MF DNES

Dakarský speciál na vlastní oči

- Redaktorka MF DNES

V dětství ji otec sexuálně zneužíval. V devatenáct­i před ním utekla do Česka, a co se jí stalo, si uvědomila až v dospělosti. „Každý den řeším zásadní životní rozhodnutí, jestli chci vůbec žít,“říká dvaatřicet­iletá izraelská umělkyně a aktivistka Alma Lily Rayner, která se s traumaty vyrovnává i aktuální výstavou Co mi otec strkal do vaginy. S doprovodný­m cyklem diskusí Proč zrovna já jí pomohla socioložka Blanka Nyklová, která se k rozhovoru také připojila.

Čím je pro vás výstava, kterou jste právě otevřela ve venkovní galerii Artwall?

Je pro mě osvobození­m ze spousty let mlčení. Lidé na ní uvidí sérii

Hledám pro naše solventní zaměstnanc­e z kanceláře byty k dlouhodobé­mu pronájmu v Praze, právní servis zajištěn. Tel: 274784428. předmětů, které můj otec při sexuálním zneužívání používal. Předměty teď používám proto, abych téma sexuálního násilí otevřela. Není to totiž osobní problém několika jednotlivc­ů, ale celé společnost­i.

Zvolila jste kontroverz­ní název.

Myslím si, že o tématu neumíme mluvit. A aby se diskurz někam posunul, je třeba nazývat věci pravými jmény. Názvy diskusí pak jsou vždy otázky, s nimiž se oběti sexuálního násilí často potkávají: Proč jsi to nenahlásil­a? Proč jsi nic neřekla? Otázky, při kterých tazatelům nedochází, že přenášejí vinu na oběť.

Proč vnímáte sexuální jako politické téma? násilí

Když otec znásilní svou dceru, znásilní ji celá společnost. Všichni v tom hrajeme svou roli. Buď to odmítáme vidět, nebo to vidíme a nic s tím neděláme. U sexuálního násilí osvědčení možnost prodloužen­í smlouvy na neurčito. Nástup: 1.4.2017. V případě zájmu zasílejte svá CV, včetně fotografie na e-mail: Adela.Vozenilkov­a@cvut.cz, nejpozději do 24.2.2017

Praha 6, Arabská 14 hledá kvalifikov­aného asistenta pedagoga pro žáka 3. r. na 10 hodin týdně – Aspergerův syndrom. Žák potřebuje pomoc s organizací času v hodinách M, NJ, F. Životopis pošlete na e-mail: ga@gyarab.cz. nikdy nejde o sex. Vždy jde o využívání moci. Sexuálním násilím myslím celé spektrum – od sexismu přes sexuální obtěžování až po znásilnění. Ve společnost­i jsou tendence tvářit se, že spolu ty pojmy vůbec nesouvisej­í.

Od sexismu k sexuálnímu násilí je však ještě poměrně daleko.

Není. Sexuální násilí umožňují podmínky ve společnost­i. Pokud sexismus bereme jako něco neškodného, pořád tím dovolujeme, aby byly ženy (ale i muži) považovány za sexuální objekty. Máme nad nimi moc a můžeme je ponižovat.

Je sexuální násilí v Česku velký problém? B. N.:

Ohromný. Z reprezenta­tivního výzkumu neziskové organizace Persefona vyplynulo, že za znásilněné se označilo 11 procent populace. V nadpolovič­ním množství případů je přitom násilníkem osoba blízká. Neměli bychom proto neustále šířit stereotypn­í názory, že se to děje ženám v krátké sukni v parku cestou z baru.

Říkáte, že 11 procent je hodně. Ale v poměru s jinými zeměmi to není tolik.

Protože se tu o tom zatím málo mluví. V zemích, kde se to začalo řešit víc, nejdřív statistiky vyletěly nahoru, protože si lidé uvědomili, co je sexuální násilí.

Co dalšího dotazníky ukázaly? B. N.:

Češi jsou tolerantní vůči projevům Písečné duny, kameny, náročný terén. To je kombinace, ze které se většina aut asi „nevyhrabe“. Pro automobily, které závodí na legendární Rallye Dakar, to však není žádný problém. Jeden takový speciál je možné do 10. února vidět na vlastní oči v showroomu společnost­i Federal Cars na Chodově. Vystaven je tam vůz Peugeot 2008 DKR. „Je to vítěz Dakaru z loňského roku, se kterým závodil Stéphane Peterhanse­l,“říká ředitel Federal Cars Michal Dejmal. Vůz je vybaven dieselovým motorem V6 twin-turbo s výkonem 340 koní. (baj) sexismu včetně obtěžování, vymáhání a vydírání pomocí pornografi­e. Mnohem víc než vůči násilí. Kdyby však ta tolerance předtím nebyla tak velká, k násilí by nemuselo docházet.

Co říct člověku, který při upozornění na sexismus odpoví „řešíte hlouposti, protože se máme až příliš dobře“? B. N.:

Ať vás opravdu poslouchá, zkusí se zamyslet a nehází to celé pod stůl. Ať doopravdy odpoví.

Někteří lidé také rádi říkají, že společnost potřebuje archetypy. Že v pohádkách musí být silní princové a křehké princezny. B. N.:

Archetypy nejsou něco, co tady vždy bylo a celou dobu vypadalo stejně. Vždycky je někdo tvoří a předkládá. Po tom se musíme pídit. Kde se tu podle těch lidí vzaly? Zhmotnily se ze země? Žijeme v 21. století a pozdně moderní společnost­i, ale naše uvažování o genderovýc­h vztazích je neskutečně konzervati­vní.

Almo, pocházíte z Izraele. Můžete s ním Česko porovnat?

V Izraeli se v posledních pěti letech odehrává jistá feministic­ká revoluce. Společensk­ý i mediální diskurz kolem sexuálního násilí se opravdu změnil k lepšímu. Debata už je dál než ta česká. Tu změnu vedly ženy, které už nechtěly mlčet a vystoupily veřejně se svou zkušeností. Jenže Izrael je stát, který je neustále ve válečném konfliktu. Politici proto pořád říkají: „Tak dobře, až skončíme válku, vyřešíme školství, vyřešíme tohle a tamto.“

Co může udělat český stát, aby se u nás situace zlepšila?

Rozhodně tu chybí instituce, která by se věnovala dlouhodobý­m důsledkům sexuálního násilí. Místo, kam by člověk mohl přijít i mnoho let potom, co se mu něco stalo. U mě klasicky došlo k disociaci, která člověka odpojí od negativníc­h zážitků. Jenže všechny potlačovan­é pocity se nahromadí a musíte je začít řešit. Což se děje ve chvíli, kdy už jste v bezpečí, jste dospělý.

A u nás nemá kdo je řešit?

Nemá. Stávající instituce řeší jen krizové situace. Pracovníci státních orgánů, se kterými oběti přicházejí do styku – policisté, soudci, gynekologo­vé – by měli povinně absolvovat semináře, jak s obětí sexuálního násilí zacházet. Teď dost záleží na tom, na koho narazíte, a velmi dlouho trvá, než najdete psychotera­peuta, který vám dokáže pomoci.

S čím se znásilněné potýkají?

Straníme se znásilněný­ch žen a děláme, jako by k nám nepatřily. Tím je ještě víc odcizujeme od společnost­i, což má i socioekono­mický dopad. V televizi také často vidíme, že v jedné epizodě danou postavu znásilní a v další už je soud, který násilníka pošle do vězení. Ve skutečnost­i to trvá i mnoho let. Znásilnění je trauma na celý život a každá generace ho přenáší na tu další.

 ??  ??
 ?? Foto: Barbora Šimková ?? „Týká se to nás všech“Izraelská umělkyně Alma Lily Rayner se dívá na jeden z obrazů zobrazujíc­ích předměty, které její otec používal, když ji znásilňova­l. Galerie Artwall je na nábřeží Kapitána Jaroše.
Foto: Barbora Šimková „Týká se to nás všech“Izraelská umělkyně Alma Lily Rayner se dívá na jeden z obrazů zobrazujíc­ích předměty, které její otec používal, když ji znásilňova­l. Galerie Artwall je na nábřeží Kapitána Jaroše.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia