Být státním zástupcem není legrace
Omezit, či ponechat současné rozsáhlé pravomoci státních zástupců, řeší se nyní v souvislosti s několika jejich spornými rozhodnutími. Nevím, ale něco je asi špatně.
Před pár lety, když byl někdo obviněn ze spáchání trestného činu, tak měl opravdový problém. Trestní stíhání nebyla legrace a veřejný odsudek býval pravidlem. Některým státním zástupcům a speciálním složkám policie se však časem, bohužel, podařilo vytvořit obraz, že být trestně stíhán, nemusí představovat nic tak hrozného. Vždyť případů, kdy soud rozhodl o nevině především osob z oblasti veřejné sféry, objektivně přibývá.
Jednoduché to však nemají obžalovaní ani státní zástupci.
Státní zástupci jsou velmi kritizováni, a možná právem, když vyšetřování podezření z trestného činu neskončí rychlým podáním obžaloby, a věc je tak „zametena pod koberec“. I když je obžaloba podána a soud nakonec vynese osvobozující rozsudek, jsou státní zástupci kritizováni, že byla podána neprávem, a obžalovaní podrobeni stresu soudního jednání, i když nic nespáchali.
Policisté, státní zástupci a soudci si stěží vzhledem ke každodenní rutině umějí představit stres „normálního“člověka, který se soudem dosud neměl nic společného. Je obrovský. Pokud uslyší „nevinen“, je to velká úleva, ale trest byl už stejně vykonán, protože pro „normálního“člověka jím je posazení se na lavici obžalovaných! Bývalý primátor Českých Budějovic by o tom mohl vyprávět.
Na jednu stranu jsou státní zástupci „tlačeni“ministry spravedlnosti a nadřízenými, aby podávali obžaloby, a to i v případech, kdy není věc ani zdaleka podložena na 100 %, v pochybnostech přece rozhodne nezávislý soud.
Na druhou stranu škoda způsobená obžalovaným, které až soud nakonec obvinění zprostil, je nevratná. Psychická a často i fyzická, o škodě na dobrém jménu a pověsti ani nemluvě. A domáhat se na státu náhrady škody v penězích je možné, ale komplikované.
Co s tím? Možná pro začátek neostrakizovat a nehodnotit práci státních zástupců podle toho, když v konkrétním případě věc vyhodnotili tak, že není důvod podávat obžalobu. Zdaleka ne vždy to musí znamenat „zametání pod koberec“, někdy jde o velmi komplikované hledání práva a i jisté přiměřené míry spravedlnosti. A za chyby, jako se opakovaně stalo na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci, by se měla přijímat konkrétní odpovědnost.