KLDR děsí svými raketami. Může Kima zastavit Čína?
Velmoci tápou, jak přinutit „neposlušnou“Severní Koreu k ukončení jaderných a raketových testů. Dokázala by to Čína, pokud by chtěla? Má na tamní režim dostatečně silné páky?
Za posledních pět let vypálila samotářská Severní Korea zkušebně přes padesát balistických raket a provedla tři jaderné testy.
Tempo zkoušek od roku 2014 výrazně akceleruje. To všechno ve snaze urychleně zdokonalit ničivé technologie, neboť režim si je dobře vědom faktu, že jen intenzivní testování dělá mistra.
Naposledy koncem minulého týdne vyzkoušel Pchjongjang zbrusu novou raketu středního doletu Pukguksong-2, prý úspěšně.
Svět i bezprostřední sousedy Severní Koreje teď děsí představa, že všeho schopný režim se blíží k ovládnutí těch nejničivějších zbraní. Někteří odborníci dokonce nevylučují, že Pchjongjangu se už podařilo vyvinout dostatečně miniaturní jadernou nálož, která by se dala umístit do hlavic balistických raket.
Severní Korea svým posledním testem naštvala všechny velmoci, Rusko a Čínu nevyjímaje. Znovu jsme však slyšeli jen bezzubé odsudky a volání po zpřísnění sankcí. Ty však na Pchjongjang zjevně nezabírají.
Co tedy dál? Existuje vůbec síla, která by byla s to Severní Koreu přinutit, aby svůj krajně znepokojující zbrojní program ukončila?
Mnozí politologové se víceméně shodují, že něco takového by bez těžko představitelného válečného konfliktu mohla dokázat jedině Čína. Nejbližší spojenec Pchjongjangu, jenž ho drží nad vodou. Pokud by však opravdu chtěla, dodávají.
Je Čína impotentní, nebo nechce?
Někteří experti naopak hovoří o čínské impotenci ve vztahu ke KLDR. Soudí, že role Číny se v tomto smyslu dost přeceňuje a že Peking ve skutečnosti nemá tak mocné páky, aby přinutil divokého souseda k poslušnosti. Podle nich už dávno neplatí, že každý telefonát z Pekingu postaví Kim Čong-una do pozoru.
Tak jak to tedy je? Jak silný vliv Čína skutečně má na severokorejský režim?
Pravda je, že Peking dnes zaujímá vůči Pchjongjangu dosti schizofrenní postoj. Z řady geopolitických důvodů.
Pokud by Čína vyhlásila vlastní sankce, třeba kdyby omezila energetickou a potravinovou pomoc Severní Koreji, pozastavila společné hospodářské projekty, zakázala čínským bankám a firmám s KLDR obchodovat a zpřísnila kontroly na společné hranici, mohlo by to mít žádoucí efekt. Problém je, že Peking, byť i on dává najevo rozezlení ze zbrojních zkoušek, nejspíš nechce jít až tak na hranu.
KLDR tvoří pro Peking potřebný nárazník oddělující Čínu od Jižní Koreje, která je blízkým spojencem USA. Čína se na druhé straně obává kolapsu severokorejského režimu, který by podle předpokladů vyvolal v sousední chudičké zemi totální anarchii a přiměl miliony Severokorejců k migraci. Většina z nich by nejspíš zamířila právě do Číny.
Případné zhroucení Severní Koreje by navíc mohlo vést k masivnější americké vojenské přítomnosti na severu Korejského poloostrova. Proto podle analytiků nechce říše středu podnikat nic, co by vládu Kim Čong-una mohlo nějak zásadněji rozkolísat.
To jsou všechno důvody, proč pekingské vedení každý nový zbrojní test Severní Koreje, jenž je v rozporu s rezolucemi OSN, verbálně ostře odsoudí, ale to je tak všechno.
Na vině jsou USA a Jižní Korea
Příznačná byla včerejší reakce Číny na poslední raketovou zkoušku KLDR, podle níž na tom mají značný podíl USA a Jižní Korea.
„Základní příčinou severokorejských jaderných a raketových testů jsou spory KLDR s USA a Jižní Koreou,“prohlásil mluvčí čínského ministerstva zahraničí Keng Šuang a dodal, že Čína se dlouhodobě snaží Soul a Washington přimět, aby vedly s KLDR dialog. Podle čínského listu Global Times, který vydává vládnoucí komunistická strana, je KLDR rozhořčena, protože „je předmětem tvrdých sankcí a protože americká vojenská hrozba, které čelí, vypadá velmi reálně“.
Pokud to shrneme: kimovská Severní Korea jistě není čínský nejoblíbenější soused. Pro Peking však představuje ďábla, jehož zná. Na rozdíl od ďábla, který jí skutečně nenechá spát – přítomnost americké armády na Korejském poloostrově, tedy kousek od čínských hranic.
Základem severokorejské doktríny je představa, že jen jaderné zbraně zajistí přežití tamního režimu. Pokud by se jich snad měl Pchjongjang vzdát, bude žádat zásadní garance, a to od USA i Číny. I z toho plyne, že řešení zapeklitého problému severokorejských zbrojních programů nebude bez blízké spolupráce obou mocností možné.