Maturita je zbytečný strašák
Většina sporů o státní část maturity by nejspíš rychle zmizela, kdyby se všichni shodli na tom, že má zaručit jen minimální základní vědomosti. Uvědomit by si to měli hlavně autoři testů v matematice.
Většina problémů kolem „státní maturity“, přesněji řečeno kolem společné části maturitní zkoušky, by mohla zmizet jak mávnutím čarovného proutku. Stačilo by ji přejmenovat podle toho, čím jedině může být, na základní středoškolskou zkoušku (ZSZ).
V Lidových novinách napsal Petr Kamberský: „Studenti (špičkového gymnázia) mají osm let 5–7 hodin matematiky týdně; naopak žáci Střední zemědělské školy Rakovník se učí matematiku hodiny dvě až tři. Ale všichni, matfyzáci z pražského Dopplerova gymnázia i chovatelé z Rakovníku, budou skládat stejnou jednotnou zkoušku. Zdá se vám to na hlavu?“
No zdá, pokud tomu budete říkat maturita. Pokud to však budeme nazývat základní středoškolská zkouška, tak to možná bude pro studenty z Dopplerova gymnázia okrajové, ale nic divného na tom není. I piloti formule 1 Fernando Alonso a Niki Lauda si přece museli udělat řidičák.
Centralizovaná, pro všechny stejná zkouška, kterou má složit 75 procent populačního ročníku, nemůže a nemá být nic jiného než základní, minimální laťka, kterou musí překonat všichni. Tedy: základní středoškolská zkouška. A nebude nic divného, když jen pořádně ověří znalost látky základní školy.
Slovo maturita máme totiž všichni zafixováno pro zkoušku dospělosti, jako vyvrcholení středoškolského studia, dokonce se užívá v přeneseném významu jako vrcholná zkouška – řidičská maturita či politická maturita. Její absolvování vyjadřuje, že umím vše, co umět mám. A ničím takovým rozhodně test ve státní maturitě nemůže být.
Ve většině sporů a diskusí kolem „státní maturity“jde vlastně o to, že jeden míní skutečnou maturitu, a to většinou ještě v podobě, jakou sám absolvoval za svého mládí, kdy maturovalo 15, 20 či 35 procent populace. A druhý mluví o základní středoškolské zkoušce. Někteří to dokonce mají nějak mezi. Třeba ministrovi zemědělství Marianu Jurečkovi je divné, že by i budoucí zemědělci měli skládat maturitu z matematiky, jistě by ale bez řečí přijal, že mají složit základní středoškolskou zkoušku.
V roce 2012 chtěl premiér Nečas, aby maturita zajistila: 1. Nepodkročitelný standard maturitního vzdělání, 2. Možnost srovnávat jednotlivé střední školy stejného typu a 3. Náhradu za přijímací řízení na vysoké školy. To první je přesně základní středoškolská zkouška, ale všechno najednou zajistit je prostě nemožné.
Zajímavé je, že koncept ZSZ se už víceméně prosadil v testu z češtiny. I když tam občas nějaký velký češtinář, aby se předvedl, strčí nějakou „epizeuxis“, jde z velké části o rozumný test základních věcí, jako je porozumění textu a práce s informacemi.
Autoři testů z cizích jazyků se opírají o zahraniční zkušenosti a chápou to už od počátku. Jen matematici do testů pořád cpou logaritmické rovnice, analytickou geometrii, vektory či variace a permutace.
Lidé s omezeným rozhledem jen na svůj obor z Jednoty českých matematiků a fyziků, kterým ministerstvo školství svěřilo rozhodování o obsahu maturity, totiž nepostřehli změny, ke kterým došlo. Stále si představují, že má jít o maturitu jako za jejich mladých let, jejímž cílem je ověřit, zda maturant může na matfyz. Kozel nám ale dobře neporadí, co zasadit na zahrádce.
Kdyby se to konečně přejmenovalo na základní středoškolskou zkoušku, snad by pánové z Jednoty českých matematiků a fyziků pochopili, co do zkoušky pro kadeřnice, chovatele, policisty a zdravotní sestry nepatří. Naopak by možná nahlédli, že i zdravotní sestra potřebuje znát trojčlenku.
Už jenom proto, aby nám do žíly nepíchla 30procentní roztok místo 0,3procentního. Když navíc maturanti základní věci skutečně pochopí a budou umět užít, jistě to pro jejich logické myšlení bude mít značný přínos. Zatímco když se teď s povinnou státní maturitou budou učit zpaměti vzorečky, co jsou kombinace, a mechanicky nacvičovat algoritmy řešení rovnic s neznámou ve jmenovateli, k ničemu jim to nebude a jen to jejich nechuť k matematice posílí.
Smutné je, že historie se pořád opakuje. O státní maturitě se mluví od roku 2001. Za tu dobu se vystřídalo dvanáct ministrů a to je zřejmě příčinou, že se debaty vedou znova a znova o tomtéž a pořád povrchně. Moje analýza Státní maturita: Ano či ne? z roku 2006 je stále na webu a pořád platí. Přejmenování na základní středoškolskou zkoušku by jistě do věci vneslo jasno.
A dvě důležité poznámky na závěr: Tento text se nijak nezabýval otázkou, zda 75 procent maturantů z populačního ročníku je moc nebo málo. To je výlučně politické rozhodnutí a já z něj vycházím. Přijala ho vláda 7. února 2001. Jejím předsedou byl tehdy Miloš Zeman, ministrem školství Eduard Zeman, oba z ČSSD. Z šestnácti přítomných členů vlády hlasovalo pro šestnáct. Od té doby to nikdo nezměnil.
A na školách se pořád dělá také školní maturita. Ta přirozeně musí být na gymnáziích jiná než na odborném učilišti s maturitou. A kdo chce na techniku, ať maturuje třeba i z integrálů. Základní středoškolskou zkoušku by však měli mít všichni maturanti.
O státní maturitě se mluví od roku 2001. Za tu dobu se vystřídalo 12 ministrů, to je zřejmě příčinou, že se debaty vedou stále o tomtéž a pořád povrchně.