Ženy vládnou, chlapi se vezou

Vystudovala práva, ale po půl roce praxe vyrazila do Ameriky a do kanceláře už se nevrátila. Začala jezdit na mise. Pracovala pro řadu humanitárních organizací a ve volnu poznávala svět. Deset let cestovatelka a etnografka Kateřina Karásková důkladně zkou

Umíte si představit, že byste šéfovala některému z matriarchálních kmenů, které jste poznala? Třeba u mexických Tehuán bych na to musela hodně přibrat. Velké tělo rovná se větší respekt!

Podle fotek a kreseb ve vaší knížce se tamní dámy zdají opravdu mimořádně tělnaté. Vykrmují se, nebo to je nějak geneticky podmíněné?

Spíš se vykrmují. Je tam vedro, moc se nehýbají a obezita se tam vždycky cenila. U Khásiů v Indii bych asi svojí fyziognomií zapadla líp, ale stejně si moc nedokážu přestavit mít na povel nějaký kmen.

Na misích v Africe jste měla na povel chod nemocnice, to nebyla dobrá průprava?

Vidíte, možná jo. Vedla jsem několik projektů a docela mi to šlo, ale i tam jsem cítila jako problém, že nejsem větší a silnější, výška člověku automaticky dodá na respektu. S tím bojuju celý život.

Se svým partnerem Simonem Birdem jste během deseti let poznali život, politiku a kulturu čtyř kmenů, kterým vládnou ženy. Byli jste u mexických indiánek Tehuán, v Indonésii u muslimského kmene Minankabauů, v čínském Himálaji u Mosuů a na severovýchodě Indie u Khásiů. Ta místa patří mezi turistické cíle, nebo to jsou spíš panenské oblasti?

Naštěstí jsou to pořád spíš zastrčená místa. Tehuánky si jedno populární období prožily, někdy ve dvacátých třicátých letech minulého století se tam prý dost jezdívalo, ale v posledních letech se na ně zapomnělo, až jsem se sama divila. Je to tak fotogenické! V Indii byli upřímně rádi, že se o ně někdo zajímá, to byla velká výhra, taky v indonéských vesnicích k nám byli velmi milí, otevření a ochotní. Ale čínský kmen Mosuů turistickou atrakcí je, aniž by o to usiloval. Byli před námi na pozoru, uzavření, nedůvěřiví, museli jsme všechno platit, bydlet v penzionu, ne u někoho doma, jako jsme to jinde dělávali, protože tak se člověk o životě místních dozví nejvíc.

Čím jsou tak turisticky „přitažliví“?

Ten kmen má tradičně volné partnerské vztahy, vyznačuje se fenoménem, který se nazývá „navštěvující manželství“, což zní turistům asi velmi „sexy“.

Co to ve skutečnosti znamená?

Mluvili o tom velmi opatrně, pořád měli potřebuju opakovat, že nejsou promiskuitní, že to jsou jen staré příběhy...

Ale?

Ale jsou promiskuitní. (směje se) Prostituce je tam pořád poměrně masivní, tolerovaná. Sice to popírají, ale barů, kde je snadné dívku za úplatu sehnat, tam byla fůra. Jejich „manželství“tradičně nebývalo ničím regulované, ani zákonem, ani morálkou. Muži i ženy mohli mít milenců nebo milenek, kolik chtěli, dřív to nebylo ničím omezené, a tak i ta prostituce do toho hezky zapadala.

Nebyla to pak oblast s nápadně hojným výskytem pohlavních nemocí?

Jistě. I proto se tu oblast snaží mít čínští úředníci víc pod kontrolou. Ale dnes už je přece jen dál používání kondomů, takže statistiky pohlavních nemocí nejsou tak vysoké jako v minulosti. Nejtvrdší omezení byla během čínské kulturní revoluce, Mao je donutil uzavírat manželství, vybrat si jednoho partnera a s tím žít a mít rodinu, mimomanželské svazky byly nezákonné. Úředníci po nich tvrdě šli, ze zákona musely mít všechny děti v papírech uvedeného otce, pokud ho žena neuvedla, nedostala na dítě podíl ze sklizně a hrozila jim i smrt hlady. Až v osmdesátých letech se to zase uvolnilo. Někteří Mosulové se rozvedli a vrátili k původním zvykům, ale už o tom nemluví.

Měli před vámi obecně lidé tendenci dělat se lepšími?

Určitě. Když jsme s nimi strávili víc času, postupně vyplouvalo na povrch, že něco je jinak, než nám zpočátku říkali, snažili se prezentovat svoji kulturu v pozitivním světle. Třeba u Khásiů v Indii jsme byli v kontaktu s muži, kteří patřili mezi největší bojovníky za svoji rovnoprávnost, a ti se nás snažili přesvědčit, že jde o masové hnutí, že nadvládu žen chtějí zvrátit tisíce mužů, jen se o tom bojí mluvit veřejně. Ale po čase bylo jasné, že většině mužů to vůbec nevadí, ba naopak, že jim to vyhovuje.

Khásiové tvrdí, že jim vadí nadvláda žen, ale opaK je pravdou. Znamená to pro ně méně práce.