Houbová smaženice v zimě? Ale ano, rostou
Vhoubách se moc nevyznáte, přesto vás láká je sbírat? Máte skvělou příležitost: jděte na ně právě teď. Zimních hub je totiž jen pár druhů a žádná není jedovatá.
Pro houbaře bývají leden a únor nejslabší měsíce, ale redaktorka MF DNES si ověřila, že zkušený mykolog v lese vždy něco najde.
Už na polní cestě se vedoucí mykologického kroužku v Uhnošti Jiří Véle shýbne k pařezu ozdobenému trsem hnědavých hub. „Vidíte, tohle je penízovka sametonohá. Snadno ji poznáte podle sametové nožičky. Roste na listnatých kmenech či pařezech a hodí se i na smaženici. Normálně má medově žlutou hlavičku, ale tenhle trs je tu nejspíš od prosince a přešel mrazem. Je to už starší plodnice, já bych to nejedl.“
Penízovkám se prý daří při teplotách lehce nad nulou. Jsou výborné do polévek nebo naložené do octa a mimo jiné se pyšní protirakovinnými účinky. Doporučují se i na nemoci jater a žaludeční vředy.
S naším průvodcem čvachtáme rozbředlými zbytky sněhu na pomezí Červeného Újezdu a Svárova kousek za Prahou. Občas narazíme na penízovky, některé jsou i ve slušné kondici, ale snaha objevit další oblíbenou zimní houbu, hlívu ústřičnou, vychází naprázdno. Většinou na ni lze natrefit na kmenech listnatých stromů, hlavně buků, vrb a topolů. Je bohatá na glukany a minerály, snižuje cholesterol a zvyšuje imunitu. Teď na nás ovšem namísto hlívy sem tam vykoukne jen síťkovec dubový nebo jiný nejedlý choroš.
„Smůla. Tady normálně rostou a v prosinci jsem na ně chodil, ale teď tu není ani jedna. Za to může mrazivý leden a malá vlhkost v lesích kolem Prahy. V jiných místech Česka, kde teď roztává větší množství sněhu, určitě k mání bude,“odhaduje mykolog. Hlíva má totiž jednu skvělou schopnost – po rozmrznutí klidně pokračuje v růstu.
Mykolog houby nesbírá
Ani památky není v těchto končinách po třetí typické zimní houbě, pařezníku pozdním, který se hlívě podobá. „Možná tak za dva týdny se objeví penízovky smrkové, jarní miniaturní houbičky, ze kterých se dá udělat dobrá polévka. Z těch jarních si ještě tak pochutnám na kačence české, což je výborná smržovitá houba. Na milost vezmu ty sušené hřibovité pod maso, ale jinak mě houby k jídlu moc nezajímají,“poněkud překvapivě doplňuje Jiří Véle.
Podle něj se mykologové snaží houby spíš chránit a poznávat. Velké hřiby se nemají z lesa odnášet, a tak když sám na nějakého v lese narazí, raději ho zamaskuje. „Za utrhnutí například chráněného hřiba královského by vám houbařský pánbůh nafackoval. Je na červeném seznamu ohrožených druhů hub a tomu, kdo ho utrhne, hrozí sankce až 50 tisíc korun. Já osobně nevím o nikom, kdo by ji dostal, což mě mrzí, neboť takové případy znám.”
Nejedlé krasavice
Dřevěnou branou procházíme do listnatého lesa. Nápis informuje „vážené občany“, aby neničili ploty obepínající rozlehlou oboru, jelikož je v ní „realizován projekt chovu dančí zvěře”.
„Přitom jsem tady daňka nezahlédl ani koutkem oka! Tyhle obrovské pozemky patří miliardáři Petru Kellnerovi. Místní připravil o notný kus lesa, veřejnost teď může jen do jeho malinkaté části,“durdí se mykolog, povoláním brusič drahých kamenů, jemuž se příroda stala druhým domovem. Kromě hub, o nichž i přednáší, ho zajímají minerály a brouci, navíc chová včely.
Kráčíme přístupnou částí lesa, který v těchto místech tvoří červené duby. Vzdor tuhé zimě tady sněhu napadlo poskrovnu a obleva přišla pozdě. Další zimní houba, Jidášovo ucho, vítaná přísada do polévek i do rizota, potřebuje mírnou zimu. Na Unhošťsku se dala najít v prosinci, zatímco na podzim se tady nedaleko zase dařilo václavkám.
„Václavka smrková je ovšem postrachem všech lesníků. Napadá kořenový systém stromů a nemilosrdně je zlikviduje,“podotýká náš průvodce a neobměkčí ho ani představa lahodného václavkového guláše. Zatímco běžný houbař v představě chutných řízků dychtivě sáhne po hřibu, masáku nebo holubince, Jiří Véle nadšeně objevuje ty nejedlé a vzácné. Třeba barevné hřiby, jako třeba hřib satan. Houby ho zajímají jako objekty někdy značně záhadné. Zkouší rozkrýt, proč rostou tam a ne onde.
„Nedivte se, řada vášnivých rybářů ryby taky nejí. A nejedlé houby bývají hezčí. Jako například břichatkovité houby hvězdovky, to jsou moje favoritky,“podotýká.
Tak je to pravda, houby vážně rostou celoročně. V létě je z lesa dokáže přinést kde kdo, ale stát se houbařem v zimě, je výzva. Košík by ale teď byl spíš jen na parádu, nenaplnili byste ho.