Do třetice bronz? Byl by dobrý, říká koulařský obr
60 m přek. (semifinále), ženy dálka (pětiboj), ženy 60 m přek. (semifinále), muži SVOBODA (?)
Nejdřív v hale zažil svoji první velkou medaili, což se nezapomíná. Druhá přišla před dvěma lety v Praze. „A byla určitě lepší. Závodit doma je skvělý zážitek,“vybavuje si koulař Ladislav Prášil hlasitou podporu z O2 areny.
Halové mistrovství Evropy 2013 ve Švédsku = bronz. Halové mistrovství Evropy 2015 v Česku = bronz. Po letošním měření sil, což u jeho disciplíny platí doslovně, tak obr výpravy může být třetí i potřetí.
„Po předchozích sezonách by bronz byl dobrý,“naráží hřmotný chlapík na svoje takřka kontinuální zdravotní problémy. Těch už bylo! „Já jsem navíc hodně hypermobilní, takže jsem ještě náchylnější,“říká o uvolněnějších kloubech. Zkušeností má dost: „Hlavně je rozdíl, jestli je zranění pryč za tři týdny, nebo stojíte tři měsíce. Někdy jsem začínal úplně od nuly. Snad ne letos. A v létě to bude ještě lepší.“
Ne že by mu aktuálně nic nebylo: kromě lokte se ozvalo i před lety operované koleno. „Tři roky nic, teď jsem se nemohl ani rozklusat,“líčí 26letý Prášil. Kéž by už všeho bylo dost. „Pokud vydržím zdravý, můžu hodit ještě o kus dál.“
Rozhodně v tom není sám, podobně bývá soužen i jiný český medailový adept mezi koulaři Tomáš Staněk. A někdy se vše dokonce rodí při společných chvílích.
„Nejvíc trpíme asi posilovnou, při velkých vahách,“líčí Prášil. „Nebo se hecujeme, snažíme se jít na osobáky, zvlášť když jsme tam tři koulaři. Chceme se předskočit, předběhnout, zvednout víc. Jdeme na krev –
tyč (finále), muži KUDLIČKA
1 500 m (rozběhy), ženy MEZULIÁNÍKOVÁ, VRZALOVÁ
výška (kvalifikace), ženy HRUBÁ koule (finále), ženy 400 m (semifinále), ženy HEJNOVÁ, ROSOLOVÁ (?)
400 m (semifinále), muži MASLÁK, ŠORM, TESAŘ (?) trojskok (kvalifikace), muži 3 000 m (rozběhy), muži ZEMANÍK 800 m (pětiboj), ženy 1 500 m (rozběhy), muži FRIŠ, SASÍNEK 60 m přek. (finále), ženy 60 m přek. (finále), muži SVOBODA (?)
ČT sport (od 9.20) a ČT2 (od 10.45 a od 16.20). kontinuálně sport.idnes.cz. a najednou někdo řekne: Au. To je asi největší riziko.“
Třeba Staněk má v benchpressu rekordní výkon 240 kilogramů. „Já jen 190,“říká Prášil (jako by to snad bylo málo). Ale neprohrává plošně: „Mám zase lepší nohy, dynamičtější cviky. Nemám takovou tahovou sílu, ale zase využiju techniku.“
„Konkurence je velká, do finále nás jde osm. Ale věřím si.“
Když se blíží akce typu bělehradského šampionátu, trenér je brzdí. Ladí formu těla i mysli. Prášil těží ze dvou medailových zkušeností a kolegu krotí. „On se mě snaží nahecovat a já ho umírnit,“líčí. Staněk často najde svoji zeď již v kvalifikaci: „Přitom když má osobák 21,30 a limit je 20,30, musí to lehce hodit prvním pokusem, žádné zbytečné rvaní.“
Lehce se to řekne, hůř provádí. Prášil však už dvakrát v hale dosáhl na medaili. „Jsem nervózní. Konkurence je velká, do finále nás jde osm. Ale věřím si,“říká. Takže do třetice všeho bronzového?