Kardinál Vlk je velmi slabý, ale už netrpí, říká jeho ošetřovatelka
Před lety dostala pastorační asistentka Magdalena jako malá od kardinála Vlka růženec, teď se o něj stará a pomáhá mu v jeho těžkém boji s rakovinou.
Pastorační asistentka Magdaléna (na snímku) se stará o kardinála Miloslava Vlka nemocného rakovinou plic. Ošetřovala ho po propuštění z nemocnice do domácí péče na faře v pražském Karlíně. A nyní za ním pravidelně dochází do nemocnice, když musel být po chemoterapii, kterou špatně snášel, znovu hospitalizován.
„Jsou to vždy návštěvy na pár minut, protože pan kardinál je velmi slabý, ale díky Bohu už netrpí,“říká třiatřicetiletá Magdaléna.
Jak u vás na faře trávil dny?
Měl před chemoterapií, to ještě neležel. Modlil se, telefonoval, vyřizoval maily, večer se díval v televizi na zprávy, protože ho zajímalo dění v domácí politice a ve světě. Řada lidí za ním chtěla přijít na návštěvu, ale návštěvy jsme mu museli dávkovat, protože byl fyzicky slabý. Potěšil ho třeba kardinál Dominik Duka, který za ním přišel pak ještě jednou do nemocnice.
Kardinál na svých webových stránkách zmiňuje telefonát s papežem Františkem.
U toho jsem zrovna byla, několikrát se míjeli. Ten den panu kardinálovi volaly desítky lidí, byl strašně unavený, takže v jednu chvíli už telefon přestal brát. Když pak zjistil, že volal Svatý otec, ozval se jeho sekretáři nazpátek, ale to zase nemohl on, jelikož zrovna někoho soukromě oddával v kapli. Papež pak volal znovu, ale to měl pan kardinál obsazeno, tak hovor spadl do schránky. Oslovení znělo: Drahý kardinále Lupus. Svatý otec má totiž zvláštní smysl pro humor. Jelikož pro cizince je těžké vyslovit jméno Vlk, jednou se pana kardinála ptal, co to znamená v jeho jazyce. A latinsky se vlk řekne lupus.
Podařilo se jim spolu mluvit?
Ano a Svatý otec řekl panu kardinálovi velmi krásná a povzbuzující slova. Modlí se za něj, řekl, že mu posílá velké objetí. Mluvili spolu italsky, oba tuto řeč perfektně ovládají.
Kdo všechno se o něj staral a jaká část péče připadla na vás?
Pravidelně sem za ním chodila lékařka, které důvěřuje, také jedna paní z hospicu v Hořicích. Ale jelikož bydlím na faře, taková ta všestranná každodenní péče ležela na mně. Pan kardinál má dietu, takže jsem mu také vařila, byť to nebyla primární náplň mé práce.
Jaká jídla nejvíce ocenil?
Pan kardinál si nepotrpí na žádné speciality, preferuje obyčejná česká jídla, domácí stravu. Potěšila jsem ho třeba kulajdou anebo sekanou. Nemůže jíst všechno. Kvůli cukrovce potřebuje několikrát denně píchnout inzulin. I když to umí sám, někdy jsem to dělala já.
Vy máte nějakou ošetřovatelskou praxi či kvalifikaci?
Mám střední školu jiného zaměření, ale jsem zaměstnancem fary už dvanáctý rok a za tu dobu jsem se u nás starala o více lidí v nemoci či ve stáří. Dožil tu kostelník, pak také jeden pan farář… Pan kardinál u nás má malý pokojík, kde se cítí dobře. Říká, že vyrostl na vesnici a že mu to tak vyhovuje a my doufáme, že se k nám z nemocnice brzy vrátí.
Proč si kardinál Vlk v lednu po propuštění do domácího ošetřování vybral právě farnost v Karlíně?
Není v Praze farnost, kde by byl víc doma než u nás. V roce 1997 se zasloužil o koupi dnešního farního domu. O povodních v roce 2002, které faru i kostel hodně poškodily, k nám přišel dokonce v pracovním oděvu. Pozdravit a povzbudit ty, co pomáhali s likvidací následků povodní.
Jeho vazby ke Karlínu se datují už od minulého režimu, kdy se jeden čas živil jako umývač oken a navštěvoval tady tehdejšího duchovního správce pátera Karla Pilíka. Každý rok k nám chodil na mši, při níž si dvojice obnovují manželský slib.
Chcete říct, že si snad na tu dobu pamatujete?
Já bydlela v Karlíně odmala. Chodila jsem do kostela a dodnes si vzpomínám, jakými slovy jsem pana kardinála jako dítě v první nebo druhé třídě vítala: „Otče arcibiskupe, srdečně vás vítáme na svátku Svaté rodiny a přejeme vám, abyste se také vy u nás cítil dobře.“Dostala jsem za to od něj tehdy růženeček.
Vy jste se nedávno vypravili pomodlit se za kardinálovo zdraví až na jih Francie do Lurd, že?
Na Světový den nemocných dorazily 11. února do Lurd tisíce poutníků a mezi nimi i naše jedenáctičlenná skupinka věřících. Vedl ji duchovní správce naší farnosti Miroslav Cúth. Modlili jsme se za duchovní i tělesnou posilu pro pana kardinála a také za doktory a ošetřující personál.
Pan farář Cúth mi říkal, že lékaři teď zvažují biologickou léčbu.
Vím o tom, ale to nemohu nijak komentovat. Rozhodně to vypadá, že se v chemoterapii nebude pokračovat, protože ji těžce snášel. Jeho zdravotní stav se po ní hodně zhoršil, nastalo krvácení do břicha. Pan kardinál měl kruté bolesti, které už naštěstí pominuly. Jeho nemoc je vážná a mě naplňuje obdivem, jak statečně ji nese. Když mu lékaři sdělili diagnózu – nádor plic s metastázami do kostí, byl to on, kdo je uklidňoval.
Je tedy odevzdaný, připravený i na nejhorší?
Pan kardinál nepovažuje smrt za to nejhorší, co se může stát. Pro něj to znamená jít dál, jít na věčnost. Řekla bych, že je vyrovnaný, připravený přijmout, co se má stát. Kolikrát přemýšlím, jak bych se v podobné situaci zachovala já. Jistěže to souvisí s vírou. Všichni mu hlavně přejeme dar pokoje.
Jak se cítil při vaší poslední návštěvě v nemocnici?
Zdá se, že je mu už trochu lépe, dokonce se mu vrací i humor, přestože jeho stav je nadále vážný. Čtenářům Mladé fronty DNES moc děkuje za přízeň a za jejich modlitby.