Z BRNA OVLÁDL SVĚT
INTERNETOVÝ VIZIONÁŘ OLIVER DLOUHÝ Tak tomu se říká jízda. V jeho případě spíše let. Raketový let. Během čtyř let vybudoval firmu, která má tržby osm miliard korun. Stal se ikonou těch, kteří se snaží uspět v internetovém byznysu.
Copak se to odehrává na té velké obrazovce? To jsou statistiky. Tam vidím, kolik jsme dnes prodali letenek, kolik je teď na našich stránkách lidí. Tady se ukazuje, ze kterých oblastí světa jsou: Austrálie, Evropa, Severní Amerika.
Takže z toho vyčtete, kolik lidí si teď u vás kupuje letenku a na kterém místě světa to dělají? Přesně tak. Dnes zatím bylo dva tisíce šest set osmdesát sedm bookingů, to je tady to číslo.
A to je dobré? Dobré. Jeden z nejlepších úterků v historii. Ale je teprve ráno. Večer a v noci, když se rozjede americký trh, to skáče rychleji. Teď většina lidí kupuje v Evropě. V Americe je na východě nějakých osm hodin, na západě pět, takže se teprve rozkoukávají. Za chvíli se to rozjede ještě víc.
Takže vy sedíte v kanceláři v Brně a sledujete, jak u vás nakupují lidé v Austrálii či v Americe. Krásné. Ale mohl byste princip vašeho byznysu vysvětlit tak, aby to pochopila babička z Beskyd, která moc nepoužívá internet? Tak pokud by to mělo být pro babičku z Beskyd, řekl bych, že umíme najít levnější letenky, a díky tomu je od nás lidé kupují častěji než od někoho jiného. Kdybych to měl vyprávět synovi babičky z Beskyd, který by už přijal malinko sofistikovanější vysvětlení, tak takhle: Do jednoho itineráře kombinujeme letenky aerolinek, které spolu nespolupracují. To znamená, že jejich kombinace se nedají najít jinde než u nás.
Takže ve výsledku je taková zkombinovaná cena pro zákazníka výhodnější? Ano. Vznikne itinerář, že máte let s jednou aerolinkou, pak přestoupíte na jinou, pak letíte zpátky s další a přestupujete třeba zase na jinou. Kombinace letů, které umíme najít, jsou mnohdy až o osmdesát procent levnější než u aerolinií, které spolupracují. Zároveň jsme schopni řešit všechny problémy, které tím kombinováním můžou vzniknout.
Jaké? Třeba se první let zpozdí a kvůli tomu vám ulítne ten navazující. Tak zavoláte na naši linku, která je aktivní čtyřiadvacet hodin sedm dní v týdnu v sedmadvaceti jazycích. Najdeme vám nejbližší let do dané destinace a ten zaplatíme z naší kapsy, takže se nemusíte bát, že uvíznete na přestupním letišti a nikdo se o vás nepostará. CO SE ŽIVOTEM?
Jak jste to celé vymyslel? To nikdo předtím nedělal? Já jsem takhle cestoval dřív. Hledal jsem levné letenky a kombinace, které šetřily peníze. Jednou jsme s mou tehdejší přítelkyní, nynější ženou, jeli do Portugalska. Našli jsme letenku do Milána, pak s jinou společností do Porta, zpět s další do Eindhovenu a odtamtud s další do Prahy. Proti deseti tisícům, což by nás to stálo normálně, jsme zaplatili jen dva tisíce. Ale trvalo nám asi týden, než jsme ty kombinace našli a sestavili tak, aby lety navazovaly. Protože jsem byl zrovna vyhozený ze školy a nevěděl, co se životem, tak jsem si řekl, že bych mohl udělat službu, která ty kombinace vyhledává za zákazníky.
Kolik jste tak měl na účtu?
Tak minus patnáct tisíc. Obvykle jsem se v té době pohyboval mezi nulou a minus patnácti.
V poslední době je vaše společnost Kiwi.com často uváděna jako příklad ohromujícího úspěchu, tak co si pod ním představit? Když vezmeme naše tržby za prodej letenek, v roce 2014 to bylo sto padesát milionů korun, v roce 2015 dvě miliardy korun a v roce 2016 přes osm miliard. Firma je zisková, za minulý rok byl náš zisk dvě stě milionů korun.
Aha. Ještě nějaká čísla?
Tak rosteme. Když vezmeme například počty lidí, kteří tady pracují, v roce 2014 nás bylo třicet. Další rok tři sta. Teď je nás devět set.
Jakou jste měl pozici ve škole? Říkalo se, z toho kluka něco bude? Nebo spíš naopak? To je zajímavé. V sedmnácti, na gymplu, mi jeden kamarád řekl: Ty budeš buď strašně moc bohatej, nebo strašně moc chudej.
Víte, podle čeho tak odhadoval?
Já byl trochu hazardér. Tedy, přesněji, mám věci promyšlené, ale nebojím se riskovat. Nespokojím se s průměrem. Spíš bych asi byl ochoten zariskovat s vědomím, že můžu přijít o všechno, než zůstat na průměru.
Vy jste na začátku zmínil, že vás vyhodili ze školy. Jaké vzdělání vlastně máte? Moje poslední ukončené vzdělání je gympl. Škol pak bylo víc, ale ani jednu jsem nedodělal.
Jaké byly?
Po maturitě jsem nastoupil na informatiku v Brně. Tam jsem věděl hned, že ji nedodělám. Pak jsem šel na filozofii, pak na ekonomku. Pak na Newton college, což je byznysová škola. Pak jsem se rozhodl, že se na to vykašlu. Vyhledávač letenek byl první pokus o byznys? Na základní škole jsem vedl školní noviny a šel na to tvrdě komerčně.
No vidíte, a já hloupá vedla ve škole taky noviny, ale jen tak, nekomerčně. Ale to byla velká chyba! Chápu. Co bylo dál?
Obchodoval jsem s borůvkami. Měl jsem stolní fotbálek po školách a hospodách. Kolem osmnácti devatenácti jsem se přesunul do internetu. Měl jsem e-shop se sluchátky, byl jsem první dovozce elektronických cigaret do naší republiky. Ale to byly čistě lokální věci. Až když jsem založil Skypicker, dnešní Kiwi.com, tak to bylo od začátku mířeno na globální klientelu. To je podstatné. Protože tady, i když máte sto procent trhu, pořád je to jen deset milionů lidí. Versus osm miliard lidí, které můžete zasáhnout, když uvažujete globálně. DVĚ HODINY SPÁNKU
Dobře, tak člověk si vymyslí vyhledávač kombinující letenky. A co dál? Někdo to musí naprogramovat. Někdo programování musí zaplatit. A pak to propagovat do světa, aby se o něm lidé dozvěděli a začali přes něj kupovat. My jsme potřebovali investora. Našel jsem Jirku Hlavenku, který investuje do začínajících projektů. Do začátku slíbil nějaké peníze, takže jsem mohl sehnat programátora. To byl Jozef Képesi, který se nakonec stal spoluzakladatelem a společníkem. Pak se to postupně zvedalo.
Vložil jste do toho v začátku nějaké své peníze? Asi padesát tisíc. Ty jsem si půjčil. Pro mě to byla obrovská suma. V aktuálním kontextu to jsou nyní naše minutové tržby.
Byl nějaký moment, zlom, kdy vám došlo, že to bylo skvělé rozhodnutí? Pro mě bylo důležité stát se finančně nezávislý. To jsem si uvědomil, když mi po několika letech práce v Kiwi.com začala chodit na účet výplata.
A jak jste do té doby žil?
První tři roky jsem byl bez výplaty. Lepil jsem to různě, i půjčkami.
Prošel jste si obdobím opojení z toho, že se daří? Víte, já se při té práci hodně setkávám s partnery z celého světa. Jsou to majitelé velkých firem, velkých investičních fondů. Když jednáte s takovými lidmi, tak se měřítko úspěchu mění. Kdyby ten Oliver před deseti lety potkal současného Olivera, asi by si o něm
řekl: Ten je úspěšný. Protože se setkávám s lidmi, kteří mají desetkrát víc úspěchů a vybudovali mnohem větší firmy, tak to ve mně vzbuzuje spíš skromnost a chuť se zlepšovat.
Ale přece jen, hodně podnikatelů zná fázi určitého zblbnutí z úspěchu. Opravdu jste si něčím takovým neprošel?
No prošel. Udělal jsem pár chyb. Jel jsem nějaký čas na látkách, které nejsou zdraví prospěšné. Nevím, zda je to něco, o čem bychom měli mluvit.
Měli. Prosím.
Pomáhalo mi to pracovat. Ještě před dvěma roky, v roce 2015, jsem spal dvě hodiny denně.
No to jsem o vás slyšela. Přesně na to jsem se chtěla zeptat.
Bylo to tak. A to bez nějakého dopingu nejde. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem zblbnul, nebo to zkrátka tehdejší situace vyžadovala, protože jinak by firma postavit nešla. Nevím. Nechci alibisticky říkat, bez toho by to nešlo. Ale nejsem pyšný na to, jak jsem v té době fungoval.
Jak jste přišel na to, že je to špatně?
Žádné zdravotní potíže jsem zaplaťpánbůh zatím neměl. Byl to spíš vnitřní pocit, že už dlouho nevydržím. Takový životní styl má vliv na osobnost. Moje chování se měnilo. Když jsem málo spal, byl jsem agresivnější, podrážděný, přesvědčený, že mám vždycky pravdu. Myslím, že ještě rok, a mohlo to mít vážné zdravotní následky. Od roku 2016 se ale hodně změnilo. Firma se profesionalizuje.
Co to znamená?
Už víme, že je lepší pracovat dvanáct hodin, ne dvacet. Protože je sice super, že spíte jen dvě hodiny denně, protože pak máte víc času na práci, ale dlouhodobě je to neudržitelné. Za dva tři roky takového života pak firmě už stejně nemáte co dát.
Teď spíte jak?
Už je to v pohodě. Mezi šesti sedmi hodinami. Firma je už dost velká na to, abychom měli na každou činnost a tým lídra, takže už nemusím dělat všechno sám. Mám top management tým a díky němu víc času, abych mohl vymýšlet další celkovou strategii firmy. Takže už neodesílám stovky mailů denně jako dřív.
NA OTOČKU DO ČÍNY
Co se ještě změnilo?
Dřív jsem pořád někam lítal. Jednou dvakrát týdně. Během šesti týdnů jsem byl osmkrát v Londýně. Byl jsem na čtyřhodinovém jednání v Číně. Letěl jsem tam kvůli čtyřem hodinám a hned zase zpátky. Do toho ty hromady mailů, noční nonstop porady. Tak jsme běžně fungovali. A pak jsme se šli strašně ožrat. Teď už na mítinky létají kolegové, kteří mnoho věcí umí zařídit lépe než já. Osobně lítám jen na jednání na nejvyšší úrovni.
To je co třeba?
Třeba jednání s vrcholnými představiteli Googlu. V takových případech je politicky lepší, aby na jednání s tak významnými lidmi letěl ředitel firmy.
Lidé, kteří volají třeba z Austrálie na vaši linku, se dovolají sem do Brna? Tady je mozek všeho?
Ano. Já tady přišel na školu, měl jsem tady holku, tak mě nenapadlo budovat firmu jinde. Ukázalo se to jako dobrá volba. V Brně jsou tři univerzity, které každý rok chrlí patnáct set chytrých IT profesionálů. Na projekt tohoto typu máme z čeho vybírat lidi. Věkový průměr ve firmě je tak pětadvacet let. Takže já jsem tady vlastně už v devětadvaceti starý.