Vyhrál jeho Přelet. A jubilant Forman má prostě radost
V roce 1975 dostal americké občanství a prvního Oscara. Tehdy bylo Miloši Formanovi třiačtyřicet; dnes slaví pětaosmdesátiny, ke kterým dostal od čtenářů jako dárek výsledky ankety o nejoblíbenější titul z jeho tvorby.
Čtenáři iDNES.cz vybírali z dvanácti celovečerních hraných děl Miloše Formana. S náskokem zvítězily oba jeho americké oscarové tituly, Přelet nad kukaččím hnízdem před Amadeem, třetí byla česká komedie Hoří, má panenko, nominovaná na Oscara ještě v kategorii neanglicky mluvených děl společně s muzikálem Vlasy.
Forman ze Států vzkázal, že ho potěšil zájem všech diváků, ať už hlasovali pro kterýkoli film, jenom ho prý nenapadá, co by k výsledkům sám dodal. „Mám prostě radost,“shrnul jubilant, jenž si jako jediný z rodáků šel pro nejvyšší režisérské ocenění opakovaně.
Nejdéle v blázinci
Když přebíral sošku poprvé, za Přelet nad kukaččím hnízdem, jenž nyní vyhrál také v hlasování čtenářů, pronesl následující řeč: „Děkuji americké filmové akademii, že ze všech nominovaných vybrala právě mne; jsem na to velice hrdý. Když tak přemýšlím, co ji k tomu mohlo vést, napadají mě dva důvody. První je, že akademie uznala, že jsem loni strávil v ústavu pro choromyslné více času než kdokoli jiný. A druhý důvod může být ten, že Amerika je stále velmi krásná, pohostinná a otevřená země.“
O devět let později, když přijímal Oscara za režii Amadea, „stříbrného“Formanova díla podle ankety iDNES.cz, již nežertoval. „Jsem velmi hrdý, protože Amadeus je americký film, na kterém pracovalo hodně československých umělců i techniků. A myslím, že dostat uznání od členů akademie za takový druh spolupráce je ještě povzbudivější než za umělecké nebo kasovní výsledky.“
Mimochodem Amadeus vyhrál celkem osm Oscarů a třicítku jiných cen podobně jako Přelet nad kukaččím hnízdem, který Oscarů získal pět. Navíc se oběma snímkům dařilo i obchodně, svůj rozpočet překročily na tržbách z kin mnohonásobně, o následném prodeji práv na video či do televizí nemluvě.
Za sto tisíc i sto milionů
Když už se dostala ke slovu čísla, přidejme další. Díla Miloše Formana dosud nasbírala sedmasedmdesát cen či nominací. Režíroval osm herců, kteří za své výkony dostali nominaci na Oscara: jsou jimi Jack Nicholson, Louise Fletcherová, Brad Dourif, Howard E. Rollins Jr., Elizabeth McGovernová, F. Murray Abraham, Tom Hulce a Woody Harrelson. Tři – Nicholson, Fletcherová a Abraham – také sošku vyhráli.
Jiná statistika praví, že Forman patří mezi pouhých devět tvůrců, kterým se povedlo, že za jeden a týž film získali Zlatý glóbus, Oscara, profesní cenu amerických režisérů i trofej britské filmové akademie.
A pokud jde o filmové rozpočty, kolem nichž se tak často vedou debaty, který projekt ještě spadá mezi takzvané nezávislé, má Forman jasno. „Dejte mi sto tisíc dolarů a já udělám film za sto tisíc dolarů. Dejte mi deset milionů, natočím film za deset milionů. Dejte mi sto milionů dolarů, taky je utratím,“shrnul.
Proti autoritám
„Bronzové“snímky ankety, Hoří, má panenko a Vlasy, už tak zářivou dráhu korunovanou Oscarem nezažily. O Vlasech se sice psalo, že jsou to „Hvězdné války mezi muzikály“či „nejlepší filmový muzikál od dob Kabaretu“a že režisér „rozumí rebelii mládí, protože přichází ze země Franze Kafky a tradičního odporu vůči autoritám“, nicméně ve Státech se hitem nestaly – na rozdíl třeba od Maďarska. A komedie Hoří, má panenko skončila na dlouhá léta v komunistickém trezoru.
Dvanáctka je sice pěkné číslo, jako by nad každým z jeho hraných titulů bděl jeden z apoštolů, nicméně sám Forman by se jistě vůbec nezlobil, kdyby jich bylo třináct. Chybí plánovaný a zmařený sen jménem Pekelný tábor, jehož natáčení musel režisér vzdát.
Projekt, jehož scénář Forman napsal s Adamem Davidsonem, se měl točit od listopadu 1991 v New Yorku a v Tokiu, do hlavní role byl vybrán Dylan Walsh a kina chystala premiéru na Vánoce 1992. Příběh líčil pouť dvou mladých Američanů do Japonska, kde se v táboře s armádní disciplínou učí bojovým technikám a kázni. Jeden se zamiluje do japonské dívky, druhý se stane zápasníkem sumo – a právě jeho postava se stala kamenem úrazu.
Pravda nadevše
Japonská asociace sumo se totiž ohradila proti údajně nelichotivému zobrazení národního sportu ve scénáři. Společnost TriStar navrhla Formanovi, aby buď scénář upravil, nebo film natočil bez spolupráce s asociací, ale režisér odmítl, protože bez poskytnutí japonských stadionů a profesionálních zápasníků by podle něj snímek ztratil na autenticitě. Zkrátka nebyl by pravdivý – a pravda vyprávěná zábavně představuje jubilantovu celoživotní zásadu. Taky se mu vyplatila.