Za tahanicí o ministra hledej uhlí
Za politicko-intrikánskou partií o obsazení ministerstva průmyslu a obchodu nejsou ani tak telekomunikace, jako bomba zvaná OKD.
Premiér Bohuslav Sobotka zatím tají, koho chce posadit do křesla ministra průmyslu a obchodu. Jeho kandidát Tomáš Prouza nebudí na Hradě nadšení. Přitom křeslo po Mládkovi bedlivě střeží několik silných lobbistických skupin. Jednou z nich je telekomunikační byznys. Ještě do konce volebního období musí ministerstvo rozhodnout o čerpání 14 miliard korun na sítě rychlého internetu. Mládek si na tom vylámal zuby. O dotacích musí jednat v souladu s operátory, hlavními investory do infrastruktury. Jenže chce-li po vás premiér tlak na operátory, aby mohla ČSSD zvednout ochranu slabých zákazníků proti silným firmám jako předvolební téma, kazíte jim byznys. To se konsenzus vyjednává těžko.
Mobilní služby však nejsou ve hře o ministra to nejdůležitější, byť se o nich nejvíc mluví. Ještě citlivější je šéf MPO pro jinou silnou skupinu: velké průmyslníky a vývozce technologických celků. Pro ně je důležité, jak ministerstvo rozděluje investiční a exportní pobídky a zda je diplomaticky aktivní na trzích, kde to potřebují: v Rusku, východní Evropě, v Íránu, ve Střední Asii. Nechtějí experimenty ve fungování státní České exportní banky a pojišťovny EGAP, byť se tento tandem žene do stále hlubších ztrát a v almarách se mu množí kostlivci. A konečně je tu pro průmyslníky citlivá energetika. Hlavně jízdní řád výstavby nových jaderných bloků, který má ministerstvo připravit. Průmyslnicko-exportérská lobby chce mít ministrem někoho z řad „starých zbrojnošů“. Když ne Mládka, tak exministra Milana Urbana či úřednického matadora, Mládkova náměstka Jiřího Havlíčka. Střihouni orientovaní na digitální ekonomiku jako Prouza budí nedůvěru. Přitom průmyslníci mají na část ČSSD silný vliv a zastání se těší u prezidenta.
Jenomže pozor, ani zájmy velkoprůmyslu nejsou ve hře o Mládkova nástupce nejdůležitější. Klíčovým tématem celého dramatu je uhlí. To černé – z krachujících dolů OKD. Ministr průmyslu určuje postoj vlády k bankrotu OKD. Tedy k otázce, kolik peněz a kdy do potápějící se firmy nasypat. Dříve nebo později bude muset stát na útlum moravskoslezského hornictví přispět miliardami korun. Mládkovi se nepovedlo prosadit vlastní návrh na odkoupení OKD státem, aby se tento proces mohl rozjet a situace na Ostravsku se uklidnila.
Oddalování řešení vyhovuje premiérovým politickým soupeřům v ČSSD, prezidentovi a Andreji Babišovi. Malér v OKD se dá snadno proměnit v osobní malér Bohuslava Sobotky, který před 13 lety jako ministr stál u privatizace poslední části OKD, jež skončila v rukou finančníka Zdeňka Bakaly. Čím hůř bude probíhat bankrotový proces v OKD, tím hůř pro premiéra. Čím víc se řešení o státních penězích na útlum bude odkládat, tím snáz se dá vytáhnout v nejlepší možný moment předvolební kampaně. Bude také záležet, kdo se se státním příspěvkem na útlum v regionu objeví v roli „zachránce“.
S touhle náloží musí Sobotka zacházet mimořádně opatrně. Roznětky od ní se snaží pevně chopit jak Zeman, tak Babiš. A hlavně proto jméno nového ministra průmyslu zatím neznáme.