Mýtus Listopadu
Zanikl komunistický režim a vznikl mýtus, jak to tenkrát bylo. Přesně to se přihodilo v listopadu 1989.
Sametová revoluce je zatím poslední dějinnou událostí v Česku, na niž jsou zhusta roubovány různé konstrukce a výklady. Protože jde o poměrně čerstvou událost, jsou tyto výklady živé a ovlivňují atmosféru společnosti: podporují kupříkladu deziluzi z poměrů, nedůvěru v demokracii a politiku. Těžko přeslechnout otázku „Cinkali byste znovu klíčema?“, jež se rádoby provokativně na rozličných platformách často vynořuje. Frekventované je též postesknutí „Tehdy bylo líp“, což je – nejen statisticky vzato – čirá hloupost.
Podle teorie, že „vše bylo jinak“, byl scénář revoluce předem připraven a podílela se na něm StB. Teze se objevila prakticky souběžně s pádem komunismu, snad i díky prohlášení Drahomíry Dražské, že při brutálním zásahu pořádkových sil proti studentům na Národní třídě zemřel Martin Šmíd. Informaci převzala média, Dražská později vše zmateně popřela, podnět pro spekulace byl na světě.
Další zmatek vnesl agent StB Zifčák,vydávajícísepřimanifestaci za studenta Růžičku. Zifčák pohnutky svého chování nikdy příliš neobjasnil, jednou pronesl, že si tajemství vezme do hrobu. Ač zřejmě žádné tajemství nemá a pouze se koupe v pocitu vlastní důležitosti, příznivcům konspirací vložil agent do ruky úžasnou zbraň.
Zastánci předem připraveného scénáře zmiňují i Mariána Čalfu, premiéra první polistopadové vlády, který do nové role plynule přešel z funkce komunistického aparátčíka. Tím je údajně prokázána dohoda se soudruhy.
Čalfa měl na vývoj vážně zásadní vliv. Jako deus ex machina vstoupil do poněkud patové situace, kdy měnící se poměry muselo posvětit Federální shromáždění složené z komunistů. „Čalfa slíbil Havlovi, že donutí parlament, aby ho do konce roku zvolil prezidentem,“uvádí historik Jiří Suk. „Na Havlovu námitku, že na to Federální shromáždění nepřistoupí, reagoval jako protřelý znalec mocenských praktik: ‚Parlament je třeba využít právě v tomto složení, v němž je zvyklý odhlasovat vše, co se mu předloží.‘ Čalfa věděl, o čem mluví.“
Havel se stal prezidentem 29. prosince a jeho tajemník Vladimír Hanzel, který pořizoval z jednání o převzetí moci zvukové záznamy (jejichž otrocký a právě proto dokumentačně cenný přepis vyšel i knižně), vyjadřuje v souvislosti s dohady o předem daném scénáři naději, že: „Obsah knihy přesvědčí čtenáře o naprostém opaku.“
Opravdu?