Trhliny v pěti kruzích. Pomůže hrám nouzové řešení?
Jako by jej na sezonu mrazivých i blátivých jarních závodů chtěly připravit už přípravné podniky na Pyrenejském poloostrově. Únorové jižanské teplo? Zapomeňte. Hned v úvodních etapách Kolem Valencie se jelo v pěti stupních. „To byl takový nástřel, abychom věděli, co nás pak při klasikách čeká,“zasměje se.
Je to tady. Závodem Omloop Het Nieuwsblad, nově zařazeným do World Tour, začíná dnes seriál jarních cyklistických klasik. Pro Zdeňka Štybara jsou vrcholem sezony. „Forma je dobrá,“hlásí z Belgie.
Čtyři sezony klasiky poznáváte. Ještě vás mohou překvapit?
Ty umějí překvapit i Toma Boonena, který už má těch sezon třináct. Nikdy nevíte, co vás na nich potká.
Tím vás nejvíc přitahují?
Ano. Tou svou nevyzpytatelností. Máte s týmem připraveno více plánů, ale málokdy se stane, že by některý z nich klapl na sto procent.
Namísto „lidských lokomotiv“tedy klasiky vyžadují jezdce, kteří umějí improvizovat a vyrábět v hlavě plány B, C či D?
Asi tak. Musíte být připraveni na cokoliv. Při mých prvních klasikách jsem byl v hlavě vždy upoutaný na jeden úsek, kde jsem si myslel, že se závod bude lámat. Jenže pak ta rozhodující skupina odjela třeba už o 30 kilometrů dříve, a ještě ke všemu na rovině. Občas klasikám říkám závody fantazie. Na Grand Tour se většinou etapa rozhoduje až v závěru, na posledních 20 kilometrech. Zato tady klidně i 100 kilometrů před cílem.
Zároveň tu však hraje větší roli i štěstí. Na počasí, na pády soupeřů, na defekty na kostkách.
Určitě. Štěstí k tomu patří. Můžete mít superformu, ale píchnete v nesprávnou chvíli. Jako já loni na E3 Harelbeke. S Cancellarou, který měl také mechanický problém, jsme ty nejlepší dojížděli 30 kilometrů. To vás stojí tolik sil, že v podstatě máte po závodě.
Která z vašich dosavadních klasik je pro vás nejpamátnější?
Asi moje první Paříž–Roubaix. Jel jsem v úniku s Cancellarou a Vanmarckem, než jsem trefil fotografa, který mě připravil minimálně o stupně vítězů. Na to nezapomenu. Bylo by skvělé stát hned při prvním Roubaix na pódiu, to se předtím povedlo jen Boonenovi, když byl při své premiéře třetí.
Nejvíc vám z jarních jednorázových závodů sedí italské Strade Analýza Miroslav Němý reportér MF DNES
Není to týden dobrých zpráv. Nejprve začala světová média popisovat stav olympijských sportovišť v Riu, jež jsou půl roku po konci her ve stadiu rozpadu a potvrzují definici „bílých slonů“, opuštěných budov sloužících jako memento megalomanských plánů. Poté se Budapešť odhlásila z kandidatury na letní hry 2024.
„Tohle pro nás nevypadá dobře,“uznal i člen MOV John Coates.
Olympiády mají pořád báječný obsah na sportovištích, produkují nezapomenutelné bitvy, emoce, zážitky. Ale jinak? Zimní Soči 2014 bylo až vykastrované, když u Černého moře vznikl umělý betonový komplex; obří předražení ani nezmiňovat. Z letního Ria 2016 si stále
Bianche? Podle výsledků zřejmě ano, ze dvou startů jste tam vytěžil 1. a 2. místo.
Strade je moje srdcová záležitost. Pokaždé mi osvěží sezonu. Asi i proto, že mi terénem trochu připomíná cyklokros, i když tam nastoupáme 3 600 výškových metrů na 170 kilometrech. Kéž by tam moje bilance byla po letošku 1. – 2. – 1.
Celkově však loňská klasikářská sezona nedopadla podle vašich představ. Byl jste nemocný a často bez sil v koncovkách. Vzal jste si z ní ponaučení do té další?
Vzal. Byl jsem loni až moc vystresovaný. V zimě jsem to tehdy i přehnal, chtěl jsem všechno dělat na maximum a zbytečně se nervoval okolnostmi, které jsem nemohl změnit. Stálo mě to tolik energie, že když se lámal chleba, tělo řeklo dost. Letos jsem víc uvolněný.
Uvolnit se nemusí být pro perfekcionistu,
vybavuji povzdech obyvatele favely, který shlížel dolů na olympijské město: „Kdyby nám radši postavili nemocnice.“
A k tomu sílí „móda“odstupování z kandidatur. Boston, Krakov, Stockholm, Lvov, Oslo, Řím, Mnichov, Davos, Hamburk, nyní Budapešť – tahle města nedávno dala na obyvatele (a)nebo na finanční studie a řekla olympijské šanci NE.
„Převažuje mínění, že hry přinášejí městu problémy,“líčil v USA Today Jules Boykoff, autor knihy o jejich politické historii. „Přinášejí i skvělý sport a spoustu vzrušení, ale to jsou jen prázdné kalorie. Taková ‚strava‘ se vám vrátí. Viz Rio.“
Když Budapešť na základě masivního veřejného odporu couvla, znamená to negativní průlom. Naposledy zůstali pouze dva kandidáti v roce 1988, ale nyní se historie opakuje rovnou násobně. Pouhá dvojice zbyla pro zimu 2022 – vítězný
jakým jste, právě jednoduché. Máte recept?
Ten, že některé věci nechávám plavat. Připomínám si, že jsem měl dobrou přípravu, a co teď bude, tak bude. Pokud nastane situace, kterou jsem si nepřál, snažím se na ní hledat i pozitiva. Když bylo v zimě ošklivo, řekl jsem si: Dobře, dnes pojedu po obědě jen menší trénink, odpočinu si, a až bude počasí lepší, tak ten plánovaný kvalitní trénink doženu. Loni jsem to občas tlačil v tréninku přes hranu – a v závodech mě to potom potrestalo.
Ve vaší stáji Quick-Step se před klasikami hovoří hlavně o Boonenovi. Vyhovuje vám to?
Tohle neřeším. Tak je to v podstatě každý rok. Teď navíc jede poslední sezonu. Je jasné, že až do dubna se všechno bude točit kolem Toma.
Opět budete mít ve stáji čtyři různé lídry na klasiky?
Peking a Almaty – i pro letošní zářijovou volbu na léto 2024 (Los Angeles a Paříž). Pět kruhů se náhle jeví zrezle, snad až s trhlinami.
Za mnohé si olympijské hnutí může samo, především za nabubřelou Určitě. Navíc přibyl Philippe Gilbert. Takže budeme na post lídra Boonen, já, Gilbert, Terpstra, Trentin a dost možná i Yves Lampaert.
Není potom těch lídrů v některých závodech až moc?
Pro tým je dobré, že bychom měli být za každé situace připraveni. Na druhou stranu, pokud se jede jen na jednoho lídra, tým má dopředu danou strategii. S více lídry se naopak taktika během závodu většinou mění. V určitých momentech, třeba při nástupech do spurtu, by věc zjednodušilo, kdyby bylo už před závody jasně dané: O. K., jedeme dnes na Boonena, zítra na Gilberta, pozítří na Štybara.
S šéfem stáje Patrickem Lefeverem máte dohodu, že v některé z klasik budete hlavním lídrem?
Ne. Já doufám, že si tu pozici vydobudu výsledky a formou v nejbližších závodech. víru, že zlaté časy potrvají věčně. Je zároveň trochu nefér zpětně říkat „my to věděli“o olympiádě pro Brazílii. Situace ve světě se drasticky změnila. Ekonomika velmoci Jižní Ameriky dostala spoustu Roman Kreuziger (Orica) Do závodní sezony se rozjíždí až nyní Kolem Abú Zabí, dnes jej čeká klíčová horská etapa. Jeho vrcholy by měly být ardenské klasiky a Tour. Na ní bude druhým lídrem týmu za Kolumbijcem Chavesem.
Leopold König (Bora) Zatím startoval jen v jednom přípravném závodě na Mallorce. V březnu pojede worldtourové Tirreno–Adriatico. V květnu se stane lídrem Bory na Giru, kde chce zaútočit na Top 5, a v srpnu na Vueltě. Už v lednu byl šestý ve worldtourovém Great Ocean Race. Dostane příležitost ukázat se při ardenských klasikách a opět sní o místě v týmu pro Tour, stejně jako Štybar. Ovšem v Quick-Stepu bude tradičně přetlak. ran do slabin. Ano, byla to riskantní, neboť neprověřená volba, na druhou stranu tehdy zněla i skvěle – první hry pro tento kontinent v dějinách, gesto uznání pro brazilský růst, vidina karnevalu...
Rio jako takové bylo překrásné, podmínky pro olympiádu rozpačité. Hry jsou nyní pro absolutní většinu demokratických zemí strašná finanční zátěž. Fanfarónství mizí, heslo „chléb a hry“se redukuje na chléb. Při současné brazilské realitě šlo v silně katolické zemi doslova o nekřesťanské plýtvání.
„Město po městě si klade velké a důležité otázky,“říká Boykoff.
A tak je možná čas na radikální řešení. Podle webu Inside The Games, který zblízka sleduje olympijské dění, je pro MOV ve hře varianta, že v září rozdělí hry 2024 a rovnou i 2028 – jedny Los Angeles, jedny Paříži. „V našem čím dál křehčím světě budeme muset přistoupit Po startu Kolem Algarve (27. místo) se chystá na Paříž–Nice. Jeho stáj, poprvé prvodivizní, má jistotu všech podniků Grand Tour. Na některém se určitě objeví i on, jen neví kde. Senzační vstup bývalého bikera na novou scénu: v kopcovitém závodě Kolem Andalusie byl devátý. Tým jej zařadil do širšího výběru pro Tour. Loňský vítěz Kolem Rakouska zažívá své nejlepší vrchařské měsíce vždy v létě. Jeho druhodivizní polská stáj však získala divokou kartu na květnové Giro, kde by neměl chybět. Dres CCC letos oblékají také další dva Češi František Sisr a Michal Schlegel, ale ten si v tomto týdnu zlomil klíční kost. k dalším úpravám kandidatur,“cituje server mluvčího výkonného výboru MOV Marka Adamse.
Je tu spousta ale: Austrálie je proti, Turecko nesouhlasí, Čína chce diskusi, opozice je široká. Kdo ví, co bude za 11 let?! Hlavy MOV však lze i chápat. Potřebují dobré zprávy. Potřebují ohlásit světu, že o jejich nejnablýskanější produkt je stále zájem; šance takto „prodat“jen dvě kandidátská města se jeví šalamounsky. Po Soči a Riu však zoufale potřebují úspěch asijského dvojbloku Pchjongčchang 2018, Tokio 2020. Z Jižní Koreje a Japonska nechtějí slyšet o prošustrovaných miliardách a „bílých slonech“, nýbrž o udržitelnosti, bezproblémové organizaci, nadšení obyvatel, funkčním odkazu.
Svět je křehký, samozřejmě. Pokud bude čím dál křehčích i pět propletených kruhů, může se některý zlomit. A to i nevratně.