Trvejte na léku od svého doktora

„Lékárny budou na elektronické recepty připraveny. Nevím ale, jestli se stihnou připravit všichni lékaři,“říká šéf lékárníků Lubomír Chudoba.

Od příštího roku bude pacienty čekat v lékárnách hned několik změn. Senioři a děti do osmnácti let zaplatí za léky méně než letos, potřebné léky by se měly dostávat do všech lékáren stejně a lékaři by měli od příštího roku vydávat jen elektronické recepty. Navíc se dá čekat pokračující zánik lékáren na venkově. „Sledujeme počty takzvaných jedinečných lékáren – to je taková lékárna, která je v obci jediná. Za rok 2015 zaniklo sedm takových lékáren, loni už dokonce patnáct,“říká prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba.

Senioři a děti by od příštího roku měli za léky zaplatit maximálně 1 000 korun ročně. U lidí nad 70 let pak vláda navrhuje ochranný limit na doplatky na léky jen 500 korun. Myslíte, že většina těchto lidí tuto změnu nějak výrazně pocítí?

Těžko odhadnout, ministerstvo zdravotnictví nezveřejnilo žádnou analýzu ohledně výše spoluúčasti. Navíc se domnívám, že by bylo spravedlivé do úlevy ve spoluúčasti zahrnout třeba i zdravotně postižené pacienty. Části pacientů navrhované opatření jistě pomůže, ale část zaplatí za doplatky na léky i přes snížení ochranného limitu pravděpodobně stejnou výši.

Jak to?

Do limitu se započítává jen doplatek, který je v dané skupině léků nejnižší, tedy tzv. započitatelný doplatek. Dám příklad – na vysoký tlak existuje deset léků se stejnou účinnou látkou od různých firem. Každý má od pojišťovny nastavenou stejnou úhradu. Pokud však jednotliví výrobci nastaví různé ceny, a tím i doplatky svých přípravků, pak se do ochranného limitu započítává jen doplatek na ten lék, za který by pacient doplácel nejméně. Cokoli nad tuto částku se do ochranného limitu nezapočítává.

Pokud mu lékař předepíše stejný lék, na který pojišťovna tolik nepřispívá, tak se mu do tohoto limitu nezapočítává vůbec nic?

Nezapočítává se nic, je-li nejlevnější lék plně hrazen, případně jen část doplatku ve výši započitatelného doplatku nejlevnějšího léku. Pacient tak může být koncem roku překvapen, že byť zaplatil za léky celkem třeba deset tisíc, tak se mu do ochranného limitu započítala jen menší část. Na druhé straně existuje ještě jedna výjimka – pokud předepisující lékař na receptu vyznačí, že předepsaný léčivý přípravek nelze nahradit, pak v takovém případě se do limitu započítává doplatek v plné výši.

Jak má tedy pacient sám vědět, kolik pojišťovna na který lék přispívá? Jak má vědět, který z těch léků je nejlevější?

Informaci o doplatcích na aktuálně dostupné léky může pacientovi dát jeho lékárník. A myslím, že většina lékárenských programů umí na paragonu vytisknout výši započitatelné části doplatku. Pro pacienta je však tato situace poměrně nepřehledná a pochybuji, že si bude nemocný senior z účtenek celoročně zjišťovat, co je a co není takzvaný započitatelný doplatek. V zemích EU jsem se s takto komplikovaným systémem nesetkal. V zahraničí se většinou po zaplacení stanovené hranice spoluúčasti pacientovi do ochranného limitu započítávají všechny jeho další doplatky na lékařem předepsané léky. K úvaze je, zda o tomto principu neuvažovat i u nás. Ochranný limit by mohl být i o něco vyšší, ale s jistotou, že jakákoli další spoluúčast bude pacientovi zpětně proplacena.

To se zdá jako ještě levicovější varianta, než kterou prosadil ministr. To by znamenalo ještě větší výdaje ze zdravotního pojištění...

Nemyslím, že levicovější, ale spíše předvídatelnější a férovější. Je samozřejmě nutné, aby byla jakákoli navrhovaná změna namodelována – jak z pohledu dopadu na reálnou spoluúčast, tak na výdaje z veřejného zdravotního pojištění. Ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že nyní navrhované snížení ochranných limitů bude zdravotní pojišťovny stát půl miliardy.

Někteří lékaři si stěžují na to, že pacientům ve velkých řetězcových lékárnách často zaměňují léky. Lékař napíše recept na určitý lék, ale lékárna mu vydá lék jiný...

Zákony jednoznačně vymezují situace, kdy může se souhlasem pacienta dojít k záměně nebo náhradě předepsaného léku. Pokud lékař trvá na výdeji předepsaného léku, pak může na recept dopsat „nezaměňovat“. A lékárník je povinný to respektovat. Ale máte pravdu, i mně si několik lékařů stěžovalo na záměny léků. V těchto případech jsem je vždy vyzval, aby nám zaslali podnět ohledně údajně svévolné záměny v konkrétní lékárně. Je nepřípustné, aby se management jakýchkoli lékáren pokoušel motivovat zaměstnané lékárníky k aktivní preferenci léků vzhledem k domluveným slevám s výrobci. A obdobně jako pacient odmítám, aby i lékaři byli nuceni předepisovat léky z pozitivního listu zdravotnického zařízení vzhledem k dohodám s výrobci. Při předepsání a výdeji léku musí být zachována nezávislost zdravotnického pracovníka a upřednostněn zájem a potřeba jednotlivého pacienta.

U kterých typů léků k těmto výměnám v lékárnách dochází nejčastěji?

Teoreticky k nim může docházet u všech léčiv, kde existují různé varianty generických léků, tedy léků se stejnou účinnou látkou, ve stejné lékové formě. Důvodem výměny léků bývá ale většinou buď aktuální nedostupnost předepsaného léku, nebo snaha pacienta získat lék s co nejmenším doplatkem.

Jsou nějaké typy onemocnění, u nichž taková výměna léků může pacientovi jednoznačně škodit?

Ano, generickou substituci nedoporučujeme u speciálních léků u vybraných skupin pacientů – například s Parkinsonovou chorobou nebo u epileptiků. U nich lékař třeba několik týdnů vybírá nejen vhodný lék, ale také jeho vhodnou dávku. U těchto léků by se totiž záměna léku mohla projevit velmi výrazně ve změně účinku. Velmi obezřetně se také musí postupovat u malých dětí a psychiatrických pacientů.

Vysvětlete mi ale, v čem se tedy ty dva léky liší. V každém léku je stejná účinná látka, stejné množství. Jenom je ta účinná látka zasazena do jiné přísady a vyrábí ho jiná firma. To hraje takový rozdíl?

U většiny léků je rozdíl ve výsledném účinku minimální, pro pacienta nepozorovatelný. Ale jsou skupiny léků a onemocnění, kde i drobná odchylka v uvolňování účinné látky hraje velkou roli. A z lékáren známe i případy, kdy třeba kardiak bere stejný lék dvacet let, vyhovuje mu, pak mu předepíše lékař lék se stejnou účinnou látkou, ale od jiné firmy, a pacient tento rozdíl vnímá. Někdy to může být jen subjektivní pocit, způsobený třeba jen změnou barvy tablet, jindy mohou být příčiny individuální reakce organismu na generický lék opodstatněné.

Malých lékáren na vesnicích každoročně ubývá. Válcují je řetězce. Proč se řetězcům do malých vesnic nechce?

Řetězcům se provoz lékárny na malé vesnici ekonomicky nevyplatí, obdobně jako tam někdo těžko postaví hypermarket. Lékárník jako živnostník, který sám provozuje malou lékárnu, má sice výhodu nižších provozních nákladů a vyššího pracovního nasazení, ale ani on nemůže dlouhodobě fungovat ekonomicky na hraně krachu. Sledujeme počty takzvaných jedinečných lékáren – to je taková lékárna, která je v obci jediná. Za rok 2015 zaniklo sedm takových lékáren, a loni už dokonce patnáct! Opakovaně žádáme ministerstvo, aby tuto situaci začalo řešit.

A co by se tedy stalo, kdyby zůstaly jen řetězcové lékárny? Co by to znamenalo pro pacienta?

Obavu bych měl o dostupnost lékárenské péče na venkově, o unifikaci a možné zvýšení cen léků a doplňkového sortimentu lékáren.

Od příštího roku by měli všichni lékaři povinně předepisovat recepty v elektronické podobě. Myslíte, že se do té doby stihnou připravit na změnu všechny lékárny?

Lékárny připraveny budou, vystavování elektronických receptů probíhá již několik let. Nejsem si ale jistý, zda budou připraveni všichni lékaři k vystavování elektronických receptů.

Jak bude e-recept fungovat? Jaké přinese pacientům výhody?

Samotná změna z listinné na elektronickou formu receptu zásadní výhodu nepřinese. Tou by měl být až lékový záznam, který přispěje k bezpečnější a kvalitnější farmakoterapii. Pokud bude lékárník vidět, jaké léky pacient konkrétně bere, může přispět k efektivnějšímu předepisování a výdeji léků ve vhodných kombinacích a jejich dávkování.