Táto, mělo to celé smysl
Příběh motocyklisty Ondřeje Ježka, kterého o víkendu čeká premiéra v MS superbiků
Loni už to chtěl zabalit. Už měl dost pachtění za snem, který byl několikrát na dosah, jenže se pokaždé rozplynul. Chtěl konečně mezi elitu, pořád ale zůstával o třídu níž.
Do toho zdravotní trable, nekončící shánění peněz na závody. Ne, tohle nemá cenu, říkal si. Pak si Ondřej Ježek znovu vzpomněl na tátu. Byl to rok, co zemřel. „A já to i kvůli němu nechtěl vzdát. Řekl jsem si, že tohle trápení musím vydržet a do těch superbiků se konečně dostat.“Teď je tenhle 27letý jezdec z Brna v Austrálii a v sobotu jako jeden z 21 vyvolených skutečně vstoupí do mistrovství světa superbiků. Po MotoGP druhé nejprestižnější motocyklové série.
Sen se po deseti letech splní.
Od folkloru k motorkám
Ježkův otec Jaroslav jezdíval enduro i motokros, dědeček dokonce býval šéfem tuzemské motocyklové federace, jenže když Ondřeje ještě coby caparta k motorkám vzali, otočil se na pětníku. „Prý mi to úplně smrdělo a hlučelo.“
Zato dobře zpíval, a tak ho paní ředitelka ve školce doporučila do folklorního souboru Valášek. „Vystupovali jsme v Brně na náměstí Svobody, dokonce i v Praze,“řekne dnes. „Jenže co naplat. Děda i taťka říkali, že bych jim spíš štymoval na motorce než na tancování.“
A tak sedmiletého Ondřeje vzali v den otevřených dveří na brněnský okruh a posadili na minibike. A ač byla zima, snad dvě nad nulou, a on měl po chvíli zmrzlé prsty na kost, tak vzpomíná: „Jak se přidával plyn, bavilo mě to. V momentě, kdy jsem sedl na motorku, jsem věděl, že to bude můj život.“Geny se zkrátka nezapřou. Celou zimu trénoval, v dubnu 1997 poprvé vyrazil na závody, ve kterých třikrát spadl a dojel sedmý. „Ale nebolelo to.“Nebolelo, ani když mu čtyřicítkový minibike o rok později přejel a zlomil malíček. „Žil jsem tím. Když jsem přišel ze školy, šel jsem na kolo a hrál si, že je to motorka. Nebo hrál na počítači. Co? Přece motorky.“
A tak není divu, že v roce 1999 přišel první republikový titul, pak hned další dva. Proto on i třeba Lukáš Pešek vyrazili do světa. Jako tuzemští šampioni přijeli do Itálie s dávkou sebevědomí, aby jim hned v prvním závodě borci jménem Simoncelli, Corsi, Dovizioso (pozdější jezdci MS) nadělili kolo. „A my pochopili, že je to ještě někde jinde.“
Do Itálie se proto vraceli pravidelně, navíc získali techniku, a tak se záhy Pešek stal mistrem Evropy a Ježek vicemistrem. „Byla to hrozná škola, a když se pak oni dostali do mistrovství světa, koukali jsme na ně jako na bohy, jak jezdí.“
I Ježek ale už musel přesedlat z minibiků na velkou motorku a zásadně mu v tom pomohl Karel Abraham starší. Otec současného jezdce z MotoGP založil tým, se kterým vstoupil v roce 2003 do mistrovství republiky stopětadvacítek, a kromě svého syna v něm dal šanci právě i Ježkovi. „To mě nakoplo. Pro nás by byl ten přesun z finančního hlediska těžký krok, ale díky Karlu Abrahamovi to bylo jednodušší.“
Pomohly peníze z STK
Trvalo to však jen rok. Abraham už pošilhával po mistrovství světa, a tak se Ježek poprvé – ne však naposledy – ocitl na křižovatce. Měl dvě možnosti: buď změnit sport, nebo zůstat na motorce, ale jít méně nákladnou cestou. Ne, že by rodina živořila, jenže STK, kterou v Brně otec provozoval, „zbytečné“statisíce nevydělávala. A tak Ježek zvolil čtyřtakty ve třídě Supersport.
„To málo, co jsme do toho mohli dát, stačilo, abych mohl jet mistrovství republiky a později i Evropy.“
Zároveň bylo jasné, že na rozdíl od dětských soupeřů z Itálie, on nepůjde klasickou cestou mistrovství světa, kde by se ze tříd Moto3 vydrápal až do královské MotoGP. Ale že jeho přirozenou metou budou superbiky. To proto, že třídy jménem Supersport i Superstock jsou součástí jejich závodních víkendů. „Ale nikdy jsem té cesty nelitoval.“A tak závodil a studoval. Zvládl v Brně šestileté španělské gymnázium, později se stal i inženýrem ekonomie. Tak trochu symbolická profese pro sport, ve kterém klíčovější roli než talent hrají napříč disciplínami peníze a konexe. „Když vím, kolik to stojí, pere se to ve mně. Ale jsem rád, že můžu dělat, co mě baví, a ještě mi něco zbude.“
Nezastírá, že aby získal flek v šampionátu superbiků, musel do týmu Grillini Racing – jak velí zvyklosti – přinést peníze. Ale jak říká – je to spíš příspěvek, protože od svých sponzorů financuje zhruba pětinu toho, kolik je na jeho start potřeba. Tedy nějakých 100 tisíc eur. „V superbicích už to ale není jen o tom, že máte za sebou movité sponzory. Je spousta jezdců, co je má, ale prostě je do šampionátu nepustí, protože nemají výkonnost.“
Ježkovi k angažmá pomohly hlavně následující věci – rok ho zastupuje italský manažer s kontakty („To on přestup zburcoval.“), předchozí výsledky ze tříd Superstocků a Supersportů („I když u nás o nich nikdo neví, tak ve světě zvuk mají. Jezdí se to v rámci superbikového víkendu a týmy na to koukají.“). A znalost italštiny. „Díky tomu jsme si s Grillinim hned padli od oka.“
Tým, co mu přeje i Maldini
Ví, že nezískal angažmá v týmu, který bude bojovat o stupně vítězů. Však i pondělní a úterní testy, v nichž skončil poslední a předposlední, ukázaly, kde se tým, který podporuje i legendární italský fotbalista Paolo Maldini (šéfův švagr), bude pohybovat. „Když se dostanu na body (první patnáctka) bude to super. A kdybych jezdil mezi desátým a patnáctým místem, budu nadšený. A kdybych šmiknul nějaké bývalé hvězdy z MotoGP, budu jen rád.“vypráví Ježek.
Superbiky jsou pro širší veřejnost přehlíženou disciplínou. Jenže v posledních letech jsou plné šampionů z klasického mistrovství světa. Je tu teď Nicky Hayden (vítěz MotoGP), Marco Melandri i Stefan Bradl (mistři světa dvěstěpadesátek a Moto2). Také proto jsou superbiky po MotoGP považovány za druhou nejprestižnější sérii, stavěny jsou výš než kubatura Moto2. „Co se týče kvality, tak není oproti MotoGP moc rozdíl. Kdyby si to všichni rozdali na superbicích, tak bychom se divili, jak by to dopadlo.“
Ježek přitom jednou blízko angažmá v MotoGP byl. Psal se rok 2012, Karel Abraham byl zraněný a jeho otec nabídl Ježkovi start v italském Mugellu. Měl skoro hotovou kombinézu, jenže promotér šampionátu nakonec jeho start zakázal. „Ducati tehdy nebyla moc bezpečná motorka, navíc já neměl ještě tolik zkušeností. Mrzelo mě to.“
A tak o MotoGP teď hlavně mluví. Na Nově je respektovaným spolukomentátorem přenosů, u čehož zůstane i dál. „Závody se nekryjí.“
Než se ale letos poprvé od mikrofonů ozve, bude mít za sebou už čtyři závody. Superbiky během víkendu stihnou hned dva a ten první začíná za pár desítek hodin v Austrálii. S Ježkem na roštu. A on si definitivně řekne: „Táto, mělo to smysl!“