Dylan zas přezpívá hity včetně Sinatry
Potřetí sahá Bob Dylan do souboru klasických amerických hitů, aby je podrobil vlastní interpretaci. Na album Triplicate se dostane na třicet slavných skladeb.
Říká se do třetice všeho dobrého, takže ani letos se příznivci Boba Dylana nedočkají nové desky s jeho autorským materiálem. Písničkář, který byl loni vyznamenaný Nobelovou cenou za literaturu, nachystal v pořadí už třetí album poskládané z vlastních interpretací skladeb takzvaného „velkého amerického zpěvníku“. Nahrávka pojmenovaná Triplicate vyjde 31. března.
Ale tentokrát se Dylan do tématu opřel opravdu vydatně. Na rozdíl od loňské desky Fallen Angels a předloňské Shadows in the Night bude nynější Triplicate trojalbem s celkem třiceti skladbami.
Vyjde i na vinylu
Pro účely nahrávání pozval Dylan svoji kapelu do hollywoodských studií Capitol Studios, která fungují od poloviny padesátých let a kde točili mimo jiné Frank Sinatra nebo Nat King Cole. Společně vybrali skladby z řady amerických nahrávek včetně melodií Once Upon A Time, kterou Charles Strouse a Lee Adams napsali v roce 1962 pro broadwayský muzikál All American, Stormy Weather od Harolda Arlena a Teda Koehlera, již proslavila především Billie Holliday, nebo The Best Is Yet To Come z konce padesátých let, spojovanou především se Sinatrou a jeho verzí s Countem Basiem z roku 1964.
Triplicate je Dylanova v pořadí už osmatřicátá deska, ale vůbec poprvé se písničkář rozhodl vydat album s třemi nosiči, v tomto případě jde buď o cédéčka, nebo o vinyly. O produkci se stejně jako v případech obou předchozích nahrávek postaral sám Dylan, ovšem pod jednou ze svých mnoha přezdívek Jack Frost.
Hymna z druhé světové války
Soubor písní je na jednotlivé desky rozdělen tematicky. První disk nazvaný ’Til the Sun Goes Down obsáhne písně I Guess I’ll Have to Change My Plans, September Of My Years či My One and Only Love.
Ve druhém dílu, jemuž se dostalo jména Devil Dolls, zazní například skladba Irvinga Berlina How Deep Is the Ocean?, kterou si střihla Ella Fitzgeraldová a její instrumentální verze třeba Miles Davis nebo Charlie Parker.
Třetí část – Comin’ Home Late – připomene první velký hit zpěvačky Doris Day Sentimental Journey, který se stal neoficiální hymnou vojáků vracejících se domů z druhé světové války. Chybět nebude ani píseň z dvacátých let Why Was I Born?, kterou v roce 1963 nazpívala opět Fitzgeraldová, o deset let později Cher a další interpreti si ji vybírají dosud.
Dá se předpokládat, že velkým nášupem ukončí Dylan trilogii, v níž zkoumá možnosti amerického hudebního odkazu? Nabízelo by se to. Protože fanoušci stále čekají na jeho vlastní novou tvorbu.