Projekt Zemamura není čirý nesmysl

Při spojování politických trpaslíků málokdy platí, že 1 +1 = 2, součet může být dokonce i menší než jedna. Podobně nebezpečně vyhlíží plán na volební spolupráci Strany práv občanů s hnutím Svoboda a přímá demokracie, tedy stručně řečeno zemanovců s okamurovci. Paradoxně ale ten plán nepostrádá jistou logiku a jeho aktéři by ho neměli odmítat jen tak z plezíru.

Na podzim šly obě formace ve většině krajů do voleb společně – a vyjma hodně pravicových regionů uspěly. Tam, kde se na partnerství nedomluvily, krachovaly SPO i SPD. Ani podle aktuálních preferencí nemají okamurovci nic jistého a žádná obří uprchlická vlna, která by je vystřelila vzhůru, není na obzoru. Zemanovci jsou mrtví úplně, spíš než stranu připomínají spolek baráčníků. Není to chvíle na to, hrát vabank?

Programově jsou si oba subjekty hodně podobné. Možné spojení sil v sobě v tomto směru nese jen jeden nikoli nevýznamný detail, že by se prezident republiky ze strany směšných strýců napojil přímo na hnutí považované za okraj politického spektra. Jinak je ten obchod celkem jednoduchý. Zemanovci jsou organizačně schopní, umějí sehnat peníze a mají v zádech Zemana, ale sami osobnosti zoufale postrádají a neumějí zaujmout veřejnost. Okamurovci jsou trochu hochštapleři, netáhnou sponzory, zato ale disponují tahem na branku a mají Okamuru, na něhož – ač se to může zdát nepochopitelné – národ pořád slyší.

Případná spolupráce je samozřejmě sázkou do loterie. Kvůli volebnímu prahu by to nemohla být klasická koalice, SPO by musela být pokorná ve svých ambicích a celý projekt by musel stát na tandemu Zeman–Okamura. A pak už jen doufat, že podpora úřadujícího prezidenta váží dnes více než před čtyřmi lety, kdy zemanovcům pomohla k blamáži v podobě 1,5 procenta hlasů.