Jaroslava Štěrbová
tak v průměrné rodině nevypadá, mají jeden z nejvyšších počtů soukromých knihoven na světě. To, že je doma i několik poliček s knihami, zdaleka není ve světě obvyklé. Vedlo k tomu i dlouholeté vydávání knih v pevné vazbě a ne v paperbacku. Takovou knihu je pak těžké vyhodit. My knihovníci máme přísloví: Slušný člověk knihu nevyhodí.
Říká se, že dnešní děti málo čtou. Platí to?
Ne, i děti čtou hodně, ačkoliv ne vždy je to vidět na jejich výsledcích. Jako všude platí, že dívky čtou více než chlapci. Ale také musíme říct, co to znamená číst – pro někoho je to komiks, pro jiného tlustý román. Obojí je srovnatelné. Podstatné je, proč to dělají. Pro prožitky a poznání, že lidé mohou žít i jinak. Srovnávají si svou realitu s jinou. V soutěži Kamarádka knihovna, ve které děti knihovnám vyplňují vysvědčení, jsou někdy úžasná vyznání. Děti oceňují, že na ně v knihovně nikdo nekřičí, nikdo je nebije, že se tam nehádají s bráchou.
Co se stane knihám, které už nepotřebujete?
Nejdřív se nabízejí menším knihovnám, které si nemohou dovolit tolik nakupovat, třeba školním nebo zdravotnickým. A ty, co zbudou, se pak nabízejí za slušnou cenu k prodeji, což je vždy svátek knihomolů. Paradoxně to, co si lidé nepůjčí v knihovně, si pak přijdou odkoupit. V programu Dejte knihám druhou šanci mohou také přinést knihy, které dostali a nehodí se jim. Buď je nabídnou knihovně k zařazení do fondu, nebo je v další službě Čtenáři čtenářům nechají na určeném regálu pro ostatní.
Celkem máte zhruba dva miliony knih. Kolik jich máte v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí?
Asi 120 tisíc knížek je ve volném výběru a k tomu je ještě okolo pěti set knížek ve skladu. Ale z toho už se zdaleka neposílá tolik knih jako dřív, protože pro spoustu lidí začalo platit pravidlo, že co fyzicky nevidí, to asi neexistuje.
Ústřední knihovna na mě působí dojmem, že je v ní jen zlomek knih, že mi nenabízí kompletní výběr jako knihovny v jiných městech. Čím to je? Zápisník Kateřina Havlická redaktorka MF DNES
Klasická situace: v přeplněném metru stojí solný sloup a ani se nehne. Nevnímá, že se do vozu snaží dostat další lidé. Nezajímá ho, že se někdo za ním snaží vystoupit. Je mu jedno, že kdyby se posunul na příhodnější místo, všem kolem sebe by udělal radost. Nevraživé pohledy nevidí, a pokud ano, povýšeně je ignoruje. On totiž čte. Ano, tím solným sloupem je člověk s knihou. Chápu, že děj v knize je zajímavější než dopravní špička v Praze, a jsem ráda, že místo bezduchého zírání do mobilu alespoň někdo ještě čte knihu. Jenže občas se to fakt nehodí. Pořád je ale na Češích znát, že čteme rádi a vůči knihám cítíme posvátnou úctu. Kolem solného sloupu s rozevřenou překážkou v cestě se totiž většina cestujících snaží pohybovat opatrně. Nejde o sloup, ten více či méně schválně míněný strkanec přežije a možná si ho i zaslouží. Ale co kdyby mu spadla ta kniha?! ● Hlavní knihovnicí je už sedmnáct let. ● Miluje literaturu faktu a publicistické knihy. Má ráda i knihy, u kterých se zasměje. ● V létě čte detektivky, protože jedině tehdy napětí v nich snese. ● Čtenářům doporučuje Průvodce neklidným územím a Brnox – knihu s přesmyčkou Bronxu v názvu, která je o Brně.