Sběratelství

Půl roku měla drobné záškuby, pak přišel záchvat. Diagnóza: epilepsie. Matce dvou dětí Zuzaně Michalové bylo dvanáct let, když se u ní poprvé projevila nemoc, která jejím nositelům ve společnosti i dnes přináší nepříjemné stigma a o které stále koluje řada mýtů a polopravd. I proti tomu bojuje Mezinárodní den epilepsie, který se včera konal i v Praze.

„Lidé se s námi bojí zůstat sami a v duchu si asi pořád promítají pravidla první pomoci,“vypráví Michalová. O záškubech, které prvnímu a jedinému záchvatu v jejím životě předcházely, nikomu neřekla. Styděla se za ně a ve škole je vysvětlovala jako leknutí. Na juvenilní myoklonickou epilepsii (JME) se tak přišlo až po záchvatu. „Život mi zachránil náš pes, protože začal škrábat na dveře koupelny a máma díky němu vyšla ven. Jinak tam bývá hodinu. Našla mě, jak ležím v pokoji. Už jsem neměla křeče, ale zapadl mi jazyk, který mi rychle vytáhla. Já si z toho ale vůbec nic nepamatuji, ani z následujících tří dnů. Pořád jsem spala. Člověk ze záchvatu bývá hodně unavený, což jsem se také dočetla až zpětně,“popisuje Michalová.

Do záchvatu nezasahujte

Jak vysvětluje neuroložka a epileptoložka Jana Zárubová, vytahování jazyka epileptikům při záchvatu je jednou z věcí, které lékaři příliš nedoporučují. „V laické veřejnosti se to hodně šíří, ale při záchvatu mívá pacient křeč žvýkacích svalů, a když se je někdo pasivně snaží otevřít, nejde to. Snahou vypáčit mu čelist tomu člověku spíš ublíží, než pomůže,“upozorňuje lékařka. Mnohem lepší je podle ní předsunout Koupím staré kožichy, kabelky, bižu, jantarové korále, dečky a jiné staré z pozůstalosti. T: 776091500 Praha