PONĚKUD NÁROČNÝ SUPER ŽIVOT

Psát se snaží kdekdo, ale úspěch sklidí jen zlomek. Dokázala byste racionálně rozklíčovat, proč se to daří zrovna vám? Mohlo by to být třeba tím, že v té zrychlené době, kdy lidé nemají moc času na čtení, je poptávka po rychleji plynoucích a vstřícnějších textech. Co vím, čtou mě hodně ženy na mateřské, které čas nemají vůbec, nemůžou si nikdy během dne dovolit úplně vypnout. A zároveň chtějí příběhy, kterým dokážou vnitřně porozumět.

Ztotožnit se s nimi. Přesně tak. A pak si myslím, že ta vysoká čísla prodeje mé poslední knihy Bábovky souvisí i s tím, že si ji koupili lidé, kteří si zajdou do knihkupectví pro jednu dvě knihy ročně.

Možná jste strefila dobu, kdy tady taková česká autorka chyběla. Nebo lidé zrovna hledali autorku, která by ne přímo nahradila Michala Viewegha, spíš aby snad stála žánrově někde vedle něj, aby po ní mohli sáhnout, až budou mít Viewegha přečteného. A asi mi přálo i načasování – Bábovky vyšly loni první týden v květnu, kdy spousta žen zrovna začínala vybírat knihu na dovolenou. Šťastná souhra náhod.

Jak jste dokázala napsat bestseller se dvěma předškolními dětmi na krku? Můj ideální čas na psaní je ráno nebo dopoledne. Nejraději píšu hned po probuzení, dokud nemám hlavu zahlcenou vším, co se na vás během dne nabalí, ať jsou to starosti s dětmi, telefonáty, maily. Hluk okolo, ať je to ruch kavárny, nebo puštěná televize, mi nevadí, spíš ho potřebuju. Samozřejmě, když už to překročí určitou míru, děti řvou a věší se po mně, pak už psát nedokážu. Ale stejně tak mě svým způsobem ruší, až obtěžuje i absolutní ticho.

Velký úspěch mají i vaše příspěvky na Facebooku. Rodí se skutečně tak lehce, jak navenek působí? I k facebookovému statusu přistupuju jako k literárnímu útvaru. Takže: jistá stylizace tam je, i promyšlenost, ale zase – abych nad tím seděla hodinu, na to nemám čas. Buď se povede a pak ho hned zveřejním, nebo si