Přichází čas na fekální transplantaci

V budoucnu budeme léčit přes střevo i deprese, alergie či obezitu, říká holistický lékař David Frej, autor knih o výživě i vztahu střeva a mozku.

Vegetariáni mívají často vyšší hladinu cholesterolu, masitou stravu nelze zavrhovat a sádlo neškodí. Strava přitom ovlivňuje nejen naše zdraví, ale především duševní stav. David Frej vystudoval klasickou medicínu, ale při zkoumání lidských obtíží mu nestačila. Cestuje po světě, studuje poznatky jiných a v praxi se zabývá vlastním systémem holistické medicíny zaměřené na léčbu zánětu a s ním souvisejících chronických civilizačních nemocí, výživu, biologické rytmy a detoxikaci organismu. Přichází k velmi nečekaným a pro některé možná až kuriózním poznatkům, týkajícím se zejména vztahu stravy a duševního zdraví.

V knize Zdravé střevo zmiňujete metodu, která se jmenuje fekální transplantace. To zní poněkud bizarně.

Fekální transplantace je druh zákroku, při němž je nejprve odebrána stolice od zdravého vyšetřeného dárce. Ta se smíchá s fyziologickým roztokem a s využitím kolonoskopie nebo s pomocí klyzmatu se vpraví do tlustého střeva jiného pacienta. To je nejčastější způsob.

K čemu taková transplantace vlastně je?

Používá se zejména u lidí, kteří trpí střevními obtížemi chronického typu. Například syndromem dráždivého tračníku nebo syndromem dlouhodobé únavy. V budoucnu se uvažuje o této terapii při léčbě obezity, celiakie, alergií, cukrovky nebo dokonce depresí, protože u všech problémů má střevní mikroflóra svůj nemalý podíl. Negativní roli přitom hraje léčba syntetickými antibiotiky, zejména opakovaná, jak vídám u pacientů, kteří za mnou přijdou poprvé. Předtím mnohdy užívali antibiotika i několikrát za rok, což zcela naruší rovnováhu mezi škodlivými a prospěšnými bakteriemi. Obnova mikroflóry pomocí probiotik a prebiotik je pomalá, někdy zcela nedostatečná, takže v těchto případech může fekální transplantace pomoci zásadně, protože se v podstatě jedná o přenos celého imunitního systému od zdravého dárce.

Existují už ověřené výsledky?

V roce 2013 publikoval časopis New England Journal of Medicine podle mě zlomovou klinickou studii, která porovnávala účinnost syntetických antibiotik s fekální transplantací. Zlepšení zdravotního stavu ve skupině pacientů, kteří se podrobili přenosu stolice, bylo natolik významné, že vědci klinické hodnocení předčasně ukončili, aby mohli pacientům užívajícím antibiotika provést transplantaci stolice, protože by bylo neetické bránit jim ve fekální transplantaci. Podle nové studie například u infekce bakterií Clostridium difficile došlo k uzdravení u 93 procent účastníků studie, zatímco u antibiotické léčby se to pohybuje pod 30 procenty. Výhoda fekální transplantace spočívá v tom, že oproti probiotikům, která obnovují střevní mikroflóru jen dočasně a relativně slaběji, je posun ke zdravé střevní mikroflóře účinnější, kmenů jsou stovky a množství bakterií se pohybuje ve stovkách miliard.

Je tato léčba dostupná i u nás? Vy sám jste ve své lékařské praxi někdy po fekální transplantaci sáhl?

Sám jsem docela nedávno poslal jednu pacientku z USA na specializovanou kliniku v Providence. Pokud vím, existuje ale i u nás pracoviště, kde se tato metoda provádí. Má to ovšem zcela zásadní aspekt, a tím je hledání vhodných dárců. Podrobná analýza stolice zaměřená přímo na jednotlivé kmeny u nás zatím není tak běžná jako v západním světě nebo třeba v Číně. V podstatě u nás dnes zatím nelze klinicky dokonale stanovit přesný mikrobiom, což je základ úspěšného zákroku tohoto typu.

Jak to tedy probíhá?

Dovozem zmrazených preparátů známého složení, nejčastěji z Anglie. U nás podle mých informací připravují velký projekt v pražském IKEM.

Mluví se dokonce o „střevním mozku“. Je střevo opravdu něco jako náš druhý mozek?

Dnes víme, že střevních bakterií je v našem organismu víc než vlastních tělesných buněk. Ve střevech jich jsou skoro dvě kila. Bakterie kromě štěpení sacharidů vytvářejí vitaminy a některé neurotransmitery, přenašeče nervových vzruchů. Bakterie také nejen komunikují s imunitním systémem, jehož tři čtvrtiny spočívají v zažívacím traktu, ale působí i přímo na mozek. Děje se to prostřednictvím vylučovaných látek identických s těmi, které se vytvářejí v mozku. Komunikace mezi střevem a mozkem probíhá kupodivu intenzivněji směrem od střeva k mozku než naopak; v případě některých neurotransmiterů dokonce v poměru 9 : 1.

Ve střevech se vytváří serotonin, známý jako „hormon štěstí a pohody“. Jaký měl tento objev vliv na medicínské uvažování?

O existenci serotoninu se tušilo od roku 1935, objev byl ohlášen roku 1948, ale jeho role v trávicím traktu byla podrobně popsána teprve před padesáti lety, kdy byly ve střevech objeveny speciální buňky, které ho vytvářejí. Naše střevní buňky dokonce reagují na signál od bakterií, aby začaly produkovat tento důležitý hormon a neurotransmiter. Existuje zatím mnoho dohadů. Zatímco komunikace bakterií a imunitního systému je již nějakou dobu známá, vztah střevo–bakterie se teprve zkoumá. Téměř každý rok se vynoří nějaký nový neurotransmiter, což je i při dnešních vcelku podrobných znalostech fascinující. S určitostí ale víme, že téměř sto procent serotoninu se vytváří ve střevech, takže je docela dobře možné, že budoucí léčba depresí bude cílena spíš na střevo než na mozek.

Lze tedy i psychický stav člověka nějak ovlivnit stravou?

Celkové množství genů v bakteriích převyšuje množství našich vlastních genů, které lze ovlivnit vnějšími faktory až z 80 procent, jak se uvádí. Je tedy zřejmé, že strava a toxické látky, které dnes běžně obsahuje, působí na střevo i na mozek. Obrovskou roli přitom hraje stres. V praxi se setkávám s případy, kdy je velice dobře možné ovlivnit emoce, psychiku a chování změnou jídelníčku, snížením stresu a také zlepšením spánku. Náš mikrobiom, tedy složení naší střevní mikroflóry, je podobně unikátní jako otisk prstu. Cílená léčba je tedy daleko vhodnější a většinou nestačí jen užívat laktobacily, na které mnoho lidí spoléhá. Proto začínám ve své praxi stále víc využívat analýzu stolice na určení poměrů střevních bakterií.

Lze jednoduše říct, že když se člověk dobře nají, produkují jeho střeva více „hormonu štěstí a pohody”?

Záleží na tom, čeho se dobře nají. Pokud hamburgru, hranolků nebo párků, pak svým střevním bakteriím moc radosti neudělá. Vyváženou stravou na přírodní bázi ale potěšíme i naše střevní společníky a nakrmíme prospěšné bakterie, které brání přerůstání škodlivých bakterií. Střevo ovlivňuje nejen mozek, ale celý náš organismus. Podle stavu naší střevní mikroflóry můžeme hubnout, nebo naopak tloustnout, jak prokázaly pokusy na myších prováděné už před lety v nemocnici Fairview při University of Minnesota.

Dlouhodobě se zabýváte zdraví prospěšnými tuky. Jaký je jejich význam pro naše zdraví v souvislosti se střevní kondicí?

Zcela zásadní, a proto jsem jim věnoval knihu Tučné superpotraviny a oleje. Tuky jsou nejdůležitější živinou a společně s bílkovinami jsou některé druhy esenciální, to znamená, že si je tělo nedovede samo vyrobit. Mezi tolik propagovanými sacharidy přitom žádné tzv. esenciální neexistují. V období, kdy byla zmrzlá půda, což kdysi trvalo mnohem déle než dnes, jedli lidé převážně maso a naprosté minimum sacharidů.

Říká se však, že bez cukrů by náš mozek nemohl fungovat.

Mozek zdaleka nepotřebuje získávat ze stravy tolik sacharidů, jak se uvádí. Navíc jak dobře víme, názory v tomto směru se často mění. Látky, které mozkové buňky potřebují pro svou práci, si vyrobí z tuků a bílkovin. Naopak nadbytek cukrů, zejména rafinovaných, vede k řadě chorob, mezi něž podle mě zcela jasně patří cukrovka, jejíž výskyt u nás neustále lineárně stoupá. Přes všechny možné propagační a osvětové akce. Lidé vždy toužili po tuku, zejména na severu. Jih se přece jen lišil počasím a dostupnější rostlinnou stravou. V knize o tučných superpotravinách uvádím oblíbené rčení skotských rolníků před staletími: „Kdybych byl král, jedl bych jen tuk.“

Vy dokonce píšete, že živočišné potraviny jako maso, vejce, máslo, a dokonce sádlo a kokosový olej jsou zdraví prospěšné.

Ano, je to tak. V našich končinách se maso a tuky jedly jako základní zdroj živin, protože cukr býval drahý a málo dostupný. Mnozí sportovci nebo také kojenci žijí na téměř ketogenní stravě s obsahem tuků až 60 procent. Popisuji dokonce případy lidí a etnik, kteří žijí jen na mase. Tím v žádném případě nepropaguji pouze masitou stravu; rostlinný podíl by měl přece jen převažovat; ale mnohdy zavrhované nasycené tuky v másle, sádle nebo třeba v kokosovém oleji rozhodně neškodí, spíše naopak. Nebezpečné nasycené tuky vznikají z těstovin, pečiva a brambor. Neexistuje například spolehlivý důkaz, že vegetariánská strava je lepší než ta s živočišnými potravinami. Nehledě na to, že hladina cholesterolu bývá u vegetariánů často vyšší nebo že kokosový olej je stabilnější při vyšších teplotách než stolní oleje.

Máte nějaký oblíbený olej, který používáte denně?

Jednoznačně olivový, jak na vaření, tak i do studené kuchyně. Nadchlo mě, že například Kréťané ho spotřebují i pětadvacet litrů za rok. Na rozdíl od toho, co se někdy tvrdí, je vynikající kokosový olej. Vynikající je přepuštěné máslo ghí, které podobně jako sezamový olej znám z ájurvédy. Někdy používáme i domácí sádlo. Ve stravě existuje mnoho mýtů. Jedním z nich je ten, že nízkotučná nízkocholesterolová strava je vhodnější. V knize popisuji, proč je tomu dokonce naopak. Vždy jsem věřil zkušenostem našich předků ověřeným stovkami let. Víte proč? Oni sice znali různé epidemie, ale nikdy se u nich nevyskytovaly epidemie civilizačních nemocí. Ty začaly teprve v minulém století.