Další závody MS

Ole Einar Björndalen, nejlepší biatlonista historie, včera dopoledne seděl v hotelu v Hochfilzenu u televize a fandil: „Jeď, Darjo, jeď.“Jeho žena Darja Domračevová právě prožívala snový návrat.

Před čtyřmi měsíci porodila dceru Xenii, nyní odjížděla z poslední střelby stíhacího závodu na mistrovství světa biatlonistek na druhém místě.

Zbývalo jediné – udržet za sebou supící Gabrielu Koukalovou.

Pět vteřin – na první pohled titěrný rozdíl dělil obě dámy. Na dalším mezičase už to byly jen vteřiny tři. „Snažila jsem se jet, co to šlo,“přiznala pak třicetiletá Běloruska.

A ono to stačilo. Laura Dahlmeierová už slavila čtvrtý mistrovský titul, když o 11 vteřin později proťala cílovou čáru i Domračevová.

„Je to pro mě medaile z říše snů,“usmívala se na tiskové konferenci. Hned nato přichází otázka: „Pamatujete, kdy naposledy jste zvládla čtyřpoložkový závod čistě?“Po chvilce ticha se vicemistryně zasměje: „Ne.“

Odpověď zní: Před šesti lety v hromadném závodu v Anterselvě.

Na konci dne bude mít norsko-běloruská rodina na kontě dokonce medaile dvě. Ve třiačtyřiceti letech si pro bronz dojel její manžel. Až při poslední střelbě závodu chyboval, přesto stejně jako jeho žena odjížděl do závěrečného okruhu na druhém místě.

To ale na rozdíl od ní neudržel, na Johannese Bö, mladého kolegu z reprezentace, nestačil. „Přesto jsem neuvěřitelně šťastný. Pro mě je tato bronzová medaile jako zlatá,“povídal upřímně.

Osmnáct měsíců bez biatlonu

Minulou sezonu Domračevová vynechala kvůli mononukleóze. Už tehdy v zimě se mluvilo o jejím vztahu s Ole Einarem Björndalenem, který ale dvojice nikdy nepřiznala.

Až do pátého dubna. Björndalen tehdy na tiskové konferenci prohlásil: „Máme s Darjou blízký vztah, který se vyvinul v něco víc. Jsme pár a v říjnu čekáme narození dítěte,“usmál se na (ne)překvapené norské novináře.

Oficiální punc jejich vztahu dodal 16. červenec, kdy se v idylickém kostele v norském Sjusjoenu vzali. Následoval přesun do Běloruska, kde se jim 1. října v minské nemocnici narodila dcera Xenie. Měsíc po porodu už stála Domračevová znovu na lyžích, byť jen na těch kolečkových. „Neumíte si představit, jak mi biatlon a atmosféra závodů chybí,“psala svým fanouškům.

To mají s Björndalenem společné, oba to jsou, v dobrém slova smyslu, biatlonoví blázni. „Vážně, jsou si podobní. Pro oba platí – vše pro biatlon,“souhlasí Alfred Eder, vytrvalostní závod žen (15 km)

vytrvalostní závod mužů (20 km) štafeta žen (4x6 km) štafeta mužů (4x7,5 km)

závod žen s hromadným startem (12,5 km)

závod mužů s hromadným startem (15 km) na ČT sport.

přímé přenosy

trenér Bělorusky. Zatímco Björndalen sezonu zahájil hned v 1. kole Světového poháru v Östersundu, kde slavil výhru se smíšenou štafetou, Domračevová si návrat naplánovala na 6. ledna, kdy se jel v Oberhofu sprint.

Když tehdy Daša vyrazila ze startovního roštu, diváci v DKB-Ski Areně křepčili nadšením. Ne, nepředvedla úchvatný výkon, doběhla sedmatřicátá. Ale byla zpátky!

Konec s medailí z olympiády?

Ani v dalších závodech to nebylo ono. V Ruhpoldingu ji trápil pomalejší běh, v Anterselvě zase bídná střelba. „Ale to se zlomí. Kdybych v to nevěřila, nevracela bych se,“povídala.

Už v pátečním sprintu to v Hochfilzenu vypadalo nadějně, byť jen do úvodní střelby. Vestoje Domračevová udělala tři chyby a bylo z toho 27. místo.

Včera střílela pomaleji, na každé ráně si dala záležet. „Nejtěžší věcí na návratu pro mě bylo skloubit běh se střelbou. Dneska to byla medailová kombinace,“radovala se.

O tři hodiny později se radovala znovu, tentokrát z bronzu svého muže. „Ale pro mě je Darjino stříbro lepší než můj bronz,“usmál se norský veterán.

Oba už mají na světovém šampionátu splněno. Přijeli pro medaili, mají ji. I rozloučit s kariérou se chtějí spolu, za rok na olympiádě v Pchjongčchangu.

Třeba zase s medailí na krku.

Vsobotním sprintu dojel pátý, přesto medaili dostal. Ondřeji Moravcovi ji přinesla Gabriela Koukalová a byla pečená z lineckého těsta. „Dneska si ji zasloužíš, tak z ní načerpej energii. Běháš tu fantasticky,“povídala mu.

U Koukalů totiž platí jiný žebříček medailí: zlatá, stříbrná, bronzová, bramborová, linecká. „A za šesté místo už je kopanec,“smála se.

„To jsem rád, že jsem mu unikl,“reagoval Moravec včera, když i ve stíhačce spurtoval pátý.

Historie se opakuje. Během sezony se trápí, dobíhá vzadu, letos v lednu i v šesté desítce, ale přijde vrcholná akce a bojuje o stupně vítězů.

Tak tomu bylo už na hrách v Soči 2014 (tři medaile). Tak zářil i o rok později na šampionátu v Kontiolahti (tři medaile). „Snad se opravdu umím připravit na takové akce. Ne že bych byl totálním bojovníkem. Ale mám v sobě něco, co mě v důležitých závodech vyhecuje.“

Oženil se, narodila se mu dcera Rozárka, stavěl dům. Zdálo se, že přibývající věk a snaha být více s rodinou mu berou drajv. Nyní nevěřící vyvádí z omylu. „Udržet koncentraci deset kol svěťáku je složité,“říká šéftrenér Ondřej Rybář. „Když vám nevyjdou první závody sezony, strašně vám to ubere na motoru. Pak musíte najít novou motivaci. Ondrovi letos záleželo na svěťáku v Novém Městě – a byl tam čtvrtý. Pak mu záleželo na Hochfilzenu – a uspěl tu zase.“

Na kdyby se nehraje

Moravec je perfekcionista, tvrdý sám na sebe. To mu při vrcholu sezony dodává psychickou sílu. „On ví, že má za sebou tvrdou přípravu. Povedlo se mu i soustředění v Anterselvě. Proto se tu může soustředit na drobnosti,“soudí kouč.

O opětovném probuzení 33letého biatlonisty svědčil už rychlý běh ve čtvrteční štafetě. Po ní měl dva dny ucpané dutiny, a přesto sahal v sobotním sprintu po medaili. Zasáhl devět z desíti terčů, zbýval ten poslední. „Ježíííš,“zaúpěl na střelnici Rybář, když o centimetr minul. „Ta rána byla medailová!“

Její autor si vynadal: „Byla předržená. Měl jsem zbytečný strach.“

I včera jej chyba při poslední stojce připravila o medaili. „Ale vyjížděl jsem pak na trať sedmý a dojel pátý. S tím musím být spokojený. Na kdyby se nehraje.“Budou další šance. Vzpomněl si na své veleúspěšné mistrovství v Kontiolahti. „Tam jsem začal hůř než tady, dvěma devátými místy. A pak to přišlo.“

Před čtyřmi měsíci se jí narodila dcera, včera se Darja Domračevová stala vicemistryní světa ve stíhacím závodu. O čtyři hodiny později ve 43 letech vybojoval bronz i manžel Ole Einar Björndalen.