Trumpova prezidentská puberta končí?
WASHINGTON A pak že američtí prezidenti nemají dvojníky...
V Kongresu včera promluvil úplně jiný Donald Trump, než jakého Amerika – a hlavně její média – zná. Disciplinovaný, státnický, umírněný. Dokonce se zdálo, že chce být stavitelem politických mostů.
Ve svém zatím největším projevu jako by Trump nechal svůj motorový jazyk doma a snažil se zresetovat své prezidentství, které je provázeno chaosem, reparáty a ne zrovna oslnivými průzkumy.
Skoro to vypadalo, že Trump už začíná mít za sebou prezidentskou pubertu, i když to mu velmi pravděpodobně vydrží jen do prvního ranního tweetu.
Kdyby se někdo včera probudil z hibernace, divil by se, proč je kolem Trumpova projevu tolik rozruchu, když to byla obyčejná prezidentská řeč. Právě to na ní však bylo zcela neobyčejné.
Prezident jako moudrý otec, jenž rozvážně bdí nad rozbouřenými vodami hašteřících se občanů a politiků, prohlásil, že přišel, aby „z hloubi srdce přinesl vzkaz jednoty a síly“, a dodal, že hovoří za „zemi, která je sjednocena v odsouzení všech forem nenávisti a zla“, a kromě jiného vyzval, zrovna on, k ukončení „triviálních šarvátek“.
Byl to ostrý střih v porovnání s Trumpovou inaugurační řečí před pěti týdny, která půlce Ameriky zněla jako imperiální převzetí.
Tohle však bylo jiné, Trump přebalil, co má na srdci a na programu, do příjemnějšího papíru. Bylo skoro slyšet, jak mezi řádky říká: Potřebuji vás, republikáni, i vás, demokraté.
To, k čemu je potřebuje, se nijak nezměnilo, plány zůstávají v jádru stejné, jen byly přebaleny, takže už nevypadají jako nezbytný úklid Augiášova chléva, nouzová operace po rozsáhlé havárii.
V zásadě Trump Americe jako její budoucnost oznámil to, co říkal celou kampaň. Takže země se může těšit na daňové úlevy, které čekají jak firmy, tak střední vrstvy, zlevnění zdravotního pojištění a léků, opravu drolících se dálnic, mostů, letišť či přehrad, posílení bezpečnosti. Zkrátka Amerika bude znovu skvělá, velká, silnější a bezpečnější.
Ale něco se zřejmě změnilo a signály přicházely už posledních pár dnů. Projev byl netrumpovský, ale možná to souvisí s tím, že když měl prezident v televizi Fox News zhodnotit svůj první měsíc, ve všem byl samozřejmě výborný, jen z komunikace si dal „trojku, možná dvě minus“.
Změna je vidět i na postoji k migrační politice, která znamenala první vážný debakl. Každý den teď přicházejí zprávy, že prezident slevuje. Už dal najevo ochotu jednat s politickými stranami, včera se objevilo, že ze sedmi zemí se zákazem vstupu do USA vyškrtl Irák. Diplomat by řekl, že Trump manévruje, ale pravdomluvný člověk by to popsal jako všeobecný ústup. Pravdu mají oba. Migrační politika je podobenství křižovatky, kde Trump nyní stojí. Pomalu už totiž vystřílel své prezidentské dekrety, protože s nimi nemůže vládnout čtyři roky. Jestli chce prosadit svůj program, musí ho protlačit Kongresem.
V současné chvíli má však šanci, jako by chtěl protlačit brčko betonovou zdí. Demokraté mu udělají jen to nejhorší a část republikánů se k němu s gustem zachová jako demokraté.
To je problém. Matematika je totiž neúprosná. Aby teď Trump dostal změny přes Kongres, potřebuje kromě republikánů osm demokratů.
Jeho stratégové asi tuší, kde zalovit. Člověk by teď nechtěl být v kůži demokratického kongresmana například z Pensylvánie. Donedávna demokratické bašty, kde se však lidé naštvali, protože žijí bídně a demokraté je v tom nechali. A tak zvolili Trumpa. Teď kongresmani řeší existenciální rébus: když budou stát v protitrumpovském odboji za každou cenu, vážně jim hrozí, že voliči utnou jejich kariéry. Jestli Trump chce, aby ne vždy skákali podle škubání stranických ohlávek, musí jim pomoci. To ho nutí, aby politiku přestal pěstovat jako druh čelní srážky. Projevem jako by poprvé ukazoval, že pochopil, že i když je prezident, má jeho moc meze. Demokraté po něm opět dupali, ale lidem se jiný Trump podle průzkumů dost líbil. To vytváří na demokraty tlak. Není to samozřejmě ani zdaleka konec příběhu, jen rozestavování figur. Od Trumpa přijdou další tweety a šrapnely slov, od demokratů další vitriol, od médií další poťouchlosti. Včera už tisk nadhazoval, že když na projev Trump pozval ženu vojáka, který nedávno padl v Jemenu, bylo to vykalkulovaná hra na city – přestože to podobně dělali předchozí prezidenti.
Ale za kulisami je cítit lehký pohyb. Jeden projev však moc věcí nezmění.
Projevem jako by Donald Trump poprvé připustil, že chápe, že jeho prezidentská moc má své meze.