Jak zabránit vzlínání vlhkosti do budovy
Vzlínající vlhkost se na zdích projevuje viditelnými mapami, bobtnáním a opadáváním omítek, případně také nepříjemně zatuchlým zápachem, navlhlými textiliemi, výskytem plísní. Je typickým jevem především u starších domů, kde došlo k porušení izolace, k jejímu dožití nebo zde nebyla kvalitní hydroizolace vůbec provedena. K pronikání vody do zdiva dochází vzlínáním vody z podzákladí , která způsobuje pohyb kapaliny (vody) v porézních materiálech (cihly, kámen) působením kapilárních sil. V závislosti na složení zdiva, může tak voda a v ní obsažené škodlivé soli pronikat zdivem i do značných výšek. Ve vodě obsažené soli vytváří na omítkách typické mapy a solné výkvěty. „Proti vzlínající vlhkosti nemá smysl používat odvlhčovače, protože ty neřeší příčinu vlhkosti – nezabrání pronikání další vody do zdiva. Sice dočasně sníží obsah vzdušné vlhkosti v místnosti, ale zeď zůstává stále vlhká a celý proces se opakuje stále dokola při velké spotřebě elektrické energie až v řádech tisíců korun,“vysvětluje Martin Jeřábek, obchodní ředitel společnosti Drymat.cz, která se specializuje na sanaci – vysoušení a odvlhčování zdiva. „Jedinou možností, jak zabránit průniku vzlínající vlhkosti do nemovitosti a tím zabránit postupné degradaci zdiva, je využití některé z přímých sanačních metod s případnou kombinací doplňkových sanačních opatření,“dodal Jeřábek.
Pomohou sanační metody
Mezi nejznámější přímou sanační metodu patří „podřezání zdiva“s vložením hydroizolačního materiálu nebo zarážení kovových desek do ložné spáry zdiva. Nevýhodou může být možné statické zatížení budovy a nutný stavební zásah. Domyšleno by mělo být odizolování vnitřního zdiva, podlah a případně sklepů . Méně známá, ale v současné době stále více využívaná přímá sanační metoda aktivní elektroosmózy, je atraktivní díky komplexnosti použití. Lze jí úspěšně izolovat obvodové i vnitřní zdivo, podlahy nebo sklepy. Nenaruší statiku budovy, její instalace je časově nenáročná, zpravidla bez nutnosti omezení běžného provozu v nemovitosti. Zařízení je trvale připojeno k elektrické síti a při standardním příkonu 6 VA je spotřeba elektrické energie cca 300 korun ročně. K odvlhčení zdiva je vytvořen uzavřený elektrický okruh. Skládá se z řídící jednotky, elektrod a kabelového propojení. Do vlhkého zdiva se instalují kladné elektrody, do podzákladí elektroda záporná. Vše je propojeno s řídící jednotkou, která transformuje napětí v okruhu a dále indukuje elektromagnetické impulsy, které posilují vysoušení zdiva. Je přerušeno kapilární vzlínání vody a ta je přitahována k záporné elektrodě. Po vysušení zdiva zůstává systém v nepřetržitém provozu v režimu prevence, který zabraňuje opětovnému vzlínání vody. Poslední přímou sanační metodou je chemická injektáž, při které dojde k vytvoření chemické hydroizolační clony ve zdivu s utěsňujícími nebo vodoodpudivými vlastnostmi nebo jejich kombinací. Před jejím provedením musí být posouzen technický stav zdiva, aby umožnil provedení vrtů do zdiva a jejich následné infúzní i tlakové napouštění příslušnými prostředky. Vrty do zdiva se provádějí podle možností stavby z jedné nebo z obou stran konstrukce. Nevýhodou může být vyšší cena a naopak nižší životnost technologie.