Šampaňské už se učím otevírat
Se zlatou a bronzovou Gabrielou Koukalovou o volném dni na šampionátu
Zapracovala na účesu i make-upu a prohlásila: „Občas je pro mě důležité cítit se jako žena. Člověk by se měl mít rád a neměl by zapomínat o sebe pečovat.“
Volno však Gabriela Koukalová během nezávodního dne na světovém šampionátu biatlonistů v Hochfilzenu rozhodně neměla.
Ráno setkání se sponzory, později rozhovory pro rakouskou, norskou i švédskou televizi a po poledni účast na prezentaci firmy, od které dostává lyže.
Usedla tu za stolem s Laurou Dahlmeierovou, Kaisou Mäkäräinenovou, Antonem Šipulinem a Johannesem Bö.
Když všichni dostali otázku, co by si přáli na Valentýna, naklonil se ke Koukalové norský vtipálek Bö, objal ji a řekl: „Já už mám všechno, co potřebuju, mám tu totiž Gábi.“
Obdařila ho úsměvem: „Tak to máš blbý, já tu mám manžela.“
V poločase šampionátu byla naladěna náramně.
Po zlatém sprintu jste se ptala, zda to není pouze sen. Už jste se vzbudila?
Už ano. Každý den je ten pocit intenzivnější. Zvlášť když mám na pokoji na očích své medaile.
Zkuste tento šampionát popsat jedním slovem.
To je těžké, napadají mě samé superlativy.
Tak jeden vyberte.
Pecka!
Jde o hodně jiný start než loni na mistrovství světa v Oslu, že?
No to tedy. Je to úplně jiné, než když se snažíte dosáhnout na první medaili až do konce mistrovství. Teď mohu být do zbytku šampionátu velmi uvolněná. Měla jsem v sezoně dva velké cíle: Nové Město a Hochfilzen. A na obou místech se mi povedlo vyhrát. Mám splněno.
A co takhle opět pozdvihnout v březnu velký glóbus?
Nemyslím si, že se to stane. Ten byl velkým cílem v minulé sezoně – a je splněn. Nepočítám celkové skóre tak jako loni. A Laura (Dahlmeierová) je letos neuvěřitelně silná. Myslím, že nebude v mých silách ji dohnat.
Řada zahraničních reportérů se vás ptá na rivalitu mezi vámi a Dahlmeierovou. Jaká je?
Rivalita? Vlastně žádná. Laura je milá, sympatická holka. Přátelství pro mě znamená mnohokrát víc než vítězství. A mezi námi přátelství existuje.
V této zimě jste už osmkrát stály spolu na stupních vítězů. Není tedy speciální motivací snaha porazit právě ji?
Nemyslím si. Samozřejmě, že každá chceme být v závodě co nejvýš. Ale jednak to není jen o souboji s Laurou. A pak: největší motivací jsem pro sebe já sama.
Dahlmeierová vám v neděli večer i pomohla. To když jste na stupních vítězů nedokázala otevřít šampaňské...
Když jsem zpětně viděla záběry, jak dlouho jsem ten špunt dolovala, bylo mi až stydno. Ani medailí jsem ho nevypáčila. Ale večer jsem pak na hotelu potrénovala. Měla jsem další dva pokusy.
Jaké?
Dostala jsem shodou náhod od manžela k Valentýnu dvě lahve bohemky, přišly jako na zavolanou. Šlo mi to s nimi přece jen už o něco lépe.
Podstatně vážnějším tématem jsou zpřísněná bezpečnostní opatření ve vašem týmu, z obav před záškodnickou akcí konkurence. Jak je vnímáte?
Dávám si velký pozor. Přijímání jídel, která posílají třeba fanoušci, když nám napečou perníky nebo pošlou bábovku, už dnes bohužel není možné. Hlídáme si všechno včetně klíčů od pokoje. Jakmile odcházím, tak kontroluju zamčené dveře i dvakrát, aby se nestalo, že by tam někdo mohl vlézt. Snažím se minimalizovat veškeré riziko, že by mi někdo do něčeho něco přimíchal. Je to nutné vzhledem k tomu, jaké dopisy dostáváme na svaz i na své osobní profily. Včetně výhrůžek, ať si hlídáme jídlo a pití.
Je to odvrácená strana slávy?
Je to především z ruské strany reakce za to, jak jsme se vyjádřili proti jejich dopingu.
Bydlíte s týmem stranou, ukryti před ostatními. Je to tak lepší?
Jak se to vezme. Záleží na rozpoložení. Jsem hodně společenským typem. Ale v posledních dnech, kdy se mi tolik dařilo, a proto jsem pořád byla mezi lidmi, jsem byla za klid v ústraní i docela ráda. Máme tam pohodlí a vše, co potřebujeme, včetně vlastní kuchařky z Česka.
Co od ní jíte nejradši?
Skoro všechno. Masa na různý způsob, kroupy jako přílohu, pálivě-sladká jídla asijského typu. Michal Krčmář se hodně angažoval v tvorbě jídelníčku a společně jsme se dohodli, co bude před kterým závodem nejlepší a kdy by nám vyhovovalo před startem jíst. A paní kuchařka nás hrozně rozmazluje.
Ve středu vás čeká vytrvalostní závod, za který jste před třemi lety byla majitelkou malého glóbu. Už byste zase závodila?
Jasně. Jsem hladová na další závody. Co se týče délky závodu, jde o moji oblíbenou disciplínu. Co se týče střelby, tak jsem v ní v letošní sezoně moc štěstí neměla. Nejlíp jsem zatím skončila sedmnáctá (ze dvou vytrvalostních závodů). Ale cítím se dobře. Třeba si to sedne.