Majitel domu, který 2x porazil Česko
Vlastník pražského činžáku Josef Čapský vysoudil na státu kvůli regulaci nájmů minulý pátek ve Štrasburku přes 1,3 milionu.
Drtivé většině majitelů domů a bytů, kteří se déle než deset let soudí se státem kvůli regulaci nájemného, se dosud nepodařilo domoci se požadované náhrady ani jednou. Sedmasedmdesátiletému Josefu Čapskému minulý pátek soud (tentokrát ten evropský lidskoprávní ve Štrasburku) potvrdil nárok na odpovídající náhradu už podruhé.
Přesto však pan Čapský optimismem nepřekypuje. Jednak se mu nelíbí, že se spravedlnosti domáhal jen v posledním případě dlouhých třináct let. Zároveň zatím dosáhl náhrady pouze za menší část třiadvacetiletého období, po které mu stát nedovoloval účtovat nájemníkům tržní nájemné.
Zda se, posílen aktuálním vítězstvím, bude soudit i o náhrady za další roky, zatím neví. „Budu se muset domluvit s paní právničkou. Z mého pohledu je z rozsudku jasné, že jsem byl poškozen, a tak bych zažaloval i další roky. Ale já už mám taky svůj věk a nemám na to už tu správnou sílu,“říká.
Polovina činžovního domu se čtrnácti byty v pražských Nových Vysočanech byla psaná na pana Čapského (ročník narození 1939) už v jeho dětských letech. Od roku 1992 po restituci a vyplacení podílu sestry mu patřil celý.
Ovšem i s nájemníky, kteří mu platili regulované nájemné. Zpočátku prý šlo o sedm korun na metr čtvereční. „Kdyby byl ten dům udržovaný, tak by to snad i bylo v pořádku. Ale on nebyl, zatékalo do něj. Tomu domu bylo jedno, jestli vládl Stalin nebo Hitler, ten si prostě chátral pořád stejně,“vzpomíná na stav, ve kterém svůj majetek dostal zpět.
Podle svých slov si popůjčoval peníze a za 800 tisíc, tedy více než dvojnásobek ročního příjmu z nájemného, opravil balkony a střechu.
To už bylo v době, kdy se soudil se státem o náhradu rozdílu mezi tržním a regulovaným nájmem. A shodou náhod byl unikátem, kterému tato snaha vyšla. „Ono jim to nějak prošlo mezi rukama, nestihli odvolání poslat zpátky na soud. A soudkyně podle mě byla hrdinka a řekla, ať to tedy stát zaplatí,“líčí svůj úspěch.
Stát ale ani tak platit nechtěl, pomohlo, až když pan Čapský s pravomocným rozsudkem v ruce zašel za exekutorem a ten začal zabavovat na ministerstvu financí.
Za obdržený milion a šest set tisíc korun Čapský opět dům opravil. Stále to však nestačilo, a tak podal další žaloby. Kvůli obavě z argumentace o promlčení jen za roky 2002 až 2004. Tentokrát už ho soudy jenom odmítaly. „Tak jsme s tím šli do Štrasburku, kde to leželo osm let,“vysvětluje pan Čapský.
Nakonec však přišel alespoň částečný happy end v podobě pátečního (zatím nepravomocného) rozsudku, že český stát má zaplatit, o co pan Čapský žádá. Tedy 1,3 milionu korun na rozdílu nájemného a dalších 174 tisíc na nemajetkových újmách a nákladech řízení.
„Samozřejmě teď to, co jsem vysoudil, nainvestuju do oprav. Ten dům je schopný vcucnout miliony v tu ránu. Je tam toho k opravě hodně,“říká úspěšný stěžovatel.
Otázkou, na kterou je nyní těžké odpovědět, je, kolik lidí a za jak dlouhou dobu opravňuje nový rozsudek ke stejné náhradě. Původně stát žalovalo na pět tisíc majitelů a mluvilo se o škodě 20 miliard ročně.
Zda dostanou všichni náhradu jako pan Čapský, neví ani jeho obhájkyně Dita Křápková. „Podle mne se ti, kteří se soudí s českým státem a je jim přiznávána malá náhrada, dočkají přehodnocení metodiky a výplaty peněz dle nynějšího rozsudku,“říká.
Má tak na mysli majitele, které začal stát odškodňovat po roce 2009. Dával jim však jen zlomek požadované částky, s čímž oni nesouhlasili a dál se soudili. Takových jsou podle Občanského sdružení majitelů domů aktuálně desítky až stovky.
„Z mého úhlu pohledu tu je ale i prostor pro podání nových žalob proti českému státu,“dodává Křápková s odkazem na loňské rozhodnutí Ústavního soudu, že argumentace promlčením je v tomto případě nemravná.