Města stahují olympijské kandidatury, lidé se her bojí

Budapešť se zařadila do dlouhého seznamu uchazečů, kteří snahu o uspořádání olympijských her vzdali už před hlasováním. Zatímco o letní olympijské hry v roce 2004 se ucházelo jedenáct měst a Mezinárodní olympijský výbor musel udělat užší výběr, na pořadatelství největší sportovní akce o 20 let později zůstali už jen dva zájemci. Ostatní kandidatury zhatily obavy obyvatel či městských zastupitelů z možných finančních ztrát. Pro MOV znamená tento trend velkou hrozbu, neboť poškozuje reputaci her coby lukrativního projektu.

„Budapešť požádá městskou radu, aby na základě dohody s vládou kandidaturu stáhla,“oznámil starosta maďarské metropole István Tarlós po schůzce s premiérem Viktorem Orbánem a se zástupci národního olympijského výboru.

Boj o pořadatelství zimních her v roce 2022 postupně vzdaly Oslo, Krakov, Lvov, Stockholm a Mnichov, získal je Peking. O letní hry 2024 ztratily zájem Boston, Hamburk, Řím a naposledy Budapešť. Většinou po průzkumu veřejného mínění či místním referendu, v němž se proti pořadatelství vyslovilo dostatečné procento občanů.

„Sílí trend kandidátů, kteří odpadávají jako mouchy,“řekl pro deník LA Times profesor Pacifické univerzity Jules Boykoff, který se zaměřuje na olympijské hnutí. „Je to vážnější, než se zdálo,“dodal.

Kanadský odborník na kandidatury Robert Livingstone se domnívá, že olympiády jsou politickou zbraní pro někoho, kdo chce upoutat pozornost. To je podle něj i případ maďarské metropole, kdy petici proti organizaci mamutí sportovní akce zorganizovalo hnutí Momentum, v němž se spojily menší opoziční strany. Hnutí nasbíralo více než čtvrt milionu podpisů.

Řím vypadl ze hry loni poté, co se starostkou stala Virginia Raggiová z Hnutí pěti hvězd, které si boj proti hrám dalo do programu. Němci uspořádali referendum v Mnichově i v Hamburku a v obou případech stoupenci olympijské myšlenky prohráli. Stejně to dopadlo v Bostonu, Oslo nedostalo záruky od norské vlády a kandidaturu ukrajinského Lvova zmařila nejistá situace po konfliktu s Ruskem.

Vedle obav z korupce jsou strašákem obrovské náklady spojené se značně nejistým ziskem. Například Montreal se po uspořádání her v roce 1976 dostával z dluhů řadu let, Atény se z finančního šoku po hrách v roce 2004 vzpamatovávají ještě teď a obdobným potížím čelí i pořadatel loňských her Rio de Janeiro. Problémem je i následné využití olympijských sportovišť, jež často chátrají.

Mohla by se tak opakovat situace z osmdesátých let 20. století, kdy se olympijské hnutí vinou politicky motivovaných bojkotů nacházelo v krizi a zájemců o hry bylo málo. O letní hry 1984 se ucházelo pouze Los Angeles. To kandiduje i na hry v roce 2024 a už mu zbyl jen jediný soupeř – Paříž. Rozhodnutí padne na zasedání MOV 13. září v Limě.