Příliš „smrtící“prodloužení
Dovolte osobní vzpomínku na 9. červen 2006. Prosluněný Mnichov od rána vibruje napětím, všude davy lidí, tváře pomalované německou trikolorou, popelnice plné vypitých kelímků od piva.
Allianz Arena, futuristický skvost, který nově vyrostl u dálnice A9, působivě září do dálky. Jsem u toho! Za chvíli vypukne fotbalový festival a bude trvat 302 vteřin, než Philipp Lahm vykouzlí první gól.
Malinký obránce, který má pod dlouhým rukávem zabandážovaný bolavý loket, si od levé lajny navede míč ke kraji šestnáctky a pohladí ho pravou placírkou. Balon letí do vzdálenějšího růžku kostarické branky, trkne o tyč a zapluje do sítě. Dokonalá trefa.
Už jen pocit, že sledujete premiéru mistrovství světa na vlastní oči, je k nezaplacení. Díky Lahmovi byl ten pocit téměř magický.
Uběhlo skoro jedenáct let a vzpomínky se vracejí. Philipp Lahm totiž oznámil, že to v létě balí. Ve třiatřiceti. Trochu brzy, ne? Představte si, že by příští rok ohlásil konec kariéry Cristiano Ronaldo. Nemyslitelné! Ronalda určitě Kristova léta nezastaví. Jenže Lahm je jiný. Vyhraněný. Má svou hlavu. Už se nehodlá honit za balonem.
S reprezentací seknul v létě 2014, bez nostalgie, jako kapitán čerstvých mistrů světa, v nejlepším.
Teď je připravený uzavřít kapitolu Bayern. „Chci žít chvíli jen podle svého,“potvrdil.
Bayern Mnichov, kde je nezpochybnitelnou legendou, mu nabízí
Pohled Roberta Sáry reportéra MF DNES
Když se útočník hokejové Sparty Petr Vrána o přestávce před prodloužením úterního finále Ligy mistrů dozvěděl, že se bude hrát 3 na 3, a to v krajním případě až 20 minut, zděsil se. „Zdálo se mi to šílené, bláznivé.“Nakonec stačila minuta a půl, aby švédská Frölunda po jedné menší chybě uzmula ušatý pohár pro sebe. A smutný Vrána vyprávěl: „Jsem toho názoru, že velká utkání by se v prodloužení měla hrát 5 na 5 až do rozhodujícího gólu. Je to stejné, jako kdyby sedmé finále extraligy měly rozhodovat nájezdy.“Byl vlastně jediným sparťanem, který po tak krutě prohraném mači vyřkl svůj názor. Ostatní se odpovědi na prodloužení 3 na 3 vyhýbali. Nechtěli, aby jejich věty zněly jako výmluvy a oni byli za uplakánky... funkci ve vrcholném managementu, Lahm zatím nesouhlasí. Na léto si naplánoval volno, o kterém neví, kdy přesně skončí. Chce si dát přestávku, aby se odstřihl od kabiny. Teprve časem se zřejmě vrátí ve funkci sportovního ředitele, která je po odchodu nemocného Matthiase Sammera už půl roku volná.
Když jako kluk podával míče mnichovským hvězdám, které hrávaly pod skořepinou starého Olympijského stadionu, snil o profesionální kariéře v Bayernu. Dočkal se vrchovatě. Z milovaného klubu odešel jen zamlada na hostování do Stuttgartu. Je vítězem Ligy mistrů, za pár měsíců zřejmě oslaví osmý bundesligový titul. Novináři mu vymysleli přezdívku Kouzelný trpaslík. V reprezentaci odběhal 113 zápasů, v Bayernu už 501. Jen sedm veličin stojí nad ním. Kdyby zůstal ještě tři roky, mohl útočit na rekord Olivera Kahna (632).
Šéfové Bayernu jsou mrzutí. Počítali s tím, že malý velký kapitán minimálně dodrží smlouvu, jež měla vypršet příští rok. Lahmova slova, která zazněla po úterním osmifinále národního poháru s Wolfsburgem, leckoho nemile zaskočila. Vždyť Lahm je pořád extratřída. Ať nastupuje na kraji obrany, nebo uprostřed zálohy, čiší z něj síla, nadšení, hravost, spolehlivost, jistota, loajálnost. Patří k nejlépe hodnoceným hráčům celé bundesligy.
„Není žádná sranda, když musím sprintovat s osmnáctiletým klukem kolem lajny. Cítím, že se přiblížil poslední půlrok, kdy můžu být na hřišti lídr. Dál už to nepůjde,“prohlásil s ohromnou mírou soudnosti.
Fotbal se musí smířit s tím, že od podzimu neuvidí další světovou ikonu. Zůstane bez Lamparda, bez Gerrarda, bez Lahma, bez Tottiho, asi bez Pirla, možná bez Terryho. Škoda, ale život jde dál. „Kdybychom ten gól dali my, tak jsme rádi, že to tak je,“řekl třeba útočník Lukáš Pech. O tom žádná. Žádná ani o tom, že je Frölunda spravedlivým vítězem Ligy mistrů, neboť vyhrála dle platných regulí této soutěže. Žádná ale o tom, že se znovuzrozená Liga mistrů pořád učí, vychytává mouchy za pochodu a jedna z nich „přilétla“v úterý po deváté večer i na stadion v Göteborgu. Prodloužení 3 na 3 je atraktivní, má grády a jen výjimečně nepřinese rozuzlení. Správně, že ho po vzoru NHL zavedla tuzemská liga, jiné evropské soutěže a na turnajích i Mezinárodní hokejová federace. Jenže se hodí k „obyčejným“zápasům, ne k těm klíčovým, rozhodujícím. Těm, po kterých se zvedají poháry, tečou slzy štěstí i smutku. Těm, které vám ukončí sezonu, či naopak posunou blíž titulu. Prodloužení 3 na 3 je vynález z Ameriky, kde mnohdy show ční nad sportem. Ovšem i tady, když nastane období play-off, je šmahem „divočina“zapomenuta a ctí se v prodloužení „férovost“. Hraje se v pěti do rozhodnutí, do padnutí, hraje se chlapsky. To stejné u rozhodujících duelů převzala i tuzemská extraliga. A i třeba prodloužení ve finále mistrovství světa se hraje v pěti na 20 minut. Je to spravedlivější. Smyslem je eliminovat faktor náhody, které přináší penaltový rozstřel i možné a obvyklé kiksy při hře 3 na 3. Diváci neodcházejí ze stadionu s pachutí, že nervydrásající drama mělo podivně utnutý konec. Hráči ti poražení už neremcají, že nájezdy jsou jen dovednostní soutěž. A toho by se měla držet i Liga mistrů. Dost možná si toho pravidla nikdo ze šéfů soutěže před sezonou nevšiml. Možná si neuvědomil následky. Ale po úterním zážitku by teď měli usednout k reglementům a těch pár vět v nich přepsat. Rozuzlení soutěže s tak hrdým názvem má být přece chlapské.