import.

Prezident Mexika zrušil chystanou návštěvu Bílého domu a vůdce levice, nadějný kandidát na prezidenta Andrés Obrador, prohlásil stavbu zdi za urážku národa a hrozí mezinárodní žalobou v OSN za porušení lidských práv.

Podle odhadu Američané „hostí“11 milionů nelegálních přistěhovalců s vysokou mírou kriminality, ale podle zastánce jednoty lidstva nemají právo své hranice bránit. A v únoru se Obrador chystá na volební kampaň na jih Spojených států mezi emigranty z Mexika, jimž jejich bývalá vlast automaticky přiznává volební právo a jejich dětem občanství, přestože se narodili v Americe. V imigrační, imperiální politice své země žádný rozpor nevidí.

Zdá se, že Trumpovo zdánlivě zbytečně provokativní počínání jistou logiku má. Zřejmě nevěří, že může své oponenty uchlácholit, že po půl století indoktrinace jsou s to alternativu vůči své posedlosti jednotou lidstva bez hranic a lidských práv bez omezení pochopit, a proto nehledá kompromis. Možná je provokuje záměrně v naději, že si svou hysterickou reakcí nakonec sami uškodí a naštvaná většina normálních lidí jejich postoj odmítne. Těžko soudit, jak takový střet dopadne, když rovnostářství vychází z americké Deklarace nezávislosti, i když tenkrát v roce 1776 se popření zásady dědičné aristokracie vztahovalo na lidstvo nanejvýš zástupně v náboženském smyslu. Teprve dnes se projevuje popřením hranic.

Vzpomněl jsem si na Margaret Thatcherovou, která také nemohla s ideologicky zaťatými marxistickými odbory své doby vyjednat žádný kompromis. Měla to tehdy o něco lehčí. Hospodářství se pod náporem stávek hroutilo, střední vrstva i slušná většina občanů stála za ní a Británie má silnou, kapitalistickou tradici obchodního národa. Provokatér Trump to snadné mít nebude, má-li v obraně národní, kulturní celistvosti a životní úrovně porazit ideologii univerzálního dobra, jež se opírá o idealistickou morálku. Bez politické zkušenosti bude nucen v Kongresu vyjednávat i s tou protivnou stranou, jež ho během vyčerpávající volební kampaně obviňovala ze sexuálních útoků a dělala z něho ruského agenta.

Trump ví, že společným jmenovatelem sociální a kulturní krize té opomíjené, dělnické třídy Američanů je (vedle globalizační ztráty práce) především nekontrolovaná masivní imigrace, a ve spěchu možná nepromyslel, jaký ohromný střet svým razantním jednáním v národě přistěhovalců vyvolá. Nemůžeme pominout jeho dosti pochybný charakter, ale má pravdu. Na budoucnosti ohroženého národního státu Ameriky, který kosmopolitní třída snad nechtěně začala likvidovat, bude záviset osud celé západní civilizace. Zdá se, že si každá doba vybírá své revolucionáře podle svého vkusu.

ÚNa budoucnosti ohroženého národního státu Ameriky bude záviset osud celé západní civilizace.