Čína dohnala vojensky Západ
Prestižní londýnský ústav pro strategická studia ve svém hodnocení varuje: Čína se raketově vyrovnává Západu ve vojenské technice. Z papírového tygra se stal mocný potenciální protivník.
Čínská armáda je papírovým tygrem, kterého Západ převálcuje, kdy si vzpomene, říkalo se ještě nedávno. Bývávalo. Přichází budíček. Čína rychle rozvíjí sofistikované zbrojní technologie, a jak vyplývá ze zprávy uznávaného londýnského Mezinárodního ústavu pro strategická studia (IISS) pro rok 2017, v řadě oblastí už Západ prakticky dohnala. Týká se to především letecké techniky.
„Západní vojenskou dominanci již nelze považovat za samozřejmost,“citoval ředitele IISS Johna Chapmana list The Guardian.
Ještě koncem 20. století se o Číně hovořilo jako o vojenské moci střední kategorie. Země nehledě na více než miliardu obyvatel a početně obrovskou armádu postrádala prostředky a technologie k vytvoření moderních ozbrojených sil. Tamní armáda se spoléhala na jaderné zbraně jako formu odstrašení případného protivníka a její celková úroveň byla nízká. Totéž se do značné míry týkalo i výcviku.
Raketový vzestup čínského hospodářství v posledních třech desetiletích však nejenže vyvedl z chudoby stamiliony lidí, ale poskytl také finance na masivní navýšení výdajů na zbrojení.
Ty se od roku 1990 zvedly mnohonásobně. Západní vojenské embargo uvalené na Čínu po masakru studentů na náměstí Tchien-an-men v roce 1989 přinutilo Peking, aby začal v daleko větší míře rozvíjet vlastní zbrojní programy. Často za pomoci technologií ukradených na Západě a v zemích, jako je Izrael a Rusko.
Pozor na čínské rakety
Oficiálně Čína loni vynaložila na obranu zhruba 145 miliard dolarů, což představuje třetinu všech vojenských výdajů v Asii. Podle IISS je však skutečné číslo podstatně vyšší a přesahuje 200 miliard dolarů (pro srovnání: USA utratí na obranu zhruba 605 miliard, Rusko necelých šedesát).
Výsledky se dostavily. Podle západních expertů jsou impozantní zejména čínské vzdušné a raketové síly. Některé zbraně, jimiž disponuje čínská armáda, navíc podle IISS nemají v NATO ekvivalenty. Jako příklad Chapman uvedl raketu krátkého doletu PL-10, jež má podle něho vynikající naváděcí schopnosti a v hypotetickém ozbrojeném konfliktu s Čínou představuje vážnou hrozbu pro západní letadla.
Existují samozřejmě slabiny, na nich však Čína usilovně pracuje. Zpráva IISS zmiňuje třeba dosud marnou snahu Pekingu vyvinout výkonný motor pro pátou generaci jeho bojových letounů nebo vlastnictví pouze jedné letadlové lodi (oproti jedenácti americkým).
Nezanedbatelnou hrozbou podle studie IISS rovněž je, že Čína se snaží své výkonné zbraně prodávat do ciziny. Z toho podle Chapmana plyne, že „západní síly mohou jednou čelit pokročilým vojenským systémům na více místech od širšího spektra případných protivníků“.
Čínská lidová armáda dnes představuje nejpočetnější vojenskou sílu na světě, čítá 2,3 milionu vojáků sloužících na zemi, ve vzduchu i ve stále robustnějším nasazení na volném moři.
V posledních letech Peking své ozbrojené síly rychle reformuje, přičemž základním mottem je přechod od kvantity ke kvalitě.
V celosvětovém měřítku tak dochází k plíživé změně v poměru vojenských sil.
Proč takový důraz na armádu
Jak upozorňují analytici, jednou věcí jsou sílící čínské vojenské schopnosti, druhou pak to, k čemu je vlastně Peking chce použít. Faktem zůstává, že nástup Číny mezi světové velmoci je postaven na ekonomice a mírových prostředcích, nikoli na násilí, územní expanzi a využívání vojenské síly.
Zdá se, že Číňané si velice dobře uvědomují, že právě ekonomický růst je jejich nejsilnější zbraní a že jakýkoli případný ozbrojený konflikt s jejich účastí může vzestup jejich země zásadně zbrzdit.
Na druhé straně má čím dál ambicióznější Peking – na rozdíl od dřívějška – značné vlastní zájmy v zahraničí a je si vědom toho, že na jejich ochranu potřebuje silnou a bojeschopnou armádu. Čím dál autoritářštější prezident Si Ťin-pching považuje silnou vojenskou moc za klíč ke splnění „čínského snu“, k němuž řadí „obnovu čínského národa v celosvětové roli, jež mu historicky náleží“.
Pod tím si však lze představit leccos. „Nelze se proto divit, že rostoucí čínská agresivita při územních sporech v Jihočínském moři budí čím dál větší obavy sousedů,“konstatoval pro Business Insider americký analytik Ian Rinehart.