BYE BYE, BAO BAO

Tohle Ameriku bolí: milovaná panda z washingtonské zoo musí příští týden nadobro odcestovat do Číny, aniž by měla na výběr. Pandí diplomacie je neúprosná.

Málem jsem se stal svědkem skandálu s mezinárodním potenciálem. Bylo v něm všechno: akce, zděšení a nakonec i úleva. Spočíval v tom, že panda Bei Bei tak dlouho nevěděla, co s vlekoucím se dopolednem, až se rozhodla opakovaně vylézat na strom – a v tom nejlepším pod ní praskla větev.

Křup! Sletěla přímo na záda a těch pár lidí, co zrovna spolu se mnou stálo u největší atrakce zoo ve Washingtonu, propadlo nefalšovanému šoku: Panebože! Je v pořádku?

Byla. Její huňaté tělo se chvíli nehýbalo, ale jak se naštěstí ukázalo, stalo se tak možná hlavně proto, aby vzbudila lítost v mámě. Ta se přiběhla na potomka podívat a ten po chvíli simulování zase řádil jak bíločerné tornádo.

A teď k tomu, proč se z jednoho pandího karambolu mohla stát velká věc: každé mládě totiž jednou musí do Číny a samozřejmě se nesluší, aby se předtím nedejbože polámalo.

Benjamínek zoo Bei Bei se ještě o budoucnost obávat nemusí, zato jeho sestře Bao Bao, místnímu miláčku nad miláčky, se už pomalu balí bambus na cestu. Ať chce, nebo ne, nejde to jinak.

V globálním světě jsou tahle roztomilá zvířata dál výhradně lokální záležitostí. Kdo touží po pandách, musí je získat přímo z Číny, země jejich původu. Ale je v tom i jakýsi faustovský úpis: zplodí-li takové pandy pokračovatele rodu, před dovršením čtvrtého roku nám jej pošlete zpět. Bao Bao oslaví čtvrté narozeniny 23. srpna.

Ve Washingtonu tedy začíná její pětidenní slavnostní sbohem. Datum, kdy Bao Bao posadí do letadla, mělo původně zůstat utajeno kvůli bezpečí zvířete i ošetřovatelů, neboť se dal čekat obří zájem médií i rozesmutnělých návštěvníků. Třeba paní Jennifer, která mi u pandího výběhu s regulérně zlomeným hlasem vyprávěla: „Rodina by měla zůstat pohromadě.“

Nakonec bylo tajemství odhaleno, letí jí to v úterý 21. února po trase Washington–Čcheng-tu. Na závěr zdejšího pobytu bude mít Bao Bao ještě větší péči než obvykle, dostane i dort.

A pak bude americkému dobrodružství definitivně konec.

NĚJAKÉ VÁM POŠLU

Bao Bao si v klidu za sklem svého vnitřního výběhu až gurmánsky čistí bambusové výhonky a pak je nenasytně chroupe. Stravováním tak jako každá panda tráví až šestnáct hodin denně a už tohle pro každou zoo znamená pořádnou finanční zátěž. Její pochoutka nestojí zrovna pakatel, a když jsou pandy ve formě, spořádají až ke dvaceti kilogramům bambusu za den. Nejedí téměř nic jiného.

Bao Bao nechává blýskání fotoaparátů klidnou, ač by jako celebrita mohla mít hvězdné manýry. Vždyť při křtu poslaly zdravici tehdejší první dáma Michelle Obamová i manželka čínského prezidenta Pcheng Li-Jüan. Proces výběru jména byl pečlivý a do detailu dotažený. Přesně podle pandí diplomacie. Pokud se smějete, děláte chybu, tohle je totiž regulérní termín.

Darovat jedno z nejvzácnějších zvířat světa jako gesto vztahů mezi zeměmi, to platí už od sedmého století a dynastie Tchang; tehdy pandí pár zamířil do Japonska.

Nejznámějším příkladem je průlomová návštěva prezidenta Richarda Nixona v Číně, kterou v únoru 1972 oživil americko- čínské vztahy. Jistě, šlo hlavně o politiku a o překreslení mapy světa ochromeného studenou válku, ale když už se všechno dařilo tak hezky, paní Nixonová se na slavnostní večeři v Pekingu před tehdejším premiérem komunistické země zmínila i o roztomilých medvídcích. A Čou En-Laj, dychtivý potěšit Američany co nejvíc, jen pronesl: „Nějaké vám pošlu.“

V dubnu už byly pandy ve Washingtonu a ze zvířat se staly symboly spolupráce. V pře- lomové době udělala Čína i poměrně přelomové gesto, protože chlupáče nově spřátelené velmoci darovala.

Současné pandy už to mají jinak.

JE NÁM SMUTNO

Zmíněná paní Jennifer křičí málem jako fanynka Beatles v dobách jejich největší slávy: „ Miláčku, zlatíčko, drahoušku! Otoč se na mě! Tian Tiane!“Místo Lennona nebo McCartneyho zkouší zaujmout pandího tatíka. Jennifer sem chodí tak často, jak jen může, k čemuž jí výrazně pomáhá fakt, že do zoo ve Washingtonu je vstup zdarma.

Samec Tian Tian a samice Mei Xiang, kteří tu zplodili už tři potomky, zadarmo rozhodně nebyli. Naopak ukazují, jak se vztahy od ideálů posunuly k pragmatismu.

Když tyhle pandy v prosinci 2000 přistály na mezinárodním Dullesově letišti, uvítal je červený koberec a policejní eskorta. Jindy dost seriózní list The Washington Post měl na titulní straně pohnutou reportáž o tom, že pandy byly za letu vzhůru a čilé: „Teď si budou muset měsíc zvykat na svůj nový luxusní příbytek, až pak budou čelit zájmu okouzlených návštěvníků.“

Jenže každé okouzlení něco stojí.

Tian Tian a Mei Xiang původně dostali na skotačení deset let výměnou za deset milionů dolarů určených pro další výzkum pand v Číně. Ve Washingtonu je následnými jednáními nejprve udrželi do roku 2015 a aktuálně prodloužili pandí fascinaci až do 15. prosince 2020.

Na tomto se domluvit dá, na mláďatech ne.

Ve Washingtonu se kromě sbohem od Bao Bao už musel v roce 2010 poroučet její starší bratr Taj Šan. A až nadejde čas, stejný osud potká i to padající mládě jménem Bei Bei, ročník 2015. V zoo v Atlantě zase loni téměř oplakali odlet pandích dvojčat.

Nejen paní Jennifer to při své lásce k pandám těžko přijímá. „Je nám z toho smutno,“prohlásila Brandie Smithová, místní ředitelka péče o zvířata. „Bao Bao je pro zoo ve Washingtonu opravdu výjimečná, ale na druhou stranu jsme šťastní, že v Číně přispěje k rozvoji celosvětové pandí populace.“

Tamní výzkumníci totiž Bao Bao, tak jako každou mladou pandu, hodlají mít pod dohledem ve chvíli, kdy dosáhne pohlavní dospělosti, tedy kdy se bude schopná rozmnožovat – u pand je to mezi pátým a šestým rokem života. Pand pořád žije tak málo, že každá nová může výhledově zachránit svůj druh. I když kvůli tomu musí přeletět půl světa.

Aspoň že o Bao Bao bude dobře postaráno. Hladem ani žízní trpět nebude: na cestu bude mít k ruce 25 kilogramů bambusu, asi kilo jablek, hrušky, speciální zvířecí sušenky, sladké brambory a 113 litrů vody. To všechno zoo ve Washingtonu dopředu prozrazuje v rubrice „Otázky a odpovědi o odletu Bao Bao“, aby snad někdo nepropadl panice.

Mimochodem, jedna z otázek zní: Bude Bao Bao v Číně rozumět?

A nejde o vtip: „Přestože na ni momentálně u nás mluvíme anglicky, zároveň ošetřovatelé používají znakové signály a gesta. Americký tým o nich na místě bude hovořit s čínskými kolegy.“

Odpověď lze najít i na to, zda by se mohli jednou potkat sourozenci Taj Šan a Bao Bao, když už brzy budou v Číně oba. Další rána pro rodinná pouta: „Ne. Pandy jsou samotáři a samci a samice spolu tráví čas většinou pouze v období říje. Jelikož u nich dvou není páření doporučeno, nesetkají se nikdy.“

KDYŽ TYHLE PANDY PŘISTÁLY, UVÍTAL JE ČERVENÝ KOBEREC A POLICEJNÍ ESKORTA.

POHODOVÝ ŽIVOT

Z toho všeho by šlo získat dojem, že život těchto medvědů – když zblízka vidíte jejich drápy a zuby, označení „ medvídek“vlastně zní nepatřičně – je docela drsný. Plný politických intrik, zničených vztahů s příbuznými, a ještě k tomu aby byly pandy nervózní z toho, jak velké peníze se kolem nich točí.

Ale naštěstí pro ně to neplatí. Ba naopak: pandí život je až k závidění pohodový. Plný jídla a spánku. Hravý a rozverný.

Moje dopoledne s nimi bylo sice chladné, nebe nad metropolí USA potáhl silný ocelový povlak a každou chvíli to vypadalo na déšť, ale v zoo to paradoxně bylo za odměnu. V krásných dnech tu nebývá k hnutí, to já mohl v klidu přebíhat tam a zpátky, abych kopíroval pohyb místních oblíbenců. Jiní pandí obdivovatelé s vážným výrazem zaostřovali snímky na fotoaparátech s velkými objektivy a bez hnutí čekali na ideální záběr. Jennifer v touze po hezké fotce neváhala ječet na Tian Tiana jako na koncertě a pohled na Bao Bao ji trápil podobně, jako když se světem rozletěla zpráva o rozpadu Beatles.

Už jen pár dní – a bude tomu konec.

Pandí celebritě to ovšem celé bylo jedno. Když v pošmourném dni na chvíli vyšlo i slunce, Bao Bao si ještě vychutnávala, jak hřeje to americké, nikoli čínské.

Šťastnou cestu. A málo pádů.