(BEZ)DOTYKOVÝ svět

Kolikrát už jste dnes někoho objali? Osmkrát? Výborně, dnes je váš šťastný den.

Knihu Antropoložka na Marsu od neurologa Olivera Sackse jsem četla hodně dávno, ale příběh autistické Temple mi uvázl v hlavě doteď. Sestrojila si totiž svoje vlastní „mačkadlo“– pozoruhodný stroj na objímání z velkých očalouněných desek, poháněný kompresorem, vyvíjející tlak na celé tělo. Temple už v dětství bažila po lidském objetí, ale zároveň se ho bála. Uvědomovala si, že jí chybí fyzický kontakt, a tak si ho obstarala.

Většina lidí tak důvtipných není. Žijí bez objímadel – buď sami, nebo s lidmi, kterých se nedotýkají. Důsledky? Psychologové mluví o „nedomazlenosti“a antropologové, sociologové i ekonomové si všímají podezřelého rozkvětu služeb, kde se pracuje s fyzickým kontaktem. Maséři, pedikérky, kadeřnice, osobní trenéři, bodyworkeři – ti všichni si mnou ruce.

„Dotekové profese zažívají boom, protože naše nevědomá potřeba doteku se jednoduše hlásí o slovo,“píše psycholožka Monika Nevolová ve své knize Dotýkání dovoleno!

VYDĚLAT NA DOTEKU

Dnes se dá zpeněžit i samotné mazlení. Třeba v New Yorku na něm docela dobře vydělává Jackie Samuel. Otevřela si firmu Snuggery (něco jako „tulírna“) a za hodinu choulení si účtuje 60 dolarů. Na svém webu píše, že se Američané zdaleka nekontaktují tolik jako jiné národy (třeba temperamentní Italové nebo lidé v Africe), a proto pak mají větší tendenci k agresivnímu chování. Uvádí výsledky vědeckých studií: „Při dotýkání mozek produkuje serotonin a oxytocin. Ty nás uklidňují a dělají šťastnějšími.“(Má pravdu! Tyto dva hormonální zázraky, které odplavující úzkosti, pnutí, deprese a stres, bychom si měli hýčkat!)

Jackie není sama, kdo si všiml potenciálu. V Portlandu rozjela Samantha Hess salon Cuddle Up To Me („Přitul se ke mně“). Argumentuje podobně: „Díky dotekům mají lidi aspoň na chvíli pocit, že je všechno v pořádku. Dotek má moc nás utěšit, když jsme smutní, uzdravit, když jsme nemocní, posílit nás, když jsme ztracení, dát nám jistotu, že nejsme na světě sami.“Pozor, ani u jedné ze zmíněných podnikatelek nejde o sex. Výhradně o objímání, hlazení po zádech, vískání ve vlasech...

U nás se dotýkání profesionálně věnuje například somatická koučka Zuzana Bělohlávková. Přistupuje k němu ale trochu jinak. Sezení s klienty vede formou rozhovoru a práce s tělem, kde využívá tzv. vědomého doteku. „Dotek, do kterého je vložen určitý záměr a energie, dokáže divy,“vysvětluje. „Ve své praxi vidím, jak se díky doteku klienti otevřou sami sobě, přestanou řešit vnější svět a dovolí si jen tak být. Díky tomuto prožitku si uvědomí, co ve svém životě doopravdy chtějí.“

HMATEJTE – A BUDETE ZDRAVÍ

Příroda nás stvořila s výbavou smyslů. Zvláštní je, že ačkoli hmat podvědomě považujeme za nejdůvěryhodnější („neuvěřím, dokud si na to nesáhnu“, „štípni mě, ať vím, že je to pravda“), zapomínáme na jeho

moc a účinky. Koříme se hlavně zraku (žijeme ve světě videí), přitom hmat je královský smysl, který nám pomáhá v komunikaci. Když někoho vezmete za ruku, přestane se bát. Když někoho pohladíte po vlasech, utěšíte ho. Poklepáním po zádech zase povzbudíte.

Ale to je jen střípek. Pro děti je dotýkání přímo životně důležité. Podle starých záznamů ze sirotčinců si už před staletími všimli rozdílu mezi miminky, která někdo jenom přebalil a nakrmil, a miminky, která kromě toho navíc i někdo pochoval a pomazlil. Ta umírala méně často než ta nepomazlená.

Jihokorejští vědci nedávno došli k podobným závěrům. Rozdělili děti v dětském domově do dvou skupin: na objímané a neobjímané. U neobjímaných se prudce zpomalil psychický i fyzický vývoj, poklesla jejich imunita a výzkum bylo třeba zastavit, aby se na dětech trvale nepodepsal. Říká se tomu citová deprivace. Děti, které jsou objímané, hlazené, šimrané a laskané, se vyvíjejí nesrovnatelně rychleji než ty, kterým se dotyků nedostává. Chcete-li konkrétní číslo: zdravé dítě potřebuje osm až dvanáct objetí denně, nemocné ještě víc. (Podle známé terapeutky Virginie Satir potřebují i dospělí osm objetí denně. Jedině tak se mohou cítit dobře. A alespoň čtyři potřebují, aby vůbec přežili.)

Nemazlené děti v dospělosti mívají problémy v partnerských vztazích, bývají citově labilní, podléhají výbuchům vzteku, tíhnou k alkoholu nebo ke kouření.

Psycholog Radek Ptáček potvrzuje: „Moderní výzkumy zcela bezpochybně prokazují, že absence bezpodmínečné lásky od dospělé osoby v jakémkoliv vývojovém období dítěte ho může závažným způsobem poškodit na celý život.“Podle něj bychom tedy dětem měli dávat každý den najevo, že je máme rádi. Slovy i činy. „Tím nejzákladnějším projevem lásky je pohlazení a objetí. Prosté pohlazení má psychologický aspekt, dítěti říká: mám tě rád, jsem s tebou, a jsi tedy v bezpečí, ale také aspekt fyziologický. Vede k nesmírně komplexní fyziologické reakci, která v těle spouští kaskádu produkce různých neurotransmiterů a dalších látek, které jsou důležité nejen pro vývoj mozku, ale také třeba pro imunitu.“

Je to tak. Časopis Psychological Science zveřejnil studii, podle které objímání prokazatelně chrání před infekcemi. Konkrétně se týkala odolnosti vůči chřipce. Zjednodušeně řečeno: objímaní neonemocněli, a pokud přece, jejich chřipka měla jen mírný průběh.

Podle lékařů dotyky a objímání také tlumí bolest (snižují napětí ve svalech a mají vliv na cirkulaci krve). Zlepšují taky krevní tlak – a pozor, dokonce i paměť. Nezapomínejte na to. DOSLOVA MOC DOTEKU A teď něco pro neodolatelné manipulátory. Představte si, že díky dotekům můžete být nejen šťastnější, zdravější, ale i přesvědčivější. Člověk, kterého se (nejlépe nenásilně a nenápadně) dotýkáte, s vámi

bude spíš souhlasit a bude ochotnější. Jemným fyzickým kontaktem (nezapomínejte ani na ten oční) zvyšujete svoji důvěryhodnost. O přesvědčivosti dotyků vás přesvědčí třeba výzkum Jacoba Hornika. Nechal svoje studenty letmo sahat na zákazníky při vstupu do knihkupectví. Ti „ohmataní“strávili v obchodě mnohem víc času a utratili tam i víc peněz. Výsledek dalšího průzkumu, tentokrát prováděného v restauraci: lidé, kterých se dotknete, nechávají větší spropitné. A tak dále a tak dále.

LEPŠÍ BASKETBALISTI

Nepřipadá vám trochu záhadné, proč si my lidé musíme vědecky zdůvodňovat naprosto přirozené věci, abychom jim uvěřili? Věci, které navíc krásně vidíme u svých příbuzných. U jiných primátů fyzický kontakt evidentně posiluje sociální vazby – vždyť přece víte, jak si probírají srst... Světe, div se, u lidí to funguje taky tak.

Zabývá se tím i Michael Kraus, psycholog z illinoiské univerzity. Soustředil zájem na neverbální komunikaci basketbalových týmů v NBA, konkrétně na pleskání dlaněmi, plácání po zádech, bušení do hrudi a podobně. Všiml si, že basketbaloví hráči nemají čas podporovat se vzájemně slovy. Místo toho vyvinuli neuvěřitelný repertoár dotyků, aby komunikovali rychle a pohotově. Kraus se podepsal pod zjištění, že doteky mají nesporně vliv na výkonnost ve hře a mají pozitivní vliv na kooperaci.

A dost už s výzkumy.

SEROTONIN ZDARMA? DĚKUJI

To vám takhle jednou před více než deseti lety přiletěl chlapík jménem Juan Mann do Sydney. Na letišti viděl, jak se cestující objímají se svými blízkými, ale on neměl koho čapnout do náruče. A tak si vyrobil transparent s nápisem Free hugs (česky „objetí zdarma“). Představte si, že k němu postupně začali chodit lidi a objímat ho. Tak vznikla tradice Mezinárodního dne objetí zdarma, který připadá na 5. července.

Tu a tam někdo vyrazí se stejnou výzvou i do českých ulic. U nedůvěřivých Čechů je to vážně výzva. „Většinu lidí ovládá strach a předsudky. Přitom ti, kteří se odhodlají k objetí, nemohou o nic přijít, pouze dostat trochu vřelosti a lidského tepla,“míní masér David Bárta. „Vzájemné objetí může bořit hranice a posouvat nás blíže k sobě. V těžkých obdobích vyhledávají někteří lidé psychoterapeuty, jiní zpovědnice, další pak alkohol nebo jiné způsoby úniku, a přitom někdy stačí se obejmout a procítit blízkost druhého člověka, která nám může dát sílu jít dál.“

Psycholožka Nikola Šraibová Šmorancová je stejného názoru: „Nám všem dělá dotyk dobře, ať už jsme na něj zvyklí, nebo ne. Má dokonce terapeutické účinky.“Pokud uvidíte někoho s cedulí a budete mít chuť se obejmout, prostě na nic nečekejte – radí odbornice. „Objetí udělá dobře jak vám, tak tomu druhému – váš den tím dostane určitě zcela jiný rozměr. Lidé, kteří se dotýkají, bývají v životě celkově spokojenější.“

JAK NA NEDOMAZLENOST

Míváte pocit, že vás nikdo nemá rád? Jste vyčerpaní z práce? Připadáte si nedocenění? Toužíte po dlouhodobém partnerském vztahu, ale zažíváte jen krátkodobé epizody? Bojujete s nadváhou, protože když je vám smutno, děláte si radost nezdravým jídlem? Takhle se ptá autorka už zmiňované knížky Dotýkání dovoleno! Asi tušíte, jak odpovídá: „Za tím vším může být právě nedomazlenost coby frustrace a potíže způsobené dlouhodobým nedostatkem intimity, láskyplného kontaktu a doteku s blízkými osobami.“Lék na nedomazlenost ale nenajdete v ledničce. Potřebu dotyku neuspokojíte šimráním tabletu. I když právě datlujete „příteli“na Facebooku nebo gůglíte, jak si sestrojit Tempelino mačkadlo.