Jižní spojka dostane nový sjezd
Sláva! Magistrát vybral renomované investory a na prvním společném setkání v úterý jim, zdá se, zcela transparentně nabídl spolupráci při stavbě nadzemních částí budoucích stanic metra D. Jaký to rozdíl oproti zvyklostem minulého desetiletí, kdy se sice představitelé Prahy také s chutí družili s nejrůznějšími developery, jenže pouze s některými a jen za zavřenými dveřmi. I současná primátorka předloni řešila klíčové Pražské stavební předpisy s kolegy z rady za zdmi slavné „kuchyňky“na magistrátu, ale její nynější iniciativa už smysl dává a stane se snad i jistým příkladem pro příští podobně rozsáhlé projekty. Protože výsledkem nakonec bude spokojenost všech: město ušetří miliony za výstavbu vestibulů, developer dostane možnost na základě městem posvěcené studie stavět na lukrativních místech a nakonec nepřijdou zkrátka ani Pražané, kteří se díky tomu možná svezou „modrou“linkou o něco dřív. Protože když jde soukromým firmám o byznys, dokážou vyřešit problémy při výkupech pozemků výrazně rychleji než samo město. Technická správa komunikací hl. města Prahy zahájila přípravné práce k výstavbě nové sjízdné rampy z Jižní spojky na Chodovskou ulici. Dokončení je plánováno do října 2017. Jde o stavbu přímé sjízdné rampy o celkové délce stavebních úprav 450 metru a maximální šířce 6,5 metru. „Na realizaci poslední části bylo přiděleno 50 milionů ze Státního fondu dopravní infrastruktury,“uvedl náměstek primátorky Petr Dolínek (ČSSD). Akce zahrnuje úpravu mimoúrovňové křižovatky Záběhlice v křížení městského okruhu a ulic Chodovská a Spořilovská a rampy z okruhu ve směru Štěrboholy – Barrandovský most. (et)
Dva roky už bojuje sedmnáctiletá Jana (jméno bylo redakčně změněno) se závislostí na pervitinu. V dětském a dorostovém detoxikačním centru, které se nachází v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského na Malé Straně, strávila čtrnáct dní. „Když jsem fetovala, byla jsem ve svém vlastním světě, byla to úleva,“vypráví dívka, která má před sebou pohovor do terapeutické komunity v Kyjově.
Kdy ses poprvé dostala do kontaktu s drogou?
V patnácti. Rozešla jsem se s přítelem a kamarádka mi nabídla, že si můžu dát čáru pervitinu, tak jsem to zkusila. Chtěla jsem si dát jen jednou, ale ujela jsem na tom a začala brát ve velkém. Stačil mi asi měsíc a byla jsem hotová. Drogu jsem pak už chtěla pořád. Od patnácti beru pravidelně.
Co ti drogy přinášely?
Cítila jsem se líp, neřešila jsem blbosti. Bylo mi všechno jedno. Neřešila jsem věci, které řešili ostatní. Dokázala jsem tři hodiny jen sedět a koukat do jednoho místa. Byla jsem ve svém vlastním světě, byla to úleva od reality. Ale už vím, že ačkoliv člověku přijde, že mu droga hrozně pomáhá, na druhou stranu mu hrozně škodí.
Jak konkrétně škodily tobě?
Nejhorší byly dojezdy, toxické psychózy, které máte, když si drogu nevezmete. Také jsem neměla žádnou sílu ani imunitu, byla jsem dost hubená, nejedla jsem třeba čtyři dny. I když jsem měla pocit hladu, jídlo jsem nemohla pozřít, nešlo to. Jenom jsem dost pila. Fetovala jsem čtyři dny, pak jsem dva dny prospala, pak zase odznova.
Měla jsi tehdy stabilní zázemí?
Od svých třinácti let jsem byla v různých výchovných ústavech, protože se mnou byly problémy – utíkala jsem z domu za přítelem, nechodila jsem do školy, pila moc alkoholu. Máma už moje chování nezvládala, tak mě kurátorka poslala do pěstounské péče k bratrovi. Od něj jsem ale utekla, chytili mě policisté a odvezli do Diagnostického ústavu do Olomouce. Tehdy jsem začala s pervitinem.
Byla jsi v té době v kontaktu s rodiči?
nemusí bát. S tátou v kontaktu nejsem.
Jak je možné, že v ústavu nepoznali, že jsi na drogách?
Po celou dobu dvou let, co jsem užívala, mi vycházely negativně testy na drogy. Dost často jsem utíkala, někdy jsem byla pryč i několik měsíců. Vždycky když jsem se pak vrátila, tak jsem byla čistá. Ono už se to totiž po třech dnech z moči nepozná a já si to hlídala.
Jak jsi tedy skončila v detoxikačním centru?
Nakonec mě přeci jen chytili na útěku. Viděla jsem, jak dopadli jiní feťáci, a rozhodla se, že se zkusím léčit. Sama jsem si pak v diagnostickém ústavu zažádala, že chci sem na detox. Jedna paní z ústavu mi žádost vyřídila, pak mě sem odvezli.
Máma do té doby nevěděla, že fetuješ?
Ne, předtím, než jsem sem nastoupila, jen věděla, že jsem měla pár extází, ale o pervitinu se dozvěděla, až když musela podepsat papíry kvůli souhlasu k nástupu do detoxikačního centra. Byla z toho špatná, ale chápe mě a pomáhá mi, věří mi.
Po dvou letech jsi tedy delší dobu bez drog. Jak to zvládáš?
Já už jsem dřív byla delší dobu bez drog, ale brala jsem náhražku – tramal (lék určený k léčbě bolesti, který se řadí mezi opioidy, pozn. red.), nebo se vrátím do ústavu. Bude mi osmnáct let, chci udělat závěrečné zkoušky na škole, najít si práci a bydlet s mámou. Chtěla bych se stát ošetřovatelkou nebo sanitářkou. Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem, už teď proto chodím pomáhat do domova pro seniory, mám z toho dobrý pocit.
Máš někoho, kdo tě podpoří, až budeš venku?
Moje máma, s tou mám dobrý vztah. Také mě podporují přátelé a přítel, který je starší než já a chce, abych s drogami přestala.
Myslíš, že kdyby ses měla od začátku o koho opřít, mohlo to všechno dopadnout jinak?
Asi ano. Na začátku ale právě byla jen ta kamarádka, která mi nabídla drogy...