Díky, Martine. Bez tebe by se asi nepohnulo vůbec nic

Martin Fourcade poskytoval po sprintu rozhovory, Anton Šipulin postával opodál. Když se Francouz otočil, Rus mu podal ruku, blahopřál k bronzu. A to vše natáčel kameraman mezinárodní unie IBU, která setkání zorganizovala u vedení obou týmů.

„Nedošli jsme ke kompromisu, ale shodli jsme se, že tu jsme kvůli závodění, ne kvůli politice,“sdělil poté ruským médiím Šipulin. „Uzavřeli jsme příměří.“

Pomyslně tak ukončili osobní konflikt, datující se od čtvrteční štafety. Což však v žádném případě neznamená, že by Fourcade ukončil své křižácké tažení proti dopingu.

V Hochfilzenu bude nadále závodit, vítězit i argumentovat.

Včera se vrátil tam, kde byl většinu sezony: na nejvyšší stupeň. Stíhací závod režíroval od první střelby. „Perfektní den,“líčil. „Na střelnici jsem si připadal tak silný, že jsem měl pocit, že se nemůže nic pokazit. Jen na poslední položce jsem na chvíli ztratil koncentraci.“

Ani jeden terč, který při ní nezbělal, už nemohl spanilou zlatou jízdu ohrozit. „Jen jsem nemohl začít slavit hned na střelnici,“vzpomněl si na svoji show z Nového Města.

Jedenáctým vítězstvím v sezoně navýšil počet svých pohárových výher na 58. Ole Einar Björndalen, kterého stíhá, jich má 94. Nor ho ve 43 letech opět doprovázel i na stupně vítězů. „Jestli mám někdy překonat jeho rekordy, musí konečně přestat závodit,“smál se 28letý Francouz.

Uvolněná atmosféra jejich následné tiskové konference ostře kontrastovala s tou čtvrteční po smíšené štafetě, kde seděl zlatý německý tým jako nárazník mezi stříbrnými Francouzi a bronzovými Rusy.

„Pokazil jsem vám přestřelkou se Šipulinem vaše oslavy,“omlouval se po ní Fourcade Němcům.

„To není tvoje chyba, ale chyba Rusů,“naznačila Vanessa Hinzová, že přestřelka byla vyústěním nedořešených ruských dopingových kauz.

Mnozí členové biatlonového společenství nyní vyjadřují Fourcadovi veřejně podporu. „On je prakticky jedinou osobností z řad závodníků, kterým i nejvyšší funkcionáři IBU prostě musí naslouchat,“říká český kouč Ondřej Rybář. „Martin má opravdu koule,“dodává bývalý vicemistr světa Christoph Sumann.

A tak zatímco diskutéři na ruských sociálních sítích nazývají Fourcada „magorem a bláznem“, vedoucí žena Světového poháru Laura Dahlmeierová, mnohem ostýchavější než Francouz, vyzdvihuje: „Je super, že se Martin tak moc angažuje zahltit. Ale rychle sama sebe přesvědčila: Nic jiného mi nezbývá. „Přece se na to po tom průšvihu z ležky nevykašlu,“říkala. „Chumel závodnic přede mnou jsem měla na oční kontakt, tak jsem vylítla jak zajíc z brázdy. Jiná možnost, jak jet dál o medaile, nebyla.“

Na třetí položku už přijížděla druhá. Jednou minula, ale i tak zůstala ve hře. Na závěrečnou stojku před ní dorazilo jen trio velikánek: Laura Dahlmeierová, Darja Domračevová, Kaisa Mäkäräinenová.

Tady potom předvedla na rozdíl od úvodní ležky ukázku závodnické rozvahy. Likvidovala terče v jiném pořadí, odprostřed. „Vycítila, že se tím uklidní,“ocenil Rybář.

Zasáhla všech pět. Mrkla okem po okolních stavech a viděla: Kaisa chybovala. Vyjela třetí a přemítala: Mohlo by mi to na medaili stačit. Zvlášť když jí hlásili: „Za tebou je dvacet vteřin díra.“

Blížila se dokonce ke druhé Domračevové, tři metry je dělily. Ale ty tři metry jako by pro její tělo znamenaly dvacet. Ne, víc už nešlo. Síly, vyčerpané předchozím zběsilým vabank bojem, chyběly.

Přesto proťala cíl s rukama nad hlavou. Bronz byl jejím vítězstvím nad vlastní počáteční zbrklostí. za čistý biatlon, já bych pro to nebyla správný typ. Rusko by konečně mělo přiznat chybu.“

Některá až extrémně temperamentní Fourcadova gesta sice nejsou zcela po chuti například Eriku Lesserovi či Ondřeji Moravcovi, zároveň ale i oni shodně tvrdí: Jeho akce proti dopingu je veledůležitá.

„Ta do nebe volající benevolence IBU mě fascinuje,“říká Moravec. „I proto patří Martinovi velký dík. Protože bez něj by se asi nepohnulo vůbec nic.“