Nakupování a jeho módní trendy
Po válce se u nás řešil akutní nedostatek bytů, takže první přišla na řadu výstavba sídlišť. Časem stát začal vnímat i nevyhovující stav maloobchodní sítě a tehdejší představitelé vyhodnotili situaci jako ,vážný politický problém‘. Neunikl jim zároveň rozvoj forem prodeje na Západě a moderní obchodní domy. U nás se začaly plánovat, ale trvalo mnoho let, než se takzvané ,výkladní skříně socialistického režimu‘ postavily. Ve světě se postupně zjednodušoval systém obchodu, přibývalo zboží a kvalitních obalů, zaneprázdnění zákazníci měli míň času. První pokusy o zavedení samoobsluh místo pultového prodeje se objevily ve Spojených státech v roce 1912, do Evropy přišly o více než dvě desítky let později. První československou samoobsluhu otevřeli na pražském Žižkově v roce 1955, plošné zavedení se povedlo koncem 60. let. Vrcholem tohoto prodeje byly univerzální obchodní domy s možností nákupu pod jednou střechou. Měly být postavené v centru každého města s více než 30 000 obyvatel. A co bylo Liberec, Soukenné náměstí Autoři: Karel Hubáček, Miroslav Masák, Školka SIAL, 1970–1979 Stavba se díky výrazným technicistním detailům přihlásila k architektuře high-tech. Zadavatelem bylo deset různých organizací státního obchodu, což architekt Masák vyřešil sítí hexagonálních buněk. Koncept nazval přehledným labyrintem, dům protínaly polootevřené pasáže s výkladními skříněmi. I přes nespornou architektonickou hodnotu bylo středisko v roce 2009 zbouráno, nepodařilo se totiž získat status kulturní památky. Dnes tu stojí část obchodně-zábavného centra. Developer vytěžil každý metr, ale na rozdíl od původní stavby zmizely dálkové průhledy na vysílač Ještěd a Jizerské hory. vzorem pro naše architekty? Kupříkladu ikonický obchodní dům De Bijenkorf architektů Marcela Breuera a Abrahama Elzase postavený v holandském Rotterdamu koncem padesátých let. Prvních obchodních domů se u nás dočkala Bratislava, Košice a Plzeň. V lednu 1969 vzniká trust obchodních domů Prior se sídlem v Bratislavě. Domy se nejdřív dělily na tři typy podle velikosti prodejní plochy od 2 000 do 10 000 m². Časem se dočkali celkem tří domů i Pražané. V hlavním městě do té doby fungovala jen Bílá labuť postavená už v roce 1939. Od šedesátých let k nám začaly ze zahraničí pronikat informace o západních hypermarketech (v tehdejší odborné terminologii se jim říkalo ,velkonákupny‘) a znalci předvídali: „Vzniknou obchodní areály, které budou připomínat staré tržní rynky. Pokryté nebudou stánky a boudami, ale auty, do nichž budou lidé překládat nákupy z vozíků.“Což se vyplnilo až ve 2. polovině 90. let. Těžiště obchodu se tak přesunulo z center měst na periferie, někdy k lesu či do polí. V publikaci
představuje její editor Petr Klíma architektku obchodních domů, zároveň designérku a výtvarnici. Nakladatelství UMPRUM