Jsem neklidná
Hrála v seriálu Vyprávěj, objevila se v posledních „Básnících“, teď ji můžete vidět v kinech v komedii Miluji tě modře. Ve filmu o ni bojují dva muži a natáčení obnášelo i náročné akrobatické scény.
O ŠKATULCE
Myslím, že jsem se bohužel dostala do škatulky té herečky, která se ráda svlékne, protože jsem natočila dva filmy za sebou, ve kterých se objevuju nahá. Asi mě čekají role milenek, pak se přehoupnu do maminek. Role princezny by byla fajn, ale na hodnou submisivní princeznu jsem moc neklidná. Jsem spíš typ na čarodějnice a potvory.
O SPORTU
Sport je krásný. Sice tvrdý, ostrý, psychicky mě poznamenal, ale pro život je to dobrá průprava. Díky gymnastice jsem se naučila být sama se sebou, umím být cílevědomá a zodpovědná. A taky jsem zvyklá na prohry, to se vždycky hodí.
O AMBICÍCH RODIČŮ
Můj táta byl vrcholový fotbalista, neexistovalo, abych chodila na keramiku a pak byla někde na hřišti. Starší ségra sportovat odmítla, tak jsem to byla já, která dřela, abych splnila ambice otce a maminky, která ze mě chtěla mít pro změnu krasobruslařku. S nadsázkou říkám, že jsem plnila jejich úchylky, ale asi nebudu jiná a děti určitě povedu ke sportu.
O HERECTVÍ
V patnácti jsem si poranila páteř a s kariérou gymnastky byl konec. Bylo to strašné období, protože jsem do té doby žila sportem. Nebyla jsem zvyklá na volno, kterého jsem najednou měla spoustu. A do toho puberta. Vždycky jsem inklinovala k herectví, s rodiči jsme hodně chodili do divadla, takže když v ulici u našeho domu visel plakát, že divadlo hledá herce, zkusila jsem to. Později mi doporučili, ať jdu na DAMU, a ono to vyšlo.
O ANOREXII
V moderní gymnastice se jídlo dost řeší. Byly jsme známkované podle toho, kolik vážíme. Každé pondělí nás čekala kontrola, tak jsem raději už od soboty nejedla. Když někdo přibral, běhal se zátěží. Vážili nás i namátkově, což vedlo k tomu, že jsem raději vůbec nejedla. Měla jsem období, kdy jsem si dala jen jedno jablko za den! V patnácti jsem při 158 centimetrech vážila 36 kilo, začaly mi padat i vlasy. Okolo dvacítky se můj vztah k jídlu srovnal, ale z váhy mám dodnes strach.
O MÓDĚ
Mám ráda spíš volnočasové oblečení, ale zároveň extravagantní. Teď nosím obrovský kabát o tři čísla větší až na zem. Právě takové kousky mě baví, ale vezmu si i něco velmi ženského, jen podpatky nemusím.
O DIVADLE
Do divadla bych se chtěla vrátit, ale získat roli je problém. Když nikde nehrajete a je vám pětadvacet, nemáte režiséry na co zvát, aby si o vás udělali obrázek. A filmové herectví je jiné. Dnes jsem ve stavu, že bych za roli v divadle vraždila, ale netlačím na to, věřím, že nějaká nabídka přijde.
O STRACHU Z NATÁČENÍ
Když režisér Miloslav Šmídrmajer zjistil, že jsem dělala gymnastiku, přišel, jestli bych natočila menší akrobatickou scénu. Kývla jsem. Ukázalo se, že to nebude jen tak, ale už nešlo odstoupit. V den natáčení jsem měla velký strach, z nervozity jsem i zvracela. Trénovali jsme v metru a půl nad zemí, natáčelo se v pěti a půl metrech bez jištění, aby nebylo nic vidět v záběru. S odstupem ale vím, že bych zase souhlasila.