Bossing. Když se špičkování změní v šikanu „Jednoho dne jsem vstala a zjistila, že jen při pomyšlení na práci se mi sevře žaludek. Vzdala jsem to a podala výpověď.“
V každém pracovním týmu padne tu a tam posměšek, pomluva či hrubý výraz. Pokud se však hecování změní v trvalé veřejné ponižování a nadávka v arogantní chování, je třeba se bránit a hledat pomoc.
Paní Dana se stala vedoucí menšího kolektivu prodavaček a ze své nové pozice byla nadšená. Její nadřízený už méně. Začalo to plíživě. Sem tam prohodil poznámku o „slepičárně“, později se začala jeho arogance stupňovat. Peskoval svoji zaměstnankyni před zákazníky i podřízenými, že není ve skladu uklizeno, že nejsou srovnané košíky, že má špatně poskládané zboží u pokladny. „Nadával mi třeba, že není pečivo připraveno v regálech, i když je zatím nikdo nepřivezl,“říká dvaačtyřicetiletá žena, která si přeje zůstat v anonymitě.
Po čase už nebyl den, kdy by neslyšela, co zase udělala špatně. „Když jsem jednoho dne vstala a zjistila, že jen při pomyšlení na práci se mi sevře žaludek, vzdala jsem to a podala výpověď,“říká žena, která teď jezdí za prací do vzdálenějšího města.
Paní Dana se stala obětí takzvaného bossingu. Cizojazyčné pojmy bossing a mobbing sice český právní řád nezná, zato dokáže postihovat veškeré jejich projevy. Případy bossingu, tedy zneužívání postavení vedoucího pracovníka, jsou častější. Mobbing, tedy nepřátelské postoje kolegů, je sice méně častý, o to však zákeřnější. „Často jsou však tato jednání různě smíšená. Napří- klad vedoucí a někteří jeho oblíbení zaměstnanci versus neoblíbený, nežádoucí pracovník,“naznačuje konflikt brněnský advokát Jaroslav Stránský, který spolupracuje s odborovým svazem pracovníků peněžnictví a pojišťovnictví. „Řešili jsme i případ, kdy zaměstnanec dostal od vedoucí na pracovišti před ostatními pracovníky facku,“uvádí Stránský.
„Jste prostě k ničemu“
Co vše se může na pracovišti stát? „Projevy bossingu nebo mobbingu mohou zahrnovat vše od zdánlivě nevinných pomluv, přehnané kontroly oběti přes zahlcování prací, či naopak nepřidělování práce, přidělování neadekvátní práce, zatajování informací důležitých pro výkon práce až po sexuální obtěžování,“popisuje pražský advokát Ondřej Bultas. Záleží na zaměstnanci, kam až to chce dotáhnout. On sám musí případ popsat, požádat o radu a o pomoc.
„Bohužel mnohdy se zaměstnanci nebrání. Předpokládáme, že se o spoustě případů závadného chování zaměstnavatelů ani nedozvíme, protože zaměstnanci o tom nikomu neřeknou,“míní Stránský a uvádí jeden z typických případů, který řešil. „Zaměstnankyně si stěžuje na šikanózní jednání nadřízeného, který ji evidentně nemá rád. Nepředává jí důležité informace, nezve ji na porady, neposílá na školení, izoluje ji a vytěsňu- je. Následně jí vytýká, že není iniciativní a neplní dobře úkoly, současně však úkoly nezadává nebo je zadává velmi mlhavě, přímé komunikaci se vyhýbá – nechává se zapřít při snaze o osobní kontakt, nereaguje na e-maily, telefonáty a podobně,“líčí advokát. Dalšími nástroji je například přehnaná kontrola, kdy vedoucí vyžaduje detailní přehled o tom, co a kdy zaměstnanec přesně dělal. Pokud agresora nic nezastaví, tlak se po čase ještě stupňuje.
Vedoucí naznačuje zaměstnanci, aby si hledal jinou práci, snižuje mu mzdu a odebírá nenárokové složky platu. „To se děje prakticky vždy,“poznamenává advokát Stránský. Pracovník dostává i vytýkací dopisy, které jsou často nekonkrétní. „Typické je, že zaměstnanec je zoufalý právě z toho, že neví, co se po něm chce a co má spravit nebo zlepšit. Kritika ze strany vedoucího se odvíjí v tom smyslu, že zaměstnanec je ‚prostě k ničemu‘ a ‚takhle to dál nejde‘, ale nic konkrétního se nedozví,“říká brněnský advokát.
Řídím školu. Kdo je víc?
Právě nesoulad s nadřízeným bývá jedním z nejčastějších důvodů odchodu. Přitom má šikanovaný pracovník několik možností, jak konflikt účinně řešit. „O šikaně kolegů či kolegyň je třeba neprodleně informovat nadřízené, zřizovatele či odbory, přizvat k řešení konfliktu takzvaného mediátora a zúčastnit se mediace nebo se obrátit na inspektory práce. Pokud se situace nijak nezlepší, je možné podat podnět ombudsmance nebo se obrátit na soud,“vypočítává Iva Hrazdílková z Kanceláře veřejné ochránkyně práv.
Ombudsmanka řeší ročně zhruba tři desítky případů šikany na pracovišti. Nejčastěji se na ni obracejí lidé ze školství. „Z loňské výroční zprávy vyplývá, že terčem šikany či diskriminace se čím dál častěji stávají pedagogové základních, středních i mateřských škol,“pokračuje Hrazdílková.
Konkrétně se ochránkyně setkala například s případem šikany kvůli věku, kdy se děkan fakulty netajil tím, že se chce zbavit starších pedagogů, a neprodlužoval jim pracovní smlouvy. „V jiném případě učitel střední školy uváděl, že kvůli zdravotním problémům musí někdy odcházet z hodin. Zástupkyně mu začala kontrolovat příchody do hodin a přítomnost v hodinách šikanózním způsobem, obviňovala ho, že se vyhýbá povinnostem,“uvádí jeden z případů Hrazdílková.
Jak se šikana dokazuje
Ne každý konflikt na pracovišti s vedoucím je bossing. „Mělo by se jednat o dlouhodobé a systematické psychické pronásledování nebo šikanování zaměstnance, které vede k jeho ponížení, případně vyřazení z pracovního života,“říká pražský advokát Ondřej Bultas. Podle něho někdy
stačí k nápravě i písemná výzva, aby se dotyčný zdržel nevhodného chování. „Další možností je podání žaloby na ochranu osobnosti,“podotýká Bultas. Větší naději na zdárné ukončení mají žaloby na šikanu, ke které dochází z důvodů vymezených v antidiskriminačním zákoně. Například kvůli etnickému původu, zdravotnímu postižení, pohlaví, věku nebo třeba víry. V jiném případě musí šikanovaný pracovník svá tvrzení před soudem dokázat. „Proto zaměstnanci, který je obětí závadného jednání, můžeme poradit, aby si pořizoval důkazní materiál. Zapisoval si, co mu kdo zadal, kdy mu někdo něco vytkl a podobně,“doporučuje brněnský advokát Jaroslav Stránský.