Jak zachránit české řemeslníky

Některé obory bojují o přežití. Podíl vyučených ale roste

Konec učňovského školství se nekoná. Počty učňů sice se slábnoucími ročníky klesají, ale to platí i pro jiné typy škol včetně těch vysokých. Celkový podíl vyučených na počtu absolventů středních škol naopak nepatrně roste. Ukazuje to analýza absolventů řemeslných oborů, kterou zpracovala Asociace malých a středních podniků.

Důvodů je víc. Patří k nim rostoucí prestiž řemesel i hrozba státní maturitou. „Řada rodičů dnes na dni otevřených dveří mluví o tom, že raději zvolí tříletý obor, a pokud syn bude chtít, může zkusit maturitní nástavbu,“říká ředitel Střední odborné školy stavební a zahradnické Miloslav Janeček.

Lepší budoucnost ale podle statistik nesvítá všem učňovským oborům. V některých je počet absolventů tak nízký, že to ohrožuje jejich přežití. Například řezníků působí v oboru několik tisíc, nově se jich ale vyučí jen necelá stovka ročně.

Řezníkům se nicméně možná podaří vstát z mrtvých, podobně jako se to povedlo kominíkům. „Obor byl před deseti lety na vymření, my jsme byli poslední škola v republice, která ho otevírala, a učili se v něm čtyři kluci,“vypráví Janeček.

Jenže pak přišla změna legislativy a díky povinným revizím komínů kominíci začali mít práce nad hlavu. „Začali se mít dobře, psalo se o tom, ale hlavně na vesnici lidi viděli, že si kominík koupil auto a opravil dům. Najednou jsme měli v učení dvacet kluků a obor otevřely i další školy,“dodává Janeček.

Nedostatek učňů podle něj problém není. Tím je neochota vyučených v oboru zůstat i po ukončení střední školy.

Týká se to zejména stavebních oborů, což potvrzuje zmíněná analýza. Ty totiž tvoří třetinu z 15 oborů, jejichž mladí absolventi obvykle zavřou výuční list do šuplíku hned po dokončení školy a najdou si práci někde jinde.

„Dost často jsou ti kluci nevyhranění, nic je moc nebaví. Po vyučení jdou dělat práci, na kterou kvalifikaci nepotřebují – řidiče kamionu může dělat vyučený zedník i pekař,“říká Janeček.

Odpověď na otázku, proč tomu tak je, je jednoduchá. „Stavební profese nemají na rozdíl od jiných ten správný zvuk. Dneska vyučený kluk půjde dělat něco snazšího, než aby pracoval za každého počasí na střeše za stejně nebo ještě méně peněz,“říká Ivan Dvořák z Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů.

Cenu práce přitom spíš než ukrajinští dělníci, kteří v oboru pobírají podobné platy jako ti čeští, sráží všeobecný tlak ve stavebnictví. Přispívá k tomu i ovzduší, v němž obvykle o vítězi veřejné zakázky rozhoduje nejnižší cena.

„Nutí ve stavebnictví dělat pod cenou. Stát lidem krásně přidá, ale kde mám vzít na mzdy já?“ptá se. O zakázky se Dvořák nebojí, ty má jeho firma na dva roky dopředu. Lidé ale jsou a ještě dlouho zůstanou nedostatkovým zbožím.