Koukalová jede o medaili
Byl to závod, který měl v sobě z českého pohledu vše. Propad a zmar po stojce Evy Puskarčíkové. Naději po skvostné stíhačce Gabriely Koukalové. Euforii, když Ondřej Moravec vytáhl tým na 5. místo, vteřinu od bronzu. A návrat k realitě poté, co se Michal Krčmář neudržel expresu Fourcade–Šipulin a posléze spurtoval sedmý.
„Což je umístění, které neurazí, ale ani nenadchne,“prohlásil.
Pokud se vrátíme na začátek této štafety, mohlo být i mnohem hůř.
Už při nástřelu před startem je tvář Evy Puskarčíkové až nezvykle vážná. Tentokrát žádné vtípky. „Je soustředěná. A jo, je i trochu nervózní,“říká kouč Zdeněk Vítek.
Tolikrát v minulosti parádně rozběhla ženskou štafetu. Jenže tohle je jiné. Poprvé na vrcholné akci ji čeká první úsek štafety smíšené. Byla povýšena v hierarchii týmu. Cítí to břímě odpovědnosti.
Přesto má nástřel parádní. „Čtyři položky, vše v terči, jedna rána byla těsná,“chválí šéftrenér Ondřej Rybář.
Štafeta začíná a po ležce u Puskarčíkové znovu platí: vše čisté a rychlé. Lyže jí jedou, asistenti trenérů z trati hlásí: „Evička v pohodě.“
Náhle jako by ze slunečného dne vjela do temného tunelu. Přiřítí se na třetím místě na stojku, třikrát mine a také po dobíjení zůstanou dva její terče černé. Čechům zamrzne úsměv na tvářích. „To si měla víc pohlídat. Tohle není dobře,“pronese Rybář.
Nohy se mi třásly čím dál víc
Stejně jako se v posledních dvou sezonách bortily už na prvním úseku šance smíšené štafety při nepovedených položkách Veroniky Vítkové, nyní jako by se toto prokletí přeneslo na Puskarčíkovou.
„Eva umí rychlé čisté položky. Bohužel, občas se jí povede i tohle,“vykládá Vítek. Rybář sbalí svůj dalekohled, opustí kolegy Málka a Vítka i pozici u stavu číslo sedm, kde Češi nastřelovali, a zahlásí: „Tak já si jdu stoupnout támhle dozadu.“Načež se po střelnici přesune kamsi k patnáctému stavu, k Bělorusům a Polákům.
Česko jede v tuto chvíli dokonce až třiadvacáté, s více než minutovým mankem. Po pouhých třinácti minutách pro štafetu zdánlivě závod skončil. Mnozí fanoušci ji v tuto chvíli zatratí. Někteří z nich možná i vypnou televizi.
Ale krása biatlonu spočívá v tom, jak je nevyzpytatelný.
Puskarčíková dokončí první úsek na 21. místě, padne na sníh, opírá se zdrceně o hrazení, kroutí hlavou. Do řeči jí není. „Asi jsem to neunesla. Rozklepala se mi kolena. A čím déle jsem tam při dobíjení stála, tím se mi klepala víc.“
Gabriela Koukalová se mezitím po trati žene jako šelma nahánějící kořist. Sedmnáctá, patnáctá, jedenáctá, devátá. „Dneska jsem si řekla, že pojedu děsnou hranu a takřka do bezvědomí,“poví.
„A teď ještě nastoupila Tirilce,“ukazuje šéf svazu Jiří Hamza, jak před předávkou odskočí norské mistryni světa Tiril Eckhoffové.
Dílo spásy a uťatý sen
Než se za cílem Koukalová vypovídá ze svých pocitů, Ondřej Moravec pokračuje až v neuvěřitelném díle spásy. V závěru třetího úseku je pátý, vteřinu za bronzem.
Koukalová to zjistí a vykulí oči: „Já musím jít fandit!“
Rybář už se zase usmívá. „Ale ten dalekohled znovu přenášet nebudu,“oznámí, když se vrátí k Vítkovi s Málkem, načež vyzdvihne Moravce: „Amíci by řekli good job.“
Věřil by před půlhodinou, že ještě pojedou o medaili? „Ne,“nezastírá. „Věřil jsem, že můžeme být do osmého místa.“
Krčmář vyrazí na poslední úsek v semknuté trojici na 3. až 5. místě. „Ale tady už není slabých soupeřů,“říká Rybář při pohledu na jeho souputníky: Fourcade a Šipulin.
Francouz předvádí oblíbenou hru na trhání tempa. Zpomalí, cukne, zpomalí, cukne. Krčmář za ním. „Nech ho jet, ať se vycuká sám,“radí na dálku Rybář. Chvíli je čtvrtý. Pak tempo velikánů a Krčmářovo dobíjení utnou medailový sen.
„To už by se nám toho muselo sejít moc, aby to vyšlo,“říká Vítek.
Němci slaví titul, Francouzi a Rusové se na sebe sice mračí, ale mají stříbro a bronz. Češi končí sedmí, Koukalová utěšuje Puskarčíkovou a později o ní vykládá: „Je mi Evy líto. Ani malinko se na ni nezlobíme. Měla svaté právo tu štafetu jet, nikdo si to nezasloužil víc. Celou zimu odváděla skvělou práci. Tak na to zapomeneme, ano? Budeme se držet těch dobrých věcí.“
Šéftrenér přidá slova o sběru zkušeností. „A je to teprve první den. Rozjezd.“Pak odejde nahlásit ženy do losovacích skupin sprintu.
Chtěli víc. Ale první úsek srazil smíšenou štafetu v Hochfilzenu.