Nemocnice nutí lékaře nasadit nejlevnější lék
Změny medikamentů kvůli úspoře peněz můžou pacienty ohrozit, varují odborné lékařské společnosti.
PRAHA MF DNES získala písemný pokyn Všeobecné fakultní nemocnice, která svým lékařům nařizuje nasazovat pacientům jediný lék od konkrétní firmy.
Jde o léčivo Remsima na léčbu těžkých střevních zánětů (Crohnovy choroby) nebo revmatoidní artritidy.
Nemocnice se odkazuje na pojišťovnu VZP, která lék určila jako takzvanou ekonomicky nejméně náročnou variantu léčby.
„V případě použití jiného léku bude tento lék neuznán a náklady půjdou na vrub konkrétní kliniky,“varuje v dopise lékařům vedení nemocnice.
Podle právníka Ondřeje Dostála pokyn nemocnice není přímým příkazem. „Může však u lékařů vytvořit jednoznačný dojem, že je potřeba lék zaměnit,“říká Dostál.
V případě těžce nemocných pacientů to může být velký problém. Dostávají speciální biologickou léčbu, která je mnohem citlivější na změny než klasické „prášky“.
„K výměně těchto léků je důvod jen tehdy, pokud nezabírají. Pokud k tomu dochází z jiných důvodů, může pacient pocítit zhoršení nemoci nebo náhlé vedlejší účinky,“upozorňuje docent Petr Němec z interní kliniky FN Brno.
Podle Mezinárodní odborné společnosti pro revmatologii (EULAR) je výměna léků motivovaná pouze snížením nákladů na léčbu nepřípustná.
Vedení VFN namítá, že lékařům doporučuje Remsimu proto, že VZP tento lék označila za nejlevnější variantu léčby. Jakýkoli nátlak na lékaře – přes znění dopisu – však nemocnice popírá.
„Lékař musí vždy posoudit i celkový stav pacienta a vybrat způsob léčby odpovídající jeho individuálním potřebám z odborného hlediska,“uvedl mluvčí VFN Filip Brož.
Náměstek VZP Petr Honěk na otázky MF DNES nereagoval.
Všeobecná fakultní nemocnice písemně vyzývá své lékaře, aby těžce nemocným pacientům předepisovali jen nejlevnější lék. Změna léku však podle doktorů může stav některých pacientů zhoršit.
Na gastroenterologii se léčí pacient s těžkými střevními záněty – takzvanou Crohnovou chorobou. Nemoc mu způsobuje vleklé průjmy, velké bolesti břicha, nechutenství. Pacientovi se zcela mění život – hubne, musí opustit práci. V nemocnici dostává takzvanou biologickou léčbu. Jedná se o moderní léky, které se na rozdíl od klasických léčiv vyrábějí z živých organismů. Pacientovi se postupně začíná díky infuzím ulevovat, cítí se lépe.
Jednoho dne přichází tento pacient do nemocnice znovu. Jeho ošetřující lékař má ale na stole pokyn vedení nemocnice, aby u všech pacientů začal používat jiný lék se stejnou účinnou látkou, který je prý levnější.
U nových pacientů není podle lékařů takový problém přejít na levnější variantu léku. Jenže pokud je pacient už úspěšně „rozléčený“, výměnu léku z ekonomických důvodů odborné společnosti zakazují. Lékaři totiž riskují zhoršení pacientova stavu.
Do podobné situace se dostávají lékaři Všeobecné fakultní nemocnice, kteří obecný pokyn používat vybraný lék od vedení nedávno dostali. VFN přitom rozhodně není jedinou nemocnicí, která svým lékařů (minimálně nepřímo) doporučuje, aby kvůli úsporám měnili pacientům léčbu. Oficiálně to ale popírají. „Pacient přichází do nemocnice s naivní představou, že dostane takovou léčbu, jaká je z hlediska jeho zdravotního stavu nejvhodnější. Místo toho má ale reálné riziko, že nemocnice nasadí léky podle toho, od jakých firem má slevy a také podle pojišťovny pacienta,“komentuje současnou praxi Jan Zahálka, právník z kanceláře Remedical. Každá pojišťovna totiž může mít slevy na léky vyjednané s jinou firmou.
Není lék jako lék
Konkrétně – zatímco VZP si u pacientů s Crohnovou chorobou sjednala slevy na léky Remsima, ostatní pojišťovny mají slevu na lék Benepali od jiné firmy.
Lékař by měl v takových případech pacientovi na rovinu říci, v jaké situaci nemocnice je. „Lékařovou povinností je před zahájením nové léčby informovat pacienta, že z ekonomických důvodů v jeho nemocnici nelze používat dražší léčbu A, avšak že mu daná nemocnice nabízí léčbu B,“upozorňuje etik a lékař Marek Vácha.
Dnes jsou tak lékaři mezi dvěma mlýnskými kameny. Z jedné strany na ně tlačí ekonomové nemocnic, zároveň mají za léčbu i trestněprávní odpovědnost. Navíc dosud neexistují studie, které by u „rozléčených“pacientů prokazovaly bezpečnost přechodu z jednoho biologického léku na jiný. „Takové studie teprve probíhají,“říká ředitel Revmatologického ústavu profesor Karel Pavelka.
Biologické léky na Crohnovu chorobu se totiž zároveň používají i u pacientů s revmatoidní artritidou. „Výměna léků motivovaná pouze snížením finančních nákladů na léčbu je nepřípustná,“upozorňuje například Mezinárodní odborná společnost pro revmatologii.
„Biologické léky jsou na rozdíl od klasických léčiv velké a složité molekuly. Dva léky se stejnou účinnou látkou mohou mít velmi rozdílný účinek na pacienta,“doplňuje prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba.
Na obranu nemocnic je třeba říci podstatné. I ony jsou dnes pod ohromným tlakem. Nemocných přibývá a s tím raketově stoupají i náklady na drahou léčbu. Je proto logické, že v této biologické léčbě sahají nemocnice po takzvaných biosimilárních lécích – což jsou léky se stejnou účinnou látkou jako originální drahá léčiva.
Díky vstupu těchto léků na trh se dnes moderní léčba dostává k většímu počtu pacientů, a to až o třetinu. Právníkům se však nelíbí způsob, jakým pojišťovna svévolně vybírá „preferované firmy“. Například právě u doporučovaného léku Remsima.
Jak jsme rozhodli? Neřekneme
„Není jasné, jak VZP dospěla k tomu, že ekonomicky nejvýhodnější variantou je právě tento lék. Pokud pojišťovna tvrdí, že proběhla férová soutěž mezi výrobci stejné účinné látky, ať takovou smlouvu ukáže, aby bylo možné takovou výhodnou nabídku ověřit,“upozorňuje Ondřej Dostál z PwC Legal. Pojišťovna ani výrobce léku firma Egis ale podmínky smlouvy redakci MF DNES neukázaly. Zaslané dotazy zůstaly nezodpovězené.
VZP označila lék za nejlevnější variantu léčby na základě „cenového ujednání“. Právníci považují takový postup za absurdní.
„Pojišťovna nemá žádnou zákonnou pravomoc takto postupovat. A i kdyby měla, tak by vedení VZP mělo ukázat výsledky takového výběrového řízení a zveřejnit smlouvu s vítězem,“upozorňuje právník Ondřej Dostál. O dohodě mezi výrobcem a VZP neví ani Státní ústav pro kontrolu léčiv.