Šuláková, valašské tornádo
Jarmila válí! O generace mladší posluchači odchovaní docela jinou, tvrdší hudbou tak uznale skandovali, když Jarmila Šuláková třeba i na scéně festivalu Masters of Rock nasadila své milované lidovky. „Měla bych ubrat, ale když já tak ráda zpívám,“opakovala s přibývajícím věkem. Zemřela ve vsetínské nemocnici v 87 letech.
Svým elánem i hlasem si vysloužila nespočet přezdívek. Ekrazit, slavíček, valašské tornádo, první dáma folkloru, královna lidových písní. Přitom Jarmila Šuláková nepatřila k těm, kteří se muzikou živí profesionálně, celých pětatřicet let stála za pultem vsetínské prodejny desek a zpívala ve volném čase, čistě pro radost.
V kroji na cestách
Lásku ke zpěvu si přinesla už z rodiny, stejně jako k rodnému Vsetínu, který i za své největší slávy odmítala opustit. Od počátku 50. let účinkovala se souborem Kyčera, brzy se začala objevovat také s Brněnským orchestrem lidových nástrojů, se kterým projela kus světa. Vystupovala od východoasijských zemí přes Velkou Británii a Spojené státy či Kanadu až po Německo nebo Skandinávii.
Před kamerou u cimbálu
Získala titul zasloužilé i národní umělkyně, novou kapitolu svého koncertního života poté začala psát v 90. letech, kdy přijala nabídku na společné vystupování s folkrockovou skupinou Fleret. Právě jejím prostřednictvím v osobitých úpravách kapely se lidové písně dostávaly i k pokolení, kterému se zdál folklor vzdálený.
Vedle dokumentů včetně portrétu z cyklu GEN, který o ní natočil před šestnácti lety Vladimír Morávek, se Šuláková několikrát mihla také v hraném filmu, počínaje komedií z roku 1954 Ještě svatba nebyla, jejíž děj se odehrává ve Strážnici na soutěži národopisných souborů, a konče o třicet let později snímkem Všichni mají talent, který se věnoval pro změnu dětským hrdinům v říši folkloru. Byla hostem ve Všechnopárty, v Bolkovinách i zábavných pořadech s písničkami u cimbálu, vydala řadu hudebních nahrávek, například ještě před dvěma lety desku s příznačným názvem Jak si nemám zazpívat.
Obyčejná cérka
„Nikdy jsem nezpívala pro slávu, ale prostě pro lidi,“tvrdila nositelka titulu královna matka Valašského království Jarmila I., jak ji vítali na krajových vystoupeních. Sama však tvrdila, že je jen obyčejná „valašská cérka“, která notuje od srdce: Okolo Súče, Beskyde, Beskyde, A vy páni muziganti. „Odpočívej v pokoji, Jarmilko,“vzkázal Fleret.