Od Rusů čisto, hlásí české komando
Střelba je stále intenzivnější. Skupinky vojáků dobývají první baráky. Nepřítel vzdoruje jen chvíli. Přesila je značná. Po cestě, která odděluje osadu od lesa a přes niž před pár minutami útočníci přeběhli, se s rachotem řítí české obrněné vozy s kulomety na střeše a rozestavují se u míst, kde se bojuje nejzuřivěji.
„Line seven Charlie Blue... clean,“zarachotí ve vysílačce důstojníka. Česko-litevské oddíly postupují od krajů osady doprostřed. Minuty ubíhají. Až zbývá poslední centrální barák.
Komando se sune podél zdi ke dveřím. „Granát,“protne výkřik již ojedinělé práskání výstřelů. Poslední obránce je zabit. Litevská vesnice obsazená Rusy je dobyta zpět.
Akce, v níž byly nasazeny desítky vojáků a několik bojových aut, byla nácvikem boje ve vojenském prostoru Pabrade severně od litevské metropole Vilnius. Je to reakce na obavy pobaltských států z ruské agrese.
Sto dvacet vojáků ze 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic a dalších devíti jednotek trénuje v Pobaltí dva měsíce. Do Česka se vrátí 20. března. Do Litvy se české jednotky zřejmě vrátí za rok v rámci mnohonárodnostních sil NATO.
Zapadlá vesnice u městečka Pabrade ve východní Litvě. Pár domků z bílých cihel obklopují husté borové lesy. Jednolitou tmavě zelenou tu a tam zpestřují březové háje. Deset kilometrů odsud se klikatí hranice s Běloruskem. Tady končí Evropská unie i hájemství Severoatlantické aliance.
U Pabrade, asi padesát kilometrů severovýchodně od hlavního litevského města Vilniusu se rozkládá vojenský výcvikový prostor. Osada s cihlovými domy leží uvnitř. Vznikla jen proto, aby zde vojáci trénovali boj v zastavěné oblasti.
Stavby jsou vlastně jen takovou kulisou. Kulisou, která se krátce po poledni 1. března promění ve válečné pole. Česko-litevské jednotky zaútočí z lesa a pokusí se z vesnice vytlačit nepřítele, který ji obsadil.
Kilometr zákopů lopatkami
Je chladno, pod mrakem, chvílemi mrholí. Borovice tlumeně šumějí.
Náhle se vzadu za domky ozve série výstřelů. Vesnice se okamžitě halí do hustého kouře z dýmovnic. Útok začal. Z lesa na levé straně přebíhají cestu maskovaní čeští vojáci ze 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic, zprava útočí Litevci. Někteří záhy mizejí v oblacích kouře, další se kryjí ve strouze u cesty, boří se do zvlhlého všudypřítomného písku. „Je tu samý písek, dostane se všude stejně jako v Afghánistánu nebo na Mali,“vědí čeští vojáci ostřílení zahraničními misemi.
Měkká půda pohyb komplikuje. Co by za ni naši dali v lednu, když v mrazivé Litvě trénovali obranné boje a polními lopatkami vykopali půldruhého tisíce okopů pro střelce a přes kilometr spojovacích chodeb. Prvních dvacet centimetrů do hloubky zmrzlého písku odlupovali po milimetrech. Trvalo to hodiny, dny. Do toho nepříjemná vlhkost, která snižuje pocitovou teplotu až o patnáct stupňů.
„To bylo opravdu hodně náročné, ale zase tu není kamenitá zem jako u nás,“svěřuje se rotmistr Jan Malík. „Naši vyrubali hlínu o rozloze srovnatelné s velikostí jednoho a půl fotbalového hřiště do hloubky jednoho metru,“vypočítává později kapitán Daniel Waclawek.
Čeští vojáci v Litvě trénovali boj o vesnici obsazenou nepřítelem. Pobaltí se obává agrese Ruska.
Poslední barák, průstřel nohy
Štěkot útočných pušek je nepřetržitý. Desítky výstřelů za vteřinu. Co chvíli dunivě práskne těžší kalibr. Skupiny vojáků se přikrčeně vynořují z dýmu, lepí se na zdi domů a zpoza rohů pálí na nepřítele. Přikrčený obránce opětující palbu se náhle teatrálně skácí. První baráky na okraji vesnice jsou již dobyty.
„Juliette clean, over,“rachotí ve vysílačkách důstojníků a slovo clean – čistý – se co pár desítek vteřin opakuje. Znamená to jediné: nepřítel rychle prohrává. Proti přesile Čechů zkrátka nemá šanci.
Na cestě táhnoucí se podél lesa se rozvíří kouř a odhalí tři burácející obrněné teréňáky s kulomety na střeše. Vesnice je obklíčena a Litevci i Češi dům od domu postupují k centrálnímu baráku. Minuty ubíhají a výstřely v okolí pomalu utichají. Zbývá poslední útok na hlavní budovu. V ní se však ještě strhne zuřivá přestřelka. „Průstřel nohy, vydrž.“Češi mají zraněného. Objevuje Dům od domu a rychle pryč se modrý dým. Znamení pro zdravotníky, aby věděli, kde přesně jich je třeba. Vojenská sanita se za chvíli vyřítí z lesa. Od kol odlétá bláto. Vše jde rychle. Uběhnou čtyři minuty a zraněný je odvážen z bojiště. Vracející se sanita míjí litevské vojáky, kteří již v klidu postupují od lesa a zajišťují okolí osady. Bitva skončila. Trvala půl hodiny.
Strach z Ruska. Čechy tu vítají
„Profesionalita české armády je na vysoké úrovni. Je velmi zajímavé a přínosné absolvovat s Čechy výcvik. Je pro nás důležité, že tu jste,“ říká o chvíli později plukovník Radvilas Arturas. Strach z rozpínavosti Ruska je v Pobaltí skutečně cítit. Ostatně i proto v Litvě česká armáda již od ledna cvičí společně se zdejším vojskem. Do výcviku se později zapojí i další armády V4 – Poláci, Maďaři a Slováci a vedle nich pobaltské Lotyško a Estonsko.
Oficiálně však obavy z ruské agrese žádný z důstojníků nepotvrdí. Nicméně i proto Litva před více než rokem obnovila devítiměsíční povinnou základní vojenskou službu.
A to je novinka pro české profesionály. Právě s litevskými záklaďáky, kteří kroutí vojnu, se při výcviku v poli potkávají. „Fakt se snaží, mají v sobě takový zápal a je vidět, že si uvědomují bezpečnostní hrozby. Myslím, že se od nás mohou hodně naučit,“popisuje krátce po cvičné bitvě rotmistr Denis Mudřík.
Velitel jednotky kpt. Miroslav Maixner potvrzuje, že má v Litvě armáda velkou prestiž. „Když vyjíždíme z kasáren, místní na nás mávají. I civilisté říkají, že jsou rádi, že tu jsme,“říká. Čeští vojáci jsou v Litvě již od 10. ledna.
Velmi intenzivní výcvik, který se zaměřil zejména na obrannou činnost, skončí 20. března. Generál a náčelník generálního štábu Josef Bečvář si pak pochvaluje i to, že si armáda mohla vyzkoušet tisícikilometrový přesun do Litvy náročný na logistiku.
Návrat k ochraně hranice NATO
Čeští vojáci se do Pobaltí s největší pravděpodobností opět vrátí příští rok. Budou součástí mnohonárodních sil NATO. V Litvě jim budou velet Němci, ale ve hře je i Lotyšsko, nicméně s Kanaďany, kteří budou v této zemi aliančním vojákům velet, zatím Česko jedná.