Jediný člověk, kterému chybí Sovětský svaz
Je to zpráva z kategorie bizarností a kuriozit: V ruském Jekatěrinburgu našli muže, který má u sebe jediný doklad, pas již dávno neexistujícího Sovětského svazu. Jmenuje se Vasilij Babina a byl kdysi ještě za existence sovětské říše odsouzen k smrti. Trest byl později změněn na pětadvacet let vězení. Po uplynutí trestu vyšel Babina na svobodu. Tedy na svobodu… Protože ruští úředníci zjistili, že nemá platné doklady, poslali ho do záchytného tábora pro migranty, než se ukáže, co s ním. Je tedy úředně uprchlík, ačkoli neopustil svou zemi, nepožádal o jiné doklady a neodstěhoval se. Svým způsobem neuprchl on, ale uprchla ta země před ním. Možná před námi všemi…
Zmizela tak rychle, že si na ni nikdo pořádně nevzpomene. Sovětský svaz! Nebýt Vasilije Babiny, kdo by o něm dnes přemýšlel? Byl to omyl, experiment. Krutá země, která po celou dobu své existence jen hromadila mrtvé. Spousty mrtvých a spousty zničených životů. A nic víc?
Přesto mnohé symboly a vzpomínky na tu zemi přečkaly. Sochy a znaky v podobě hvězd a srpů s kladivem i jiné podivné modly. Ještě donedávna i na Ukrajině. Jednotlivé části Sovětského svazu se však od sebe vzdálily tak, jak bychom si to nikdy předtím nedokázali představit. Estonsko! To byl také Sovětský svaz. Litva, Lotyšsko! Co by říkal Babina, kdyby vyšel na svobodu tam? Anebo kdyby se ocitl na Donbase, kde se zrovna bojuje, na Krymu, který nedávno změnil „majitele“, nebo v Jižní Osetii, která sice formálně patří Gruzii, ale ve skutečnosti si ji přivlastnilo Rusko.
To vše byly části podivné veleříše, která se jmenovala Sovětský svaz a která držela pohromadě jen násilím – ti společní mrtví, to bylo skutečné její pojivo. Babina může být zmaten i tím, kde vyšel na svobodu. Jekatěrinburg! Za sovětské éry se to město jmenovalo Sverdlovsk. Nezměnily se jen hranice, změnila se také jména a historie se zamotala. Babina by mohl dnes také vyjít z vězení v Petrohradě, Sankt Petěrburgu, který se za jeho svobodných let ještě jmenoval Leningrad, protože byl pojmenován po muži, jenž vznik veleříše právě zde kdysi odstartoval a jehož jméno sice z názvu města zmizelo, ale jeho mrtvola je pořád vystavena v mauzoleu v Moskvě. Sovětský svaz se sice vypařil, ale někde ne tak úplně jako jinde.
Babina prý pravděpodobně pocházel z Kazachstánu, nejspíš ho tam ruští úředníci budou chtít poslat, ale co když on, občan Sovětského svazu, tam nebude chtít?
Co když řekne, tohle všechno od Tallinnu přes Minsk, Kyjev, Tbilisi až po Vladivostok byla moje země a já na ni mám právo? Co na tom, že už SSSR úředně neexistuje, že mezi jeho částmi vyrostly hranice, ploty, překážky, dokonce se někde i bojuje? Co na tom, že to byl nejspíš jeden obrovský omyl, který sice trval dost dlouho, ale ne dost na to, abych si té obrovské země stihl dostatečně užít?
A co když Babina se sovětským pasem v ruce bude klást další a další otázky? Tušíme, co asi přijde. Ačkoli se toho změnilo tolik, to podstatné asi zůstalo. Alespoň v části bývalého Sovětského svazu, která nedokázala vzpomínky na jeho velikost úplně vymazat z paměti lidí. Která nedokázala změnit ideály a zřeknout se dědictví mrtvol. Nejspíš se s Babinou nebude nikdo mazlit. Pošlou ho tam, kam uznají za vhodné, ať se mu to bude líbit, nebo ne. Stejně jako by to udělali v éře Sovětského svazu, protože ve velké zemi na východě člověk neznamená nic, ať má jakýkoli pas a je občanem jakékoli říše. Nejspíš tenhle případ znovu ukáže, že Sovětský svaz už sice není, ale sovětské metody fungují.