Rodinné facky za miliardy

Domácí násilí nekončí jen za zavřenými dveřmi. Jeho oběťmi jsou všichni daňoví poplatníci.

Léta obvykle žijí ve strachu z vlastního partnera. Často jsou na něm ekonomicky závislé kvůli dětem nebo kvůli tomu, že přišly o práci po častých zdravotních absencích.

Spočítat cenu psychického utrpení obětí domácího násilí jde jen stěží. Spočítat, kolik společnost stojí pomoci jim, o to se pokusila studie, kterou si nechal zpracovat Úřad vlády. Výsledná částka se přehoupla přes 14 miliard.

Deset let života

Příběh Anny není bohužel nijak výjimečný. Bylo jí čtyřicet, když sbalila své dva malé kluky a odjela s nimi na druhý konec země, ke své sestře. Po deseti letech manželství už nedokázala snášet neustálé vulgární urážky a výbuchy vzteku, u nichž nikdy nevěděla, jestli náhodou neskončí bitím.

Ze začátku ještě doufala, že se manžel vzpamatuje, což je podle pracovníků Intervenčních center, která jsou zřizována právě pro pomoc obětem domácího násilí, velmi běžné. Marně. Zůstala bez peněz, stále ještě na mateřské. Rok žila i s dětmi v jedné místnosti v bytě se svou sestrou a jejím přítelem.

Dnes už se sice postavila na vlastní nohy, ale peníze jsou problém stále. I když pracuje, bez sociálních dávek se neobejde. A do domu se zahradou, kde dříve žila s manželem, už čas od času jezdí na návštěvu jen děti. Tak jako Anna se někdy během svého života setká s domácím násilím zhruba 18 procent Češek a 10 procent Čechů. Ukazují to velké sociologické průzkumy z let 2012 a 2013. Jsou to všechno jen odhady, protože násilí za dveřmi domova je skrýváno nejen útočníkem, ale i jeho obětí.

„Podle výzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva má zkušenost s nějakou formou domácího násilí každá pátá žena, podobné výsledky vycházejí také z výzkumů Světové zdravotnické organizace,“říká Lucia Zachariášová z Úřadu vlády, který si studii objednal. Česko se podle ní od ostatních zemí EU příliš neliší. „Při těchto statistických číslech každý z nás zná někoho, kdo byl, je nebo bude obětí domácího násilí. Jen o tom možná neví,“říká Zachariášová.

Kolem dvou procent z obětí domácího násilí bylo přitom fyzicky napadeno během posledního roku. A polovina z nich byla během útoku zraněna. Někdy to skončilo „jen“modřinami a škrábanci. Jindy otřesem mozku nebo těžkým vnitřním zraněním, které si vyžádalo měsíce léčení.

Léčba stojí víc než policie

Náklady, které se za domácí násilí platí z veřejných rozpočtů, jdou do miliard. Nejpřesněji se dá propočítat účet za policii a soudy, který v roce 2012 činil něco přes osmdesát milionů. Podle odborníků jsou ale policejní statistiky značně zkreslující, protože se domácí násilí špatně prokazuje. Například bylo nahlášeno 17 tisíc přestupků a vypořádáno jen necelých dva a půl tisíce, kvůli chybějícím důkazům.

Účty za poradny nebo bezpečné azylové domy, kde se o ženy ohrožené často i po odchodu z domova umějí postarat, převyšují „policejní“náklady v řádu stovek milionů. Činily téměř půl miliardy. „Přesto Česká republika stále ještě zcela nesplňuje mezinárodní dohody, které určují počet takových zařízení na počet obyvatel,“podotýká Zachariášová.

Ze všeho nejvíce společnost na domácí agresory doplácí tam, kde to není v účetních kolonkách přímo vidět, tedy za lékařská ošetření, ztrátu zaměstnání a absence v zaměstnání. Podle studie léčení těžkého zranění následkem domácího násilí může přesáhnout milion korun, nehledě na celospolečenskou ekonomickou ztrátu, když oběť přestane pracovat.

Podle odborníků je nejdůležitější, aby se ti, kteří domácímu násilí čelí, za svou situaci nestyděli. „Odborníci například radí svědkům domácího násilí nevolat hned policii, když je žena na manželovi ekonomicky závislá, radí, jak ji podpořit, že obětem v mnoha případech pomůže, když mají někde sbalenou tašku se základními potřebami a někoho, na koho se mohou obrátit,“říká Zachariášová.

Při těchto statistických číslech každý z nás zná někoho, kdo byl, je nebo bude obětí domácího násilí. Jen o tom možná neví.