Celé Česko BĚHÁ

Pražský půlmaraton mívá vyprodaná startovní čísla dávno před startem, běhání dnes řeší všechna média, takže se dozvíte třeba i to, jak se věnovat tomuto sportu s artrózou nebo v poušti. Z dříve opomíjeného pohybu se stal fenomén, i když stále platí, že be

Č ím to je, že se běh stal tak populární? Zcela jistě pomohla propagační kampaň a informace o tom, jak je běhání prospěšné. Jakmile se do něj pustíte, začnete oceňovat pozitiva, která zmiňují pravidelní běžci. Vyhovuje jim, že běh můžete provozovat kdekoliv a kdykoliv bez ohledu na otevírací hodiny nebo dostatek volného času. Zaběhat si můžete jít i na půl hodiny, když máte zrovna volno, nemusíte spoléhat na parťáka. „Nepotřebuji dobrý vítr nebo naopak bezvětří, ani tekoucí nebo naopak klidnou vodu a ani raketu nebo ledovou plochu. Běhat navíc umí každý – nemám na mysli správnou techniku běhu, chci tím říct, že než si můžete zapinkat tenis, nějakou dobu trvá, než zvládnete horní podání, zatímco k běhu nic takového nepotřebujete. A za málo peněz je v něm hodně muziky. Báječný pocit zpocení, námahy a vyplavení endorfinů se dostavuje velmi brzy,“vyjmenovává pozitiva běhu Marie Skalská, lékařka a zakladatelka Pro Fit Institutu a propagátorka zdravého životního stylu. A v neposlední řadě taky nadšená běžkyně.

Běhávala už na vysoké škole, kdy těžila z toho, že obout boty a vyrazit ven mohla skutečně kdykoliv. Tehdy si mezi učením dokonale vyčistila hlavu. To je další benefit běhání – svou pravidelností a rytmizací pohybu je velmi zklidňující. „Metaforicky lze říct, že nejpříjemnější na běhu je skutečnost, že doslova odběhnu od problémů všedního dne, nemusím nic řešit. Jelikož jsem také cvičitelka, u běhu si odpočinu i tím, že nemusím plánovat žádnou sestavu, vymýšlet kombinace,“říká Marie Skalská. Občas si zaběhne i nějaký závod, ale není to jejím cílem. Snažit se příště běžet rychleji než minule? Takové ambice nemá. „Nebaví mě běhat na výkon, ráda se kochám okolím,“říká.

PREVENCE ŘADY CHOROB

Běh má meditační a relaxační účinky a také přispívá k pevnějšímu fyzickému zdraví. Lebedí si i psychika. Na serveru Rungo.cz se můžete dočíst, že tělo, které je ve formě, dokáže lépe zvládat stresové situace, takže aktivní lidé méně trpí bezdůvodnými depresemi a jako bonus mají i lepší imunitu.

Ale zpět k tělesné schránce. Běh působí jako prevence chorob srdce a cév, pomáhá snižovat a udržet váhu, zlepšuje kondici a formuje postavu, zlepšuje stav kostí, podporuje imunitní systém, zkvalitňuje spánek i koncentraci a jiné duševní schopnosti a získaná kondice pozitivně ovlivňuje také sexuální život.

„Člověk byl zrozen k chůzi a běhu. Tyto dvě pohybové aktivity pro něj byly vždy nejpřirozenější. V současné vysoce industriální době tento po staletí přetrvávající fakt pomalu přestává platit. Ochabují nám svaly, srdce a cévy jsou méně výkonné, daleko dříve nám řídnou kosti. Jako každá akce má i změna životního stylu za následek přirozenou reakci – ve smyslu nárůstu civilizačních chorob. U běhajících lidí je však počet civilizačních onemocnění výrazně nižší. Běh se stal pro dnešní, na pohyb chudou dobu ideálním kompenzačním prostředkem,“zdůrazňuje v knize Běhání – od jogginu po maraton trojice autorů a zároveň předních běžec-

kých expertů Aleš Tvrzník, Miloš Škorpil a Libor Soumar.

pozor na infarkt

Pokud ovšem patříte k lidem, kteří mají nadváhu a nulovou kondici, nepočítejte s tím, že vstanete od televize, vyběhnete do parku a stane se zázrak. Zkolabujete nebo to otráveně vzdáte dřív, než si stihnete běh zamilovat. „Je větší pravděpodobnost, že si obézní člověk dřív zvrtne kotník nebo podpoří artrózu velkých kloubů, než běháním zhubne,“podotýká Marie Skalská a zdůrazňuje, že konkrétně pro osoby s nadváhou a obezitou je běh zcela nevhodný. „Dochází při něm k přetěžování kloubů dolních končetin, neboť kontaktní síly při běhu jsou zhruba trojnásobek hmotnosti. Při chůzi je to 1,8násobek hmotnosti,“vysvětluje lékařka. Bezpečnější je začít rychlejší chůzí a s nabývající kondicí a ubývajícími kily kombinovat chůzi a běh.

Rizikový však může být běh i pro jedince, kteří na trati přepínají své síly v domnění, že mají natrénováno. Těm může selhat srdce. „Nebezpečí hrozí hlavně bývalým sportovcům, kteří jsou ve svých myšlenkách stále těmi volejbalisty, kterými byli ve dvaceti, ale neuvědomují si, že od té doby uběhlo třicet let. Ješitnost velí podat sportovní výkon na maximum, jenže pokud člověk měl mnohaletou pauzu, hrozí mu stejné riziko srdečněcévních komplikací jako lidem, kteří nesportovali ani v mládí,“varuje Marie Skalská.

Pořadatelé běžeckých závodů jí dávají za pravdu. Závodníci vybavení větším sebevědomím než tréninkem občas nedoběhnou do cíle, anebo to zvládnou, ale jsou zralí na péči doktora. I to je daň za to, že běhá celé Česko a spousta lidí podlehne dojmu, že když trať půlmaratonu nebo maratonu zvládne tolik amatérů, oni to dokážou taky.

Sport pro radoSt

Při hubnutí se běhání nehodí! Kolikrát už jste tohle slyšeli? A stejně se stane, že člověk v záchvatu zoufalství z nabraných kilogramů vyběhne poklusem do parku, kde pak bojuje o každý nádech, protože přepálí začátek a napáchá víc škod než užitku. Ono je totiž třeba zásadu doplnit a vysvětlit – běhání se při hubnutí nehodí pro lidi bez kondice. Jejich tepová frekvence je při běhu příliš vysoká (běžec dýchá tak zrychleně, že ze sebe nevypraví ani slovo), a proto nedochází ke spalování tuků. Navíc je pravděpodobné, že když je člověku běhání nepříjemné, těžko se přiměje v něm pokračovat. Pro začátek je proto lepší rychlá chůze, která později přechází ve střídání běhu a chůze, až se člověk dopracuje k joggingu. „Jedná se o pomalý, pozvolný běh. Pokud odhlédneme od možných dopadů na nosný kosterní aparát, je to skvělý aerobní druh pohybu, který posiluje srdečněcévní aparát a buduje kondici,“říká Marie Skalská. Při běhání se však moc nebudují svaly, proto je dobré běh doplňovat pravidelným posilováním – nejlépe dvakrát týdně a stačí cvičit s vahou vlastního těla. Hubnutí a tvarování postavy je pak zaručeno.

Zkoušeli jste běhat, ale láska ani euforie a pocity štěstí po doběhnutí se u vás nedostavují? „Závislost na běhání si musíte nějakou dobu pěstovat. I já jsem k němu dospěla postupně. Samozřejmě, že to i teď občas bolí, ale za vyčištěnou hlavu mi námaha stojí,“říká třicetiletá Simona, kterou letos čeká premiéra – poprvé zkusí Pražský půlmaraton, který se běží v rámci Pražského mezinárodního maratonu. Nepotřebuje zaběhnout nějaký čas, který by si předsevzala, chce jen zažít atmosféru závodu, která je v Praze rok od roku lepší, což pořadatelům potvrzují i elitní běžci. Přibývá totiž nejen závodníků, ale také diváků podél trati. A ještě něco se na běžeckých závodech mění, na startovní listině přibývají ženy. Nemají možná tak silné závodní ambice, ale běhat chtějí. A to se počítá.

ve Stopách emila zátopka

Kde se vlastně vzal nápad uspořádat v Praze maraton podobný těm, jaké jsme znali z jiných světových metropolí? Jak už to tak u dobrých nápadů bývá, zrodil se i tento u piva. V pražské hospodě Cibulka před více než dvaceti lety seděli dva italští přátelé, olympijský vítěz v maratonu z roku 1988 Gelindo Bordin a jeho kamarád Carlo Capalbo. Nápad na maraton nadchl i legendárního sportovce Emila Zátopka, který v roce 1995 pomáhal připravit trasu premiérového závodu. Na start se tehdy postavilo 958 odvážných. Loni na jaře – o jedenadvacet let později – už jich bylo 10 600.

To jsou důkazy, že Češi běhání propadli. Stačí se rozhlédnout: kolik vašich přátel začalo pravidelně dávat běžecké fotky na Facebook, ačkoliv by se ještě nedávno nerozeběhli ani za ujíždějícím autobusem? „Zájem o závody se zvyšuje. Narážíme ale na kapacitní limity, neboť úzkými ulicemi v centrech měst už neproběhne o moc víc lidí než nyní,“říká Tadeáš Mahel, mluvčí RunCzech běžecké ligy, která kromě maratonu a půlmaratonu nabízí nejdůležitější závody v Česku. Jen loni se jich dohromady zúčastnilo skoro 83 tisíc lidí.

Nebylo však jednoduché přesvědčit Čechy o tom, že běhat může každý. „Začátky byly dost šílené. První ročník běželo necelých tisíc lidí a do poslední chvíle jsme netušili, kolik jich doopravdy přijde,“vzpomíná zakladatel pražského maratonu a prezident organizačního výboru RunCzech běžecké ligy Carlo Capalbo. Dnes už může být klidný. „Za největší úspěch považujeme, že se nám podařilo rozběhat Českou republiku. Nyní se u nás pořádají půlmaratony v každém větším městě. Běhá snad každý a my jsme rádi, že na změně myšlení lidí máme svůj nezanedbatelný podíl,“raduje se Tadeáš Mahel.●