Drahá data. Chceme levnější obrázky kočiček

Kdo by to byl řekl, že to bude nějaké elektromagnetické vlnění, o co se strhne nejpůsobivější politická přestřelka tohoto týdne. Ale už je to tak.

Ministr průmyslu a ministr financí se do sebe pustili dost osobním způsobem. Jádrem sporu bylo, kdo může za to, že v Česku jsou služby mobilních operátorů, zejména data, mnohem dražší než ve většině jiných zemí. Řeč je o soukromém připojení – firmy za data platí mnohonásobně méně.

Hádku výrazně přiživilo to, že se blíží volby. Mobil má přece každý, je to pěkné, srozumitelné téma.

Nechme je, ať se přou. A my si tady zatím něco na rovinu povíme o tom, co pro nás všechny mobilní datové připojení vlastně znamená. A jak moc člověk, který si ho nemůže dovolit, trpí.

Je to utrpení speciálního druhu. Trpí tím třeba lyžař, který nemůže na sociální síť poslat fotku rovnou ze sjezdovky. Musí podstoupit mučivé čekání na to, až se kvečeru vrátí do hotelu, kde má wi-fi zdarma.

Autor Výstřelu si udělal takovou malou inventuru, na co všechno potřeboval mobilní datové připojení pro soukromé účely v jeden zcela normální volný den, vyplněný pochůzkami po městě a malým výletem.

Podíval se do aplikace hromadné dopravy, za jak dlouho mu přijede autobus. Přičemž v tu dobu stál na zastávce – byl jen líný popojít ke stojanu a hledat to v jízdním řádu. Zkontroloval Facebook. Odpověděl kamarádovi na e-mailovou zprávu o něčem, co rozhodně nespěchalo.

Poslal z vlaku manželce selfie se synem a připojil sdělení „A už jedééém!“Znovu se podíval na Facebook. Pod status kolegy, který psal, že nejlepší film od Miloše Formana je Černý Petr, připojil komentář „Naprosto souhlasím“. A to bylo ten den všechno. Běžný datový provoz běžného městského člověka.

Ano. Všechno to byly vlastně úplné pitomosti. A takhle to dělají všichni.

Drtivá většina důvodů, proč data v mobilních telefonech potřebujeme, se týká výhradně zábavy.

To, že se chytré telefony používají převážně na blbiny, je známá věc. Před pár lety někdo na sociální síti Reddit vyhlásil anketu na téma „Kdyby se někdo z padesátých let náhle objevil v dnešní době, co by bylo nejobtížnější mu vysvětlit?“

Vyhrála tato odpověď: „Mám v kapse zařízení, díky kterému se mohu okamžitě dostat k veškerému vědění lidstva. Ale používám ho jen na prohlížení obrázků kočiček a k hádkám s cizími lidmi.“

Přesné. Chceme-li platit za tohle, tak jen plaťme. Zjevně na to máme. To není na úrovni cen potravin – spíš se to dá přirovnat k cenám lístků do kina. Je zvláštní, že politická přestřelka o tarify byla tento týden mnohem vášnivější než spor o výši přídavků na děti.

Avšak pozor. Nepošklebujeme se lidem, kteří se zlobí, že mají mobilní zábavu zbytečně drahou. Zvlášť když je to spojené s údivem, proč to u nás nejde levněji, když v Německu či Polsku to jde. Pocit křivdy je oprávněný. Zrovna tak není od věci prozkoumat, zda za vysokými tarify není nějaký holport mezi operátory. A to za přihlížení úřadů, které by to měly hlídat.

Je však třeba si přiznat, že je to klasický First World Problem, problém vyspělého světa. Něco jako „koupil jsem si bezjadýrkový meloun, ale bylo v něm jadýrko“.

Politikům se nelze divit, že si před volbami řečmi o zlevňování tarifů chtějí nahnat nějaké body. Skutečnou pozornost bychom však měli věnovat tomu, co říkají o úplně jiných věcech.

O těch podstatných.