Koho bere Jandač
Francouz (Čeljabinsk), Jakub Kovář (Čerepovec).
Šimek, Vitásek (oba Liberec), Dvořák (Karlovy Vary), Klok (Vítkovice), Rutta (Chomutov), Kolář (Chabarovsk), Kundrátek (Slovan), Polášek (Novosibirsk).
Hyka, Lenc (oba Mladá Boleslav), Kämpf, Růžička ml. (Chomutov), Holík (Zlín), Jelínek (Liberec), Kubalík (Plzeň), Birner (Fribourg-Gottéron), Kašpar (Dynamo Moskva), Jan Kovář (Magnitogorsk), Radil (Spartak Moskva), Zohorna (Chabarovsk). v Česku hráči zrají pomaleji. Ale je to i tím, že kluci ve středním věku, když se dostanou na určitou pozici v týmu, tak jsou schopni ukázat své hokejové dovednosti,“říká Jandač.
A generální manažer týmu Martin Ručinský přidává: „Přišel čas, aby dostal šanci.“Růžičku juniora zná od narození, vždyť s jeho tátou kdysi vyrůstali v jedné litvínovské ulici. „On společně s Ivanem Hlinkou patří mezi mé osudové lidi v hokeji.“
Teď se usmívá, že už příští týden bude „velet“jeho synovi. „Takový je život. A zvlášť ten hokejový.“
Když společně s Růžičkou i dalšími dobyli Nagano, měl v tom svým způsobem prsty i tehdy devítiletý Vladimír. Ač mnohé naganské příběhy už jsou legendami, že ani aktéři nevědí, zda jsou pravdivé, tak skutečný je příběh, jak se malý Růžička u televize rozbrečel, když tým prohrál v základní skupině s Ruskem. Maminka mu tehdy vysvětlovala, že ještě není konec.
A když v průběhu čtvrtfinále burcoval kapitán Růžička tým, zmínil se v projevu právě o synovi. „Nechci ho vidět plakat.“Jak to dopadlo, víte. Nicméně Růžička tuší, že i po reprezentační premiéře zůstane – co se kariéry týče – ve stínu otce. „Na mistrovství už pojedou jiní borci.“
Po tiskové konferenci vicemistryně Evropy v tancích na ledě Anna Cappelliniová v Ostravě říká: „Mám hlad jako vlk.“
Na té větě by nebylo nic až tak překvapivého, kdyby ji pronesla italsky. Nebo anglicky. Ale ona vyrukovala hned s češtinou.
„Jo, trošku rozumim,“přidá česky. Snaží se i kvůli manželovým rodičům. Aby si lépe popovídali.
Jejím manželem je brněnský rodák Ondřej Hotárek, který když nenašel parťačku pro sportovní dvojice v Česku, reprezentuje Itálii. Na ledu vystřídal vedle sebe čtyři ženy. Nyní bruslí s Marcheiovou, ale životní lásku nalezl v jiné disciplíně.
„Každý rok jsem s Ondrou třikrát v Brně,“říká Cappelliniová. V Miláně si pořídili dům, v němž se často míjejí, zvlášť když mají odlišný program podniků Grand Prix. „Tak půl roku trávíme spolu.“
Po olympiádě v Koreji 2018 oba plánují konec kariéry. Hotárek oslavil v Ostravě 33. narozeniny, jí je devětadvacet. „Pak už budeme spolu pořád,“prohodí Cappelliniová a zasměje se: „Ačkoliv lidé říkají, že pro manžele může být i lepší, když se občas nějaký čas nevidí.“
Návrat matky tří dětí
Krasobruslařský svět je plný podivuhodných vztahů, příběhů a rošád. Vezměte si třeba Britku Zoe Jonesovou. V zimě 1998 ji ještě coby sólistku připravilo zranění o hry v Naganu. Na jaře 2002 ukončila kariéru. Pak porodila tři děti Zarah, Ziniu a Zkaie, vystřídala dva manžely, deset let se živila jako trenérka v Kanadě, než si předloni v šestatřiceti usmyslela, že kvůli zlepšení fyzičky začne opět sama bruslit.
Vyhrála tři veteránské závody a přečetla si, že Francouz Christopher Boyadji shání novou partnerku do dvojice. Napsala mu. „Ani jsem nečekala, že odepíše.“Což původně vskutku nechtěl. „Pomyslel jsem si: Ta je moc stará,“přiznává 27letý Boyadji. Když mu vybouchla jiná rozjednaná bruslařka, přece jen napsal. Jonesová se s ním vrátila do závodů dospělých po 14leté odmlce, v Ostravě skončili dvanáctí a Boyadji najednou tvrdí: „Zoe má stále tělo jako dvacetiletá.“
A teď potřebuji další občanství
Ukončit kariéru chtěla po plastice zkříženého vazu také česká tanečnice Lucie Myslivečková. V 27 letech se stala trenérkou v Norsku a přijala pracovní nabídku na Islandu.
„Měla jsem tam bydlet v malé vesnici, ve které je zima celý rok.“Místo toho i ona skončila v Itálii, kde se připravuje Slovák Lukáš Csolley. Ten se jí po rozchodu s italskou partnerkou ozval na Skypu: „Nechceš se mnou bruslit?“A tak bude Myslivečková kvůli hrám v Koreji žádat o slovenské občanství.
Mezinárodní bruslařská unie (ISU) nařizuje při změně země jen dvouletou závodní přestávku. Zato olympijský výbor požaduje pro start na olympiádě právě i občanství. Přesto se najdou páry, v nichž oba bruslaři vlastně patří jinam. Příklad: čtvrtí z kategorie tanců Isabella Tobiasová a Ilja Tkačenko.
Ona, dcera prezidenta přední makléřské společnosti, pochází z New Yorku. Kvůli větší šanci proniknout na mezinárodní scénu však reprezentovala Gruzii a Litvu.
On se narodil v ruském Permu, nicméně přijal nabídku, ať závodí s Tobiasovou v barvách Izraele. Aby se to nepletlo, trénují v Detroitu. A čím déle jsou spolu, tím jsou nebezpečnější i pro páry z Ruska a USA.
Tobiasová, mezitím majitelka občanství USA a Litvy, nyní potřebuje kvůli vidině pěti kruhů do sbírky i to izraelské.