První šachová královna

Před devadesáti lety se v Londýně konalo první mistrovství světa v šachu žen, na které přijelo dvanáct hráček ze sedmi zemí. Vyhrála ho favoritka: britsko-československá šachistka Věra Menčíková. Zvítězila, a tím pronikla do společnosti profesionálních šachistů, vyhrazené do té doby jen mužům vesměs z vyšších společenských vrstev. Uznání se však od nich nedočkala. Tedy aspoň zpočátku.

Když později v roce 1929 přijela jako vůbec první žena na mužský turnaj v Karlových Varech, pořadatelé to dost schytali. Mužští účastníci jim vyčítali, že ji pozvali, aby si tím zaručili větší publicitu. Vídeňský šachista Albert Becker tenkrát navrhl, aby ti, kdo s ní prohrají, utvořili Klub Věry Menčíkové. Tohle ironické prohlášení se záhy obrátilo proti němu – stal se jeho prvním členem a řady klubu se od té doby neustále rozšiřovaly, až se v něm ocitlo mnoho šachových mistrů.

Jedním z mála mužů, kteří veřejně vystoupili na podporu Věry Menčíkové, byl dvojnásobný mistr světa A. A. Aljechin. Už ve Varech jí vyjádřil neskrývaný obdiv. „Doposud jsem odkládal hodnocení Věry Menčíkové, protože u osoby natolik výjimečné si to vyžaduje maximální opatrnost a objektivitu. Je vysoce šachově nadaná. Svět šachu má povinnost pomoci jí všemi prostředky k dalšímu rozvoji,“komentoval její hru.

O Věře Menčíkové se mluvilo jako o milé, usměvavé, skromné slečně, která se svým plachým šarmem prolamuje předsudky o intelektuálních schopnostech žen. Šachy ji naučil v devíti letech její otec František Menčík, původem z Bystré nad Jizerou, který žil v Rusku se svou britskou ženou Olgou Illingworth a dvěma dcerami. Když bylo Věře patnáct, odjela spolu s matkou a sestrou v důsledku porevolučních změn v Rusku za babičkou do Anglie, zatímco její otec se vrátil zpátky domů. Věra sice žila v Anglii, ale Československo se vždycky snažila reprezentovat, až do roku 1944, kdy zahynula při německém raketovém ostřelování Londýna.