Zinscenované podání ruky vášně neuhasí
Francouzský biatlonista Martin Fourcade mine při sprintu terč a ruský hlouček na tribuně hned škodolibě tleská. Vášně planou. Jejich roznětkou byla na mistrovství světa v Rakousku už čtvrteční smíšená štafeta, kdy došlo ke střetu Fourcada s Alexandrem Loginovem a po které ruští závodníci nepodali francouzskému lídrovi ruku. Takovou eskalaci napětí mezi závodníky biatlon ještě nezažil. „Doba ledová,“nazval ji místní deník Kronen Zeitung.
Funkcionáři Mezinárodní biatlonové unie IBU si poté promluvili s vedením francouzského i ruského týmu: Dost, pánové! Po sprintu zorganizovali za cílem setkání ruské jedničky Antona Šipulina s Fourcadem, ti si podali ruce. Vše natáčel dopředu informovaný videotým IBU, aby tím vyslal do světa zvěst: Konec nepřátelství. Jenže ono to tak jednoduše nejde. Problém nespočívá v nějaké té strkanici a nesportovním gestu při štafetě, byť v souvislosti s „kolizí“Fourcade–Loginov zůstávají nevysvětlené otázky, nakolik byla z Francouzovy strany úmyslná, či nikoliv.
Kořeny problému, jenž nyní zmítá biatlonem, jsou mnohem hlubší.
Na vině je IBU kvůli své předchozí liknavosti při řešení ruského dopingu.
A ještě větší příčinou krize je pak absolutní neochota ruské strany přiznat jakoukoliv vinu. Pokud Rusové chtějí, aby jim svět uvěřil, že jejich nová biatlonová generace je už čistá, museli by nejprve vstát a sebekriticky říci: Ano, dělali jsme chyby. Ano, naši biatlonisté v minulosti dopovali. A nešlo o ojedinělé případy, nýbrž o systém. Na takové přiznání sílu nenašli. K biatlonistkám Romanovové a Šumilovové, jež jsou dočasně suspendovány kvůli manipulaci s jejich vzorky na hrách v Soči, v pátek přibyla i Jekatěrina Glazyrinová, první zveřejněné jméno z dosud anonymního seznamu sedmi Rusů, kteří jsou na základě takzvané McLarenovy zprávy vyšetřováni z podobných příčin.
Ruská výprava nejprve v Hochfilzenu nominovala Glazyrinovou do sprintu žen. Pak ji v pátek dopoledne stáhla, což trenér Kasperovič oficiálně zdůvodnil: „Onemocněla.“Jenže vzápětí IBU vydala zprávu, že Glazyrinová byla odvolána kvůli dopingové kauze. Generální sekretářka IBU Nicole Reschová pro sport1.de přidala: „Pozitivní dopingový případ je pravděpodobný.“
Není to snad pádný důkaz přetrvávajícího pokrytectví ruského týmu?
Fourcada, ale i Čecha Šlesingra, Američana Baileyho a další biatlonisty už předtím rozlítilo, když byl Rus Loginov, vracející se po dvouletém trestu za užití EPO, nominován do smíšené štafety. Šlo sice po odpykání trestu o nominaci v souladu s řády, nicméně mnozí sportovci ji považovali za ruskou provokaci v době dopingové krize. Zvlášť když Ricco Gross, německý kouč Rusů, přiznal: „Já Loginova nominovat nechtěl, jeho start nařídila ruská federace.“
Martin Fourcade navzdory svým občas až příliš emotivním gestům nachází jakožto vůdce tažení proti dopingu podporu v mnoha zemích. Vášně však hned tak neutichnou. Zvlášť když je rozněcuje i policejní razie na hotelu Kazachů, jež objevila řadu podezřelých lékařských přípravků.
Čekat na ruskou sebereflexi je asi stejně naivní jako očekávat, že Slunce zapadne na východě. Vášně tudíž může utlumit jedině biatlonová unie IBU tím, že konečně zaujme jednoznačný a rázný postoj vůči (nejen) ruskému dopingu. Jelikož to v předchozích měsících neudělala a spíše se snažila potěšit či přinejmenším nerozhněvat mocného ruského medvěda, museli vzít věci do rukou rozhořčení sportovci.
Nedivme se, že konflikt se potom zainteresovaným začal vymykat z rukou.