Uhde o Radě ČT a tlaku politiků

Česká televize se chystá na volbu nového ředitele. Někdejší šéf Rady ČT Milan Uhde otevřeně popisuje, jak se politici snaží radní ovlivňovat.

Dramatik Milan Uhde tři roky vedl Radu České televize. Právě za jeho působení patnáctka radních zvolila nynějšího ředitele ČT Petra Dvořáka. Teď, po šesti letech, se schyluje k další volbě televizního šéfa s dohledem nad zpravodajstvím a vlivem na sedmimiliardový rozpočet. Milan Uhde v rozhovoru vzpomíná, jak často nezávislým radním „volali politici“a jaký vliv měli na chod veřejnoprávní televize.

Setkal jste se s tím, že by politici zasahovali do fungování rady?

Vím, že se jejich vliv projevoval. Například se volil místopředseda rady a rozhodovalo se mezi dvěma kandidáty, oba do rady původně navrhla ČSSD. Jednomu z nich jsem slíbil svůj hlas. Jenže druhý pocházel z Ostravy, a tak podle mého odhadu našel podporu u Ostravana Lubomíra Zaorálka a byl zvolen. Byl výborný a žádné neštěstí se nestalo. Ale neúspěšný kandidát mi prozradil, že si byl postěžovat předsedovi ČSSD Sobotkovi a uvedl, že byl favorizován předsedou rady. Pan Sobotka mu prý odpověděl: „Myslel jsem, že tvým předsedou jsem já.“Oba jsme pochopili, že volbu ovlivnil.

Radní mají být ze zákona nezávislí. To je tak důležité, kdo z nich bude místopředsedou, že se do této volby vyplatilo zasáhnout?

Tehdy o nic nešlo. Místopředseda má o tři tisíce korun měsíčně víc peněz než řadový radní. I takovými podružnostmi se ale vedoucí politik zabýval. Nemohu to dokázat, ale představuju si, že zasahovali i jiní a jindy, a to především za předpokladu, že se zásah neprozradí.

Vás osobně se jako předsedu někdo snažil ovlivnit?

Politické strany samozřejmě zasahují. Klub ODS, který mě kdysi prosadil, se mnou však ještě jako s poslancem měl tu zkušenost, že jsem si moc říct nedal. A dokonce jsem se netajil tím, že mi sice jako radnímu mohou volat a nabádat mě třeba k tomu, koho bych měl volit za generálního ředitele, ale dvě minuty po skončení našeho hovoru volám některého z novinářů s tím, že se mě politici snaží ovlivnit.

Takže se vám to nikdy nestalo?

Stalo se jedinkrát, že přede mnou člen klubu, který měl tehdy na starosti média, prohodil, koho by rád ve funkci generálního ředitele viděl premiér Petr Nečas. Ale když jsem se té představě oprávněně hlasitě vysmál, dodal ten mediální odborník, že ví, že je to nesmysl. Šlo prý spíš o kandidátku paní Nagyové (ředitelky Nečasova kabinetu, jeho dnešní manželky – pozn. red.) , a zmínil se o ní nikoli vážně.

Cítil jste politické tlaky při volbě nynějšího generálního ředitele Petra Dvořáka před šesti lety?

Tvrdím, že byl nejlepší ze všech kandidátů potom, co rada většinou hlasů vyřadila hned v prvním kole Fera Feniče, kterého jsem prosazoval já a který kandidovat původně odmítal. Přátelé ho přemluvili. Od několika radních jsem získal příslib, že mu dají hlas aspoň v prvním kole. Ale v něm dostal jen tři hlasy, dva z nich ode mne a od mého kamaráda, jemuž věřím, že pro něj skutečně hlasoval. Všech sedm ostatních slibovatelů mě ujišťovalo, že drželi slovo, ale početně to prostě nevycházelo. Zřejmě se domluvili za mými zády. Ale jsem si téměř jist, že Petr Dvořák politickou podporu neměl. Proč ho kdo volil, nemohu samozřejmě vědět. Já jsem mu v druhém kole dal hlas z přesvědčení.

Odstranila by politickou závislost radních novela, která navrhuje přenést jejich výběr z poslanců na nezávislé instituce, jako je Akademie věd? Návrh je nyní ve Sněmovně.

Nezávislost České televize je děravá. Novela zákona se snaží stanovit způsob, jak závislost omezit, především tu politickou, která je obecně považována za nejnebezpečnější. Mám na to poněkud relativizující názor. Politický vliv usiluje pronikat do zpravodajství a publicistiky. Kritikové radě psali, že je třeba tu vyloučit neustálé napadání Petra Nečase, jindy zase že existuje zaujetí redaktorů proti sociální demokracii nebo že komunisté nemají dost příležitostí k vystoupení. Jenže například dramaturgii hraných pořadů ovlivňují negativně nikoli politikové, nýbrž zastaralá koncepce sázející na průměr, která znamená, že výsledkem je podprůměr. To ovšem žádná novela nevyřeší.

Kde je jádro problému?

Dramaturgii ovlivňuje návyk, který se ustavil snad někdy před více než třiceti lety. Drží se ho staří dramaturgičtí profíci, kteří rádi spolupracují se zavedenými autory, ze všech sil se vyhýbají vysloveným omylům a ani to se jim často nedaří, ale hlavně se nedopouštějí nadprůměrných výkonů, a to s odůvodněním, že „náš divák“by je špatně snášel. Když Petr Dvořák nastoupil a já jsem na tu skutečnost poukázal, řekl mi, že plánuje uložit šéfovi programu, aby sestavil seznam řekněme osmdesáti předních českých prozaiků a dramatiků, s nimiž televize nikdy nespolupracovala. Budou vyzváni, aby buď předložili vlastní námět, nebo se zamyslili nad předloženým námětem ze zásob ČT.

Jak to dopadlo?

Asi po půl roce jsem se generálního ředitele zeptal, zda seznam aspoň už existuje. Odpověděl něco v tom smyslu, že je to složitější. Pochopil jsem, že mu někdo s velkou autoritou vysvětlil, že televizní tvorba je specifická záležitost. Petr Dvořák byl jako zkušený manažer zvyklý nelámat věci přes koleno. Vzpomněl jsem si na svého neúspěšného kandidáta Fera Feniče. Stále si myslím, že se měl dostat přinejmenším do druhého, finálového kola, ale kdoví, zda by nenarazil na železobetonovou bariéru návyku a neskončil předčasným odchodem. Když se v těchto dnech dívám na norský seriál Okupace nebo na dánský produkt Vláda, uvědomuju si, že kromě estetické a publicistické kvality mají obrovský výchovný smysl: dávají nahlížet do oblastí, do kterých divák jinak nepronikne, pokud se neuchýlí k pouličnímu bulváru nebo tlachu. Česká televize oba seriály zařazuje v době, kdy lidé vstávající brzy ráno do práce už své televizory vypínají. Podceňuje diváky a trvale sází takzvaně na jistotu. Možná by o nějaké diváky přišla, kdyby dramaturgii změnila, ale jiné by zase získala.

Člen klubu prohodil, koho by rád jako ředitele televize viděl premiér Nečas. Když jsem se té představě vysmál, dodal, že šlo prý spíš o kandidátku paní Nagyové.

Rada ČT má patnáct členů, které volí poslanci. U poloviny z nich je dohledatelná nějaká vazba na politiky ČSSD. Je to problém?

Není to ideální vzorec. Rada dnes hraje obrannou úlohu proti snahám prezidenta Zemana nebo vicepremiéra Babiše, kteří mají velké námitky proti zpravodajství a publicistice. Andrej Babiš je představitel vlastnického živlu v politice. Jeho přímý vliv na televizi bych pokládal za zhoubný. Brání mu podle mého názoru právě oněch osm nebo kolik radních spjatých s ČSSD. Ale z gruntu nedobré je, že se vůbec v radě takové ostře politické vlivy střetávají. Ani ČSSD nepokládám za záruku nezávislosti České televize. Takovou záruku nutno hledat jinde.

Televize nyní plánuje zaplatit až 12 milionů korun s DPH na služby trojice PR agentur. Je mezi nimi i Bison & Rose, kterou spoluvlastní poradce ministra vnitra Milana Chovance. Dělá ČT dobře?

Najímat za peníze koncesionářů PR agenturu spoluvlastněnou vyhraněně činnými politiky a jejich poradci není „čistotné“. Nevím, zda je to nezákonné, ale zcela jistě to není slušné. Generální ředitel a jeho tým by o slušnost měli dbát ve všech směrech. Dvořákovou velkou zásluhou je, že uvedl do pořádku hospodaření ČT, které bylo v zanedbaném stavu. Ale v úsilí o nezávislost by ho měla podněcovat, stát za ním a spoluručit za ni co nejnezávislejší správní rada, jak to navrhuje zmíněná novela. Vyloučila by se tím dnešní redukce problémů ČT na stranicky politická témata.

Oponenti novely, pod kterou je mimo jiné podepsán i poslanec ANO Martin Komárek, říkají, že změna dosazování radních půjde na ruku Babišovi...

Domnívám se, že předložená novela by televizi před ustavičným přeléváním politického vlivu ve velké míře uchránila. Ještě za mě – na přelomu let 2013 a 2014 se šuškalo, že se České televize zmocní Babiš. Dodnes se to nestalo. Babiš se však jako Zeman nechal slyšet, že televizi by bylo nejlepší zestátnit. To je to nejhorší. Státní televize musí dělat státní politiku. Opoziční politiku potlačuje. Je to nešťastný plán, který odpovídá Babišově generální představě, že se má stát řídit jako firma. Když se řekne: Budeme vyrábět hřebíky, nemůže zaměstnanec přijít a žehrat, že on je pro to vyrábět šroubky. V demokracii nicméně musí diskuse probíhat nekonečně. I potom, co rozhodnutí padne a nějaký zákon se schválí, je třeba o něm diskutovat, a pokud se dospěje k názoru, že je špatný, tak ho změnit.

Radní ČT tento týden rozhodli, že se ředitel bude volit v předstihu, pět měsíců před koncem Dvořákova mandátu. Tedy ještě před výměnou trojice radních. Měl by nynější ředitel – pokud se do volby přihlásí – snadnější pozici díky vztahům s radními?

Generální ředitel radní hostí. Zasedají v budově České televize. Před zákonem jsou zaměstnanci televize. Je to spíše takové přidružené těleso. Sám jsem vliv těch spojení zkoumal na sobě. Generální ředitel je ustaraný, útočí se na něj. Když to od něho a jeho spolupracovníků pořád posloucháte a neslyšíte ty oponentní hlasy, které říkají, že to tak růžové v ČT není, musel bych být žulovou sochou, abych udržel nezávislost.

Takže radní, kteří mají ředitele kontrolovat, mu jsou nakloněni?

Nejméně u poloviny radních vzniká přirozený pocit, že jsou spolupracovníci ředitele. Svoje hlavní hlasování o průzkumu nezávislosti zpravodajství ČT jsem v roce 2013 prohrál na celé čáře, i když jsem ho měl velmi dobře vyargumentované. Předseda je někdy jen náprstkem na tom prstu, kterým hýbe většina rady, a tou snad hýbe ještě někdo.